Pražské orgie

Nevidím to tak černě. Možná proto, že knihu (spíše povídku) Pražské orgie znám. Taktéž události kolem Muchova paláce. Divákovi neznalému film nedoporučím, pole neorané tohle nepobere, však pro lehké uvedení do výše uvedeného vcelku postačí přečíst si Pražské příběhy Dana Hrubého. K filmu: Hudba mi moc neseděla, Havel s Vaculíkem- to vážně nebylo nutné, ani ty opakující se věty v dialozích nebyly v pořádku, však herecké výkony charismatické dvojice Nathana a Olgy, atmosféra, věrné zpracování předlohy, výborná županová scéna a ta Vondráčkova koncovka... Za čtyři. Laskavost nebolí. (23.10.2019)

Někdo vymyslel název Pražské orgie, tak tam ty orgie holt musí být. Však jediné orgie, které tam byly, bylo slovo „orgie“ v každé Křížově větě. Proběhl i pokus ukázat „skutečné“ orgie na tom bytě, ale těm by uvěřil málokdo. Všechny dialogy jsou pusté, prázdné, falešné a zoufalé. Třeba sledovat verbální variaci na slovo Fuck a Fuckovat bylo čiré utrpení u kterého jsem se i dost styděl. Olga je vlezlá a protivná. To že Američan se všemi komunikuje plynnou češtinou, nikdo radši neřeší. Havel a Vaculík si fakt nezasloužili, že je autorka v této kokotině zvěčnila. Herecké výkony všech tristní (teda až na Táborského). Je to tak na úrovni lepšího Špindlu. Největším hříchem tohoto „díla“ však není to, že je to blbé jako třeba ten Špindl, ale že se to falešně tváří jako něco mnohem lepšího. Kdo vydží koukat až k závěru tak budiž mu odměnou scéna s Táborským, ta byla na celém filmu jediná zajímavá a konzistentní. 1,5* (26.11.2020)

Po prvnich peti minutach neverite ceksym hercum vubec nic. Na to proste nejste zvykli a nejvic to je videt na Jirim Havelkovi. Klape jinak, nez mluvi. Na to by se mozna dalo zvyknout, je videt, ze se natacelo v jinem jazyce, ale ty postsynchrony, nebo spis dabinkg sebe sama dopadl naprosto tragicky. Pusobi to jako odfiltrovani veskerych nalad a emoci v mluvenem slove. Skutecne to za to stalo nakrucat v anglickem jazyce? Jsou i mista, kde se mluvi cesky a tam to funguje ale naprosto jinak. Rekl bych, ze synchrovane herectvi s anglickym jazykem ma snad jen p.Taborsky. No a bohuzel, to neni vsechno. To jsou orgie, ale orgie tvurcu, kteri jaksi zapomneli do filmu nacpat nejaky pribeh. U nekolika scen jsem prohlasil, ze pokud se scena nezmeni, asi prepnu nebo zesilim. Proc to vubec vzniklo? To je neskutecna marnost. (17.11.2020)

50%. Atmosféra Prahy 70. let je výborná. Problém je v tom, že postava Olgy možná unese tenkou literární knihu, ale ve filmu dramaticky neobstojí. Vztah Zuckermana a Olgy se nikam nevyvíjí. Zuckerman decentně žádá, Olga ho posílá někam, rouhá se a kleje. Toho si přece režisérka musela být vědoma. V polovině filmu vše začne být otravné a únavné. Dál režisérka a dramaturg museli tušit, že dialogů je moc. Nejde prostě jen procházet Prahou a nechat všechny žvanit. Mělo se daleko více vyprávět obrazem. Škoda. (12.04.2020)

37%? Tak to je úlet. Tenhle snímek zdaleka není tak špatný, jak to tady vůkol vypadá. Ale vynikající také není. Problém je v tom, že jediná snesitelná postava byl právě jen Nathan Zuckerman (alter ego P. Rotha), ostatní lidé byly jen prvoplánové figurky. Zdaleka nejvíc mě ale štvala představitelka Olgy - jestliže hledám sexy samici, která nemluví o ničem jiném než o sexu, mám ji také vhodně vybrat a né zvolit někoho tak velice, velice neerotického (tedy nevím, co na ní říkali chlápci, žádný průzkum jsem neprováděla), ale moc bych se divila, kdyby na ně nepůsobila až odpudivě (kromě snad posledních pěti minut, kdy byla konečně alespoň velkorysá). A musím říct, že i proslulé večírky v bytě u Jiřího Muchy jsem si vždycky představovala úplně jinak (ale to je možná jen chyba mé představivosti), hlavně s méně lidmi a víc "uváleně. Pojmout to po fitzgeraldovsku á la Velký Gatsby bylo příliš. Také bylo divné, proč, když se jasně jednalo o stokrát literárně propálenou párty, tak proč se Jiří Mucha nejmenoval Mucha (ale slavného secesního předka zmínit nezapomněli). Přejmenovávání osob bylo vůbec neujasněné, dá se pochopit, že většinou mlžili a jména měnili, ale jak do hospody zavítali výtečníci Havel s Vaculíkem (a maskéři se velice snažili, aby vypadali přesně jako oni), neodolali a pojmenovali je Havlíček a Vaculda. To už jsem se popadala za břicho. Přitom fitpné momenty se tam nalézt daly - například etuda s Janem Hrušínským byla až půvabná a Pavel Kříž si svou roli také evidentně užíval. Jinak atmosféra byla povětšinou depresivní a dementní, přesně taková, jak to temné dílo (a fantazie autora ze svobodného světa, který u nás pár hodin v té době strávil), vyžaduje. Praha byla prošpikována výhradně estébáky a udavači, jiní lidé jakoby vůbec neexistovali. Smutné je, že mediální cirkus a emoce okolo vzniku tohoto filmu - režisérka se musela málem plazit před milovaným spisovatelem, aby ji milostivě udělil právo to natočit, byly nakonec silnější než sám výsledek. Škoda, ten příběh honby za pokladem - ztracenými židovskými povídkami, v sobě rozhodně étos měl a byl mnohem zajímavější než valná většina scénářů, dle kterých se točí jiné filmy. (02.05.2020)