The Haunting - Dům na kopci

Horory fungují nejlépe, když jsou obestavěné okolo základů jiného žánru. The Haunting of Hill House je toho perfektním důkazem, protože z duchařských základů tento seriál vyrostl především do propracovaného rodinného (melo)dramatu, vrstevnatého a pečlivě promyšleného. Rozdrobená struktura vyprávění a proplétání několika časových rovin (na úrovni epizody) i úhlů pohledu na minulost, potažmo přítomnost (na úrovni celého seriálu) probouzí zdání úctyhodné komplexnosti. Jako nepřehlédnutelný bonus beru zjištění, že Mike Flanagan je evidentně mnohem schopnější realizátor, než jsem si kdy troufal hádat. Šestá epizoda, která je sestavena výhradně z několika mnohaminutových záběrů, jednoduše bere dech. Navíc má daleko k samoúčelnosti, práce s prostorem a postavami v něm je pečlivě promyšlená a pomáhá k budování dusivé atmosféry, která ústí v regulérní divácký strach. Hill House nestojí na lekačkách, ale na sepjetí tohoto strachu s psychikou postav, na vnitrozáběrovém děsu a očistné (často navíc funkčně dojímavé) katarzi, která následuje po šokujících pointách. Klíčový seriál minulého roku. 95 % (21.10.2020)

Moc povedený hororový seriál. Mělo to i hloubku, což u hororu moc nečekám. Hezky vykreslená rodina, kdy byli herci povedeně vybráni jak pro dětské role, tak pak pro budoucí dospělost. Jako děti však vedou.:) Určitě tomu nechybí magická strašidelnost, tajemnost,ale netlačí to na pilu a tak je to strašení na hranici příjemného. Kolem třetího dílu jsem byla trošku na pochybách,ale nakonec velká spokojenost. (09.05.2019)

Poprvé se mi stalo, že nepíšu komentáře k jednotlivým dílům. A to podle mě znamená jediné: že je to strašně dobře seskládaný. Že rozdělení na dvě časově linky (které mají svoje časové podlinky) tady není jenom proto, že je to populární. Nejsou to jenom "obyčejný" flashbacky. Současný a minulý děj jsou spolu strašně propojený a je zábavný sledovat, jak se ovlivňují. Protože nikdo z nich teď nemá život úplně ok, teda, těch co stále žijí, a musíme se dozvědět, co se v domě stalo. Navíc je vždy díl zaměřený víc na jednu postavu a přestože na konci jednoho jsem si řekla, že "tam něco chybí", další díl mi to dopnil v rámci soustředění na jinou postavu, a doplnil informace. Takže možná mohou první tři díly působit trochu zmateně, pokud během sledování žehlíte nebo vám to hraje v telce a vy na pc zároveň řešíte GTA. Když se pochopí princip vyprávění (proto se tam některé scény opakují, když rozvíjejí další scénu třeba klidně o dva díly později, s čímž geniálně pracuje především devátý díl), tak podle mě není možný ztratit se v časové ose. A taky je na místě moc velká pochvala Flanaganovi, že to dal dohromady bez toho, aby někde byla díra děje a logiky. A aby do sebe všechno zapadlo. A já jsem strašně ráda, že první polovina je hlavně o postavách. Protože o postavy se v hororu nikdo nemůže bát, když o nich nic neví. Když mu jsou ukradený. To zde fakt nehrozí. Klenot! Doporučuji! A ten hlavní hudební motiv? Wau. Srdíčko. Ale fakt to není seriál pro citlivky. Potom se vám na konci může stát to samý co mě. Nebo...ono je to vlastně dobře. Druhý srdíčko. (29.10.2022)

“Vezie ich ku striebornému stolu. Vezie ich k chorobe a žialu a smútku a smrti, a tie zuby ich roztrhajú zaživa jedného po druhom.” Psychologická depka roku, evidentne inšpirovaná Kubrickovym Shining, prevedená v rozdielnom žánri, s rozdielnymi prioritami, a zároveň od Shining snáď prvý horor, ktorý z toho dokázal vykorčulovať so cťou a uspokojivo uzavrieť svoje univerzum. Mimo záveru pripadá na jednu circa hodinovú časť zhruba desať minút hororu a keď to príde, tak to bolí. Najviac všetky tie plače (prvá a tretia epizóda) a pri jednej - vlastne celkom ojedinelej - lakačke (E08), ma triaslo ešte niekoľko minút. Samozrejme si kecy o dokonalosti nechám; vo väčšine epizód mi nejaký detail vadil (hlavne premúdrelé decká), ale takto dobre obsadený, zahraný a napísaný seriál, si treba vážiť. Konkrétne šiesta - čisto konverzačná epizóda s točitou kamerou je čisto dream come true. Screaming meemies. (13.10.2020)