Klér

Na Kleru je snad nejpozoruhodnější, že takový film vůbec v současném Polsku ovládaném Kaczyńskim a jeho PiS vznikl, že se dostal masově do kin a vidělo jej tolik lidí. A především polským věřícím je tento film zjevně primárně určený; není to biják pro festivalové liberálně orientované publikum, které si na něm potvrdí svoje hotové anti-katolické přesvědčení a odškrtnou si Kler jako další v dlouhé řadě filmů o zneužívání v katolické církvi (namátkou Spotlight, Špatná výchova, Padlé ženy, případně zbrusu nový Ozonův film Grâce à Dieu atd.). Tento film je brutálním útokem na polskou katolickou církev, na se státem provázaný systém, v němž dominantní roli hraje pokrytectví. To, co se na začátku tváří jako parodie - se vším tím neustálým klením, pitím, dětinskými chlastacími hrami apod. - se postupem času rozvine v depresivní obžalobu institucionalizovaného zla; obžalobu systému, který je prolezlý korupcí, programově kryje zločiny svých představitelů a zpochybňuje traumata obětí, v němž duchovní se bez skrupulí oddávají chtíči, propadají alkoholismu a podléhají velmi neduchovním mocenským ambicím - tedy žijí konstantně v hříchu... Film není obžalobou víry jako takové, ta může být čistá a upřímná (na obou stranách, v kléru i mezi laiky - a film to i ukazuje). Ale řadoví věřící by si dle Smarzowského měli po zhlédnutí filmu položit otázku, zda sami nejsou svým přístupem nějak spoluzodpovědní za zobrazovaný stav Polska. Možná i kvuli maximalizaci efektu jsou pro tento účel některé nešvary (mírně řečeno) koncentrovány ve dvouhodinové stopáži poměrně silně. Film tak téměř hraničí s prostou uvěřitelností. Nicméně základ je nezpochybnitelný a sám o sobě drtivý. Film stojí na vynikajících hercích, kteří dokázali vytvořit velmi komplexní a životné postavy, a na dobře napsaném příběhu tří povahově i kariérně odlišných kněží, jejichž osudy se nějakým způsobem proplétají. (21.02.2019)

Šleha! Apokryf: Plivanec do ksichtu bigotním pokrytcům. Obžaloba katolické církve je vždy téma, protože se dělíme na lidi, kteří buďto náboženství odmítají, protože éra Rakouska-Uherska se na názoru společnosti podepsala natolik, že víra společně s odmítáním monarchie odešli ruku v ruce z českých zemí hned za první republiky středem.., nebo na ty, kteří jakousi vyšší moc sice vnitřně cítí, ale nepotřebují k tomu artistu na kříži, ani každosobotní zpověď před nevyskákaným, cizím, zvědavým chlapem, kterému je to všechno stejně buřt, který dělá jen svoji práci. Je vycvičený vyloženě na to, aby svým ovečkám říkal, co chtějí slyšet, poskytoval jim tím duchovní útěchu, která však ne vždy funguje, ale především aby z nich vytřískal prachy do kasičky... A za další třeba na ty, kteří víru potřebují, jsou tak vychováni či do této filosofické roviny dospěli sami, na základě vlastních životních zkušeností. Víra je součástí jejich života, posilňuje je a ať už žijí slušně a řídí se svými zásadami, či se jen schovávají za zrovna tu sobotní zpověď a jinak celý týden dělají bordel, je to vlastně jejich osobní věc, která by každému měla být fuk. Říká se tomu svoboda vyznání a já ji respektuji. Ale všichni, z těchto namátkových skupin, se určitě shodneme na tom, že děti se znásilňovat nesmí! Čili nerozumím tomu, že je v dnešní době stále možné, aby se tyto věci ze strany církve děly, bagatelizovaly a zakrývaly. A asi nejsem sama, protože vznikl tento film. Celibát je nebetyčné zlo. Rozhodnutí církevních hodnostářů, někdy ze čtvrtého století našeho letopočtu, kdy ti hajzlové z chamtivosti zavedli cosi, co je absolutně proti přírodě a díky čemu bylo zneužito nespočet nevinných obětí, po celá staletí. A protože je církev systém, který nefunguje zodpovědně, její představitelé nejsou schopni vydat k řádnému potrestání zvrhlé násilníky ze svých řad, kteří sprostě a beztrestně využili svého postavení a ublížili tolika lidem, tak já jim tento filmeček srdečně přeji. A přeji jim i to, jak jsou zde černoprdelníci vykresleni. Jak chlastají, plodí nemanželské děti, mají prsty všude, vydírají se navzájem, nezastaví se před ničím, jak jsou neprůstřelní, kariérističtí, úplatní a odporní. Jak se jim nehodí do krámu žádný slušný, jen poslušný, jak zastrašují, jak hrabou. Ať si ochutnají trošku hořké medicínky ze strany veřejnosti ve formě opovržení, i když je to úplné houby proti takovému znásilnění. V jejich systému je špatně vše od základu a jelikož nejsou schopni takový systém změnit, ať se nediví. Manipulátorská banda. A ano, také se mi tají dech, když stojím v katedrálách, poslouchám varhanní koncerty nebo když zírám na Michelangelovu Pietu. Také jsem rozsekaná z toho, co všechno nádherného se pro oslavu Ježíše a Boha po světě vytvořilo. Jen mě vždycky napadne, čím vším to asi muselo být vykoupeno… Jestli ten umučený Kristus nebyl náhodou jen taková ta jedna maličká kapka v oceánu...? (22.08.2019)

