The Haunting

Na poli hororových seriálů jsem byl řekl bych skoro nováček a nevím to určitě, ale tohle je možná vůbec úplně první. Přes trošku horší první díl jsem ale dál tomuhle strašidelnému domu šanci a na konci nevím, co bych vychválil víc. Jestli scénář, herce, zpracování, protože tohle vše tvoří naprosto deset sourodých dílů, které jsou vyprávěny velmi originálním způsobem, který nenudí, je hodně napínavý a hlavně, když skončí jeden díl, máte co největší chuť si pustit další. Prostě těžce návyková věc, na kterou se podobně, jako v Silent Hillu přes den celkem pěkně kouká a po setmění nahání husí kůži. Jedno z nejpříjemnějších překvapení za tenhle rok. A navíc od režiséra, od kterého bych to teda vůbec nečekal. Klobouk dolů. (01.11.2018)

"I've lived with ghosts since i was a kid. Since before I knew they were even there. Ghosts are guilt, ghosts are secrets, ghosts are regrets and failings. But most times....most times ghost is a wish." Když jsem jako malý capart viděl Blair Witch a Kruh, řekl jsem si, že ta traumata za to prostě nestojí a nebudu se dívat na duchařiny. Míjel jsem za ta léta spoustu údajně hustejch filmů a hodně mě to jako filmovýho maniaka mrzelo. Pak přišly Dušičky '14 a já se hrdě postavil jednom ze svých největších strachů - strachu z duchů - a pustil jsem si po sobě několik tvrdých duchařin. Té noci jsem málem umřel, ale teď tu hrdě píšu komentář jako jediný přeživší Dušiček '14 #goodtimes. Přesně jak se říkalo v tomhle seriálu - "Svému strachu se můžete buď poddat anebo s ním bojovat". Já bojoval a vyhrál. To nás dostává k dnešku. K Dušičkám '18. V prvé řadě posílám thoughts and prayers všem, kteří už tu s námi nekráčí. V druhé řadě bych chtěl říct, že tohle dílko od Netflixu je jako celek kurva strašně krásný. Je to život. Strach. Bolest. Nenaplněné sny. Minulost. Démoni v nás. To není o strašidlech. To je o nás. Tohle musíš milovat. Tohle musíš vidět. Místy až nebeská hudba, zrovna poslouchám soundtrack a kolabuji (Beginning of the End Movement I je TOP shit pro všechny uplakánky jako já). A ta závěrečná skladba? Tož to drbu ty vole. Dneska jsem brečel. A jdu pokračovat. A tuším, že dnes uvidím ducha. Ještě však nevím v jaké podobě. Budu vás informovat. Love y'all. Sincerely, Jakub! <3 (02.11.2018)

Tak toto bola pecka, najlepší hororový seriál čo som videl, minimálne za posledné roky určite. Má všetko čo na filmoch respektíve hororoch milujem - zaujímavo štrukturovaný dej, nelineárne rozprávanie, prelínanie časových rovín, vypointovanú myšlienku, mrazivú atmosféru a hororové momenty sú minimálne o pár tried lepšie ako napríklad tie najlepšie Wanovky. Navyše sa jedná aj o veľmi solídnu drámu, všetky črepiny zo života jednotlivých členov rodiny majú veľký emocionálny náboj a postupne do seba krásne všetko zapadne, aj keď teda cesta k pochopeniu príbehu nie je vôbec jednoduchá. No ale tak to samozrejme malo byť, presne toto čakám od toho najlepšieho z najlepšieho. Navyše dialógy medzi postavami sú vynikajúco napísané, čo sa prejavilo hlavne k záveru, keď to všetko začalo dávať zmysel - dosť ma to emocionálne zasiahlo teda. Hlavne keď sa k tomu priráta ten mrazivý rozmer hrozivej predtuchy tej najmladšej. Aj jej preslov v poslednej časti bol výborne napísaný, to klobúk dole. Ako Netflix už dlhšie patrí k produkčnej špičke, no ale týmto opäť raz prekonal sám seba a opäť posunul hranice dokonalosti o kúsok ďalej. Masterpiece!!! (02.11.2018)

Seriál roka a žánrový masterpiece. Takto bohato navrstviť klasický duchársky horor psychologicky premakanou rodinnou drámou, to sa len tak nevidí. Špičkové dialógy, výborní herci, tučná atmosféra a intenzívne napätie aj v scénach, ktoré neobsahujú žiadne mátohy. Suverénna réžia to krásne graduje k nezvyčajnému finále, ktoré sa zaobíde bez vrieskania a pobehovania, vystačí si s nahustenými osobnými strachmi, traumami a vinami. Pre hororových fanúšikov absolútna povinnosť. (08.11.2018)

Nejkomplexnější seriálové drama o slastech i strastech (těch hlavně!) rodinného života, které se kdy prohnalo televizními obrazovkami. Výchova dětí není horor! P.S. Od komorněji sevřené - až melancholické - knihy se to liší fakt hodně! Základní psychologický sub-teror ale naštěstí zůstává zachován, přičemž v otázce atmosféry strachu jde dokonce hraná adaptace díky neustálé potřebě hledání duchů v obraze ještě mnohem dál. (12.11.2018)