Klér

„CÍRKEV JE SVATÁ, ALE LIDÉ JSOU HŘÍŠNÍ...“ /// Tak od začátku je jasný, že půjde o zajímavou podívanou. Jednak obsazením a jednak – no prostě tihle černoprdelníci jsou takový samozvaní bohové. V příběhu je asi všechno, co činí církev. Teda kromě dobra (takže vlastně všechno…). Tihle „batmani“ jsou neohroženým druhem a ostatní lidi nechť ochrání víra. Před nimi, samozřejmě. Silnej filmovém zážitek i pro (nebo právě pro ně?) nevěřící. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přišli za mnou pro vzorky z předkožky. 2.) Mlčím, abych se nesmažil v pekle. 3.) Thx za titule „ghostxx“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (27.03.2019)

Poláci se teda zas vytáhli a hned s velmi ožehavým, černoprdelnickým tématem. Režisér velmi odvážný muž. Pěkně zacloumal nábožensky založeným Polskem. A všem pěkně ukázal, jak se káže voda a ne pije, ale chlemtá víno. Reálně, syrově, bez příkras ve stylu Dogma. Římskokatolická lůza páchá jeden smrtelný hřích za druhým a ani se nezačervená, natož, aby se kála ze svých hříchů. Ze začátku jsem se smála, ale smích mě brzo přešel a pak už jsem jen zírala v němém úžasu a styděla se místo těch zvrácených kreatur. Velmi silná výpověď o slavné církvi a náboženství, jako celku. Tohle se zřejmě děje skoro všude, ale tutlá se to neuvěřitelným způsobem. Každopádně kdo vybral ty ksichty do hlavních rolí, byl génius. To se jen tak nevidí. (22.01.2020)

Na Kleru je snad nejpozoruhodnější, že takový film vůbec v současném Polsku ovládaném Kaczyńskim a jeho PiS vznikl, že se dostal masově do kin a vidělo jej tolik lidí. A především polským věřícím je tento film zjevně primárně určený; není to biják pro festivalové liberálně orientované publikum, které si na něm potvrdí svoje hotové anti-katolické přesvědčení a odškrtnou si Kler jako další v dlouhé řadě filmů o zneužívání v katolické církvi (namátkou Spotlight, Špatná výchova, Padlé ženy, případně zbrusu nový Ozonův film Grâce à Dieu atd.). Tento film je brutálním útokem na polskou katolickou církev, na se státem provázaný systém, v němž dominantní roli hraje pokrytectví. To, co se na začátku tváří jako parodie - se vším tím neustálým klením, pitím, dětinskými chlastacími hrami apod. - se postupem času rozvine v depresivní obžalobu institucionalizovaného zla; obžalobu systému, který je prolezlý korupcí, programově kryje zločiny svých představitelů a zpochybňuje traumata obětí, v němž duchovní se bez skrupulí oddávají chtíči, propadají alkoholismu a podléhají velmi neduchovním mocenským ambicím - tedy žijí konstantně v hříchu... Film není obžalobou víry jako takové, ta může být čistá a upřímná (na obou stranách, v kléru i mezi laiky - a film to i ukazuje). Ale řadoví věřící by si dle Smarzowského měli po zhlédnutí filmu položit otázku, zda sami nejsou svým přístupem nějak spoluzodpovědní za zobrazovaný stav Polska. Možná i kvuli maximalizaci efektu jsou pro tento účel některé nešvary (mírně řečeno) koncentrovány ve dvouhodinové stopáži poměrně silně. Film tak téměř hraničí s prostou uvěřitelností. Nicméně základ je nezpochybnitelný a sám o sobě drtivý. Film stojí na vynikajících hercích, kteří dokázali vytvořit velmi komplexní a životné postavy, a na dobře napsaném příběhu tří povahově i kariérně odlišných kněží, jejichž osudy se nějakým způsobem proplétají. (21.02.2019)

"Pro komunikaci v polštině stiskněte dvojku..." Jak je Kler s postupem času syrovější a syrovější, tak při pár momentech jako citovaná věta jsem přesto vyprsknul smíchy. Ovšem to, co se na začátku jeví jako vtipná černá komedie, končí jako mrazivá obžaloba systému, kde není dobře prakticky nic, a to na všech úrovních od venkovského faráře po nejvyšší církevní špičky. Preláti se vezou na vlně korupce, pedofilního smilstva, všeobecného pokrytectví a hlouposti svých oveček, ale film se rozhodně u církve nezastavuje. Jak třeba ve filmu (a tedy v Polsku) funguje policie. Zkrátka církev je jen jedním z článků řetězu, byť tím, který má v rukou moc, peníze a "pravdu". Tohle všechno ovšem říkám s vědomím, že v okázale katolickém Polsku vznikne takovýhle film, zatímco naši umělci se zmůžou na jediné dvě polohy: přisprostlé či nablblé komedie, anebo, když se pokoušejí o něco vážnějšího, co vyžaduje uměleckou integritu a prý odvahu, máme tu přece vděčná padesátá léta, anžto jsme věrní onomu vtipu: "U nás v Americe máme svobodu tisku, můžeme napsat, že americká vláda je špatná." - "To my v SSSR máme taky svobodu tisku, taky můžeme napsat, že americká vláda je špatná." Naši umělci se tímto řídí do puntíku, pouze změnili orientaci, a proto taky naše kinematografie stojí tak strašně za hovno a v porovnání s tou současnou polskou to vynikne v plné nahotě. (17.03.2019)

Uznávaný režisér Wojciech Smarzowski zase jednou tnul do živého, když se ve svém snímku Klér bez jakýchkoliv okolků pustil do kritiky katolické církve. Nenechal na ní nit suchou, i proto jsem překvapená, že se silně věřící Poláci hrnuli do kin v tak hojném počtu. Ještě víc mě však udivil samotný film, a to i přesto, že jsem si o náboženství nikdy nedělala žádné iluze. Bylo mi dost šoufl z toho nekompromisního vyobrazení všech možných neřestí, ve kterých se současní církevní hodnostáři utápějí. (85%) (04.10.2021)