Veľmi znepokojujúci film. Poľský film sa opäť ukázal v najlepšom svetle, tentokrát sa pustil do ožehavej témy - cirkev. Jej hodnostári nebudú nadšení, tvorcovia zhutnili do svojho príbehu súčasnú problematiku cirkvi. Od pedofílie, porušovaniu celibátu až po korupčné správanie pri tendroch. Možno je to na jeden film príliš veľa, ale nakopené problémy sa roky neriešili, práve naopak, a cirkev ( nielen v Poľsku ) potrebuje podobné zrkadlo... 4+ (12.03.2019)

Nekompromisní sociální drama s poněkud těžko stravitelným obsahem hlavně asi pro striktní křesťany a třičtvrtě obyvatel Polska. Vzhledem k tomu, že se mě víra netýká, tak mě nic z toho asi nepohoršilo, ale jako taková sonda do zákulisí církve je Clergy velice zajímavé, o to víc, jestli je to pravdivý obraz.. Už jen číst zajímavosti k tomuto filmu naznačuje, že to vážně asi nebude jen tak vycucáno z prstu. Film na zamyšlení nad dnešním zkorumpovaným světem a tím, že si církev hraje až příliš na Boha. (27.11.2019)

Klér se s katolickou církví v Polsku nemazlí a dává si záležet, aby na katolicismus navázané společenské síly byly v maximální míře vykreslené jako bezohledné, sobecké, manipulativní a kořistnické. Do té míry, že to část publika může vnímat jako tendenční a nespravedlivé. Všechny popisované jevy se sice v církvi vyskytují, ale ne v takové míře a úhledně seřazené vedle sebe. Chybí tady idealisté a reformisté, absentuje plastičtější a věrohodnější obraz této prastaré instituce. Smarzowskiho snímek je totiž hanopis, film s nepopiratelným ideovým a politickým záměrem otřást silným postavením a vlivem církve u našich sousedů. Té církve, která běžně zasahuje do politických procesů a odvolává se přitom na vyšší, nekritizovatelnou, autoritu. Naše historie je odlišná, s demontáží vlivu církve na věci veřejné začal už Havlíček Borovský, národní obrození se neslo ve vzývání husitství a reformace. Erozi katolické moci ovlivnila sázka katolických elit na Habsburky, k jejich popularitě nepřispěl ani podíl slovenských klerofašistů na pádu První republiky a dílo zkázy dokonalo příchod "vědeckého" komunismu a nástup konzumní společnosti 2. poloviny 20. století. Jako Češi tedy můžeme podle svého přesvědčení považovat Klér buď za potvrzení svého negativního pohledu na náboženství a jeho zástupce na zemi nebo za nespravedlivý pamflet. Nemůžu říct, že by se mi tentokrát Smarzowski zadřel pod kůži, tak jako se to stalo v případě Volyně, ale řemeslo je to nadprůměrné, o tom nemůže být pochyb. Celkový dojem: 70 %. (15.11.2021)