The Haunting

seriálová událost roku...Flanagan od samého začátku velmi dobře veděl co chce a na seriálu je to hodně znát.Ta úroveň detailů,kterých si ani nelze na první dobrou všimnout je skoro až ohromující,stejně jako práce s kamerou,světlem,hereci (to co zde předvádí hlavně děti je silné kafe).Vše je navíc umocněno tím,že Haunting of Hill house není primárně o strašení nebo lekání.To vše je tu záležitostí spíše druhého sledu.Prim tu hraje místy hodně silné psychologické drama jedné rodiny,která je natolik sympatická,že seriál dokáže i ve slabších mometech ždímat emoce.Celou sérii jsem spolu se ženou zblajznul jedním dechem a těch 10 dílů se nakonec zdálo málo...100% (10.11.2018)

Nejkomplexnější seriálové drama o slastech i strastech (těch hlavně!) rodinného života, které se kdy prohnalo televizními obrazovkami. Výchova dětí není horor! P.S. Od komorněji sevřené - až melancholické - knihy se to liší fakt hodně! Základní psychologický sub-teror ale naštěstí zůstává zachován, přičemž v otázce atmosféry strachu jde dokonce hraná adaptace díky neustálé potřebě hledání duchů v obraze ještě mnohem dál. (12.11.2018)

Tak jsem se při čekání na Bly Manor znova podíval na Hill house.Co k tomuto seriálu napsat? Je to spooky atmosférický horor s minimem jumpscarů, které nejsou nikam tlačeny na sílu. Výborně napsané postavy si oblíbíš ať už jde o jejich dětské nebo dospělé verze. Herecké výkony jsou fakt strop, kdo by to byl řekl, že Daario Naharis bude tak dobrý herec? Šestý díl je šílená emocionální jízda, kde vynikající herecké výkony překonává snad jenom neskutečná práce s kamerou. Jakožto člověk, který má v srdci slabé místo pro díla, kde je ve velkém zahrnuto snění, doporučuji všemi deseti. Jakožto fanoušek seriálů ho doporučuji už jenom kvůli tomu, že je to dvakrát lepší záležitost než přehypovaná, ale i tak slušná první série American Horror Story. :) (09.05.2020)

Původně jsem tu měla komentář ohledně série Hill House, ale poté, co se tvůrci rozhodli seriál rozdělit na více částí (kde žádná z nich nemá nic společného s tou předešlou), nemohu jinak než komentář pozměnit a napsat tak své názory zvlášť k jednotilivým sériím. Původně jsem si myslela, že už mě nic tak jako právě Hill House nesebere, ale spletla jsem se. Bly Manor (stejně tak jako Hill House) je naprostá emoční bomba, která vás pomalu ale jistě ve finále rozcupuje na kousky. Nemohu jinak, než udělit všech pět pohromadě. Mike Flanagan a spol vědí, jak na to. Jestli tedy očekáváte strašlivý horor nadupaný lekavými scénami nebo nebezpečné prostředí, kde se to duchama a démonama jen hemží, raději si na sledování najděte něco uplně jiného. The Haunting je hlavně o propracování postav a jejich příbězích. Duchové v těchto vyprávěních, jsou bráni totiž uplně jinak. Ne každý duch musí mít fyzickou podobu a strašit vás. Může to být vaše vzpomínka, stará fotografie vašeho kamaráda, nebo vlastní odraz v zrcadle. Vše se tak nějak staví spíše na té emoční stránce, kdy pak máte z celkového děje daleko lepší zážitek a prožitek, ponevadž se dokážete s postavama pěkně přirozeně sžít. Já jsem z kolekcí příběhů The Haunting naprosto nadšená a doufám, že se brzy dočkám i třetí řady. - "More important than the horror for me, is always the human drama. If we loved these characters and if we truly could empathize with them on a personal level, we wouldn't be able to stop ourselves for being afraid for them." - Mike Flanagan (22.10.2020)

Před zhlédnutím jsem si o The Haunting of Hill House nic bližšího nezjišťoval. Povrchně jsem tak očekával hardcore horor ve stylu Conjuring roztažený do seriálového formátu (což by samo o sobě bylo pekelný maso a neutuchající desetihodinové “wanovské“ strašení si asi ani nechci představovat). To bych totiž taky nemusel rozdýchat. The Haunting of Hill House je bezpochyby jeden z nejlepších seriálů roku 2018 a kdybych byl oddaným hororovým fanouškem, asi bych jej vystavěl na pořádný piedestal. Na druhou stranu i jen jako občasný hororový divák můžu s klidným svědomím napsat, že pár strašidelných výjevů bylo opravdu děsivých a že jsem se párkrát i celkem lekl. Mnohem více jsem si ale celý seriál užíval jako mnohovrstevnatou psychologickou podívanou, kde jsem si v některých pasážích říkal (např. při tom dlouhém večeru v průběhu obligátního rodinného setkání v pohřebním ústavu), že takhle brilantně kulminující drama o rodinných vztazích jsem už pekelně dlouho neviděl. Má to neuvěřitelně ambiciózní styl vyprávění v mnoha časových rovinách, přičemž na konci všechno přesně zapadne na svá místa a zůstane “jen“ pevný pocit celistvosti a obdivuhodné kompaktnosti i přes velké množství postav, zápletek a nejrůznějších motivů. Mimořádně propracovaný a poctivý počin, který se urodí jednou za pár let. (03.01.2019)