Nahota

Takové filmy už nevznikají a obávám se, že už se nikdy točit nebudou. Naštěstí máme archiv a čas od času se podaří objevit nějaký zajímavý kousek. Tento je unikátní zejména výkonem Petra Čepka, který je excelentní. I přes záplavu šedi je několik scének evokující zlatou vlnu a nejen díky tomu se vyplatí na něj podívat. (09.05.2016)

Ajovaris! ...a drsně! Opětovný kontakt s normálním světem zřejmě nebývá pro bývalé vězně jednoduchou záležitostí. O to víc tísnivý pocit vyvolává, jde-li pouze o krátkou dočasnou propustku jako v případě hlavní postavy Jana-drsňáka. Tohle psychologické drama se mi hluboko vrylo pod kůži i díky silné hudbě Luboše Fišera a vynikajícímu Petru Čepkovi v hlavní roli. Ačkoliv jsem dlouho měl Čepka za nesympatického a nepříjemně působícího herce, zde mne neskutečně uhranilo jeho podmanivé herectví, ty pohledy a charisma, které z něj přímo vyzařovalo. Zajímavou volbou se ukázalo i obsazení neokoukané tváře Kristiny Hanzalové, která ztvárnila opuštěnou mladou učitelku Jarmilku, ocitající se v dilematu lásky (či spíše vztahu) mezi doktorem, kterého nemiluje, a nabízejícím se Janem, omezeným vyhraněným časem a povinností návratu za mříže. Velice citlivé vyprávění o hledání ztracené útěchy po stopách mládí, s působivou atmosférou, kterou podtrhuje kromě hudby i vizuál plný vyschlých, šedých barev. Příběh plyne ve své délce hodně pomaly, ale nechává nahlédnout jak do psychologie postáv, tak do celé vesnice (například i skrze odlehčenou scénou s dechovkou hospodě či setkání s Jarmilčiny přátely z viného sklípku). Výborný režisérský debut, který Václav Matějka snad už nikdy poté nepřekonal. 95% (52 rokov filmu za 52 týždňov) (10.03.2019)

"Nahota" ve svých nejsilnějších momentech připomene poetiku nové vlny, ale jedná se opravdu jen o dozvuky. Daleko více snímek signalizuje filmařské tápání, které bude v následujících letech naši kinematografii provázet - zde se to projevuje převážně obsahovou prázdnotou a neschopností něco sdělit (film postrádá výraznější myšlenku). Čepek jako vždy výborný. 6/10 (26.12.2009)

Roku 1970 uz ficala normalizacia /vdaka Moskovskym Protokolom 1968 / naplno, ale aj tak vznikali fajne filmy. Ovsem tento k nim rozhodne nepatri. Co k tym kvalitnym filmom potom patri? Ciastocne Zinkova veza Martina Obleceneho, dalej Ctyri Vrazdy Staci, Drahousku, pripadne Hogo Fogo Homolka od Papouska. Film Nahota je len taky normalizacny vyplach, mlady vazen sa vydava do miest, kde stravil mladost, stretne samicu ........ takyto scenar bez pardonu vyplodim aj ja na dvojvrstvy Harmasan pocas sracky na hajzli /pripadne v kadibudke/. 25 % (02.11.2013)

Psychologické drama. Ve filmu se toho mnoho nenamluví a je těžké vyrozumět, co chce vlastně divákovi říct. Snad že pustý život může náhle získat díky lásce hodnotu, a tehdy člověk teprve může začít náležitě litovat svých hříchů. --- Téměř celý film je představením Petra Čepka. Hledá lásku sveřepě a náležitě nerudně. Je dobrý, ale do nebes bych jeho výkon nevynášel; hraje jen totožný typ jako již předtím v silnějším (a vůbec hodně podobném) Vláčilově Údolí včel. --- Nostalgicky působí obrazy venkova v historickém okamžiku, kdy poslední generace českých sedláků vymírala a na místo vzápětí dorazily bohaté normalizační strukturální fondy a všeobecná kulturní devastace. Je to tak zřetelně protisocialistické, že by to možná zůstalo v trezoru i nebýt emigrační aféry představitelky vedlejší role. --- Dobrá filmařina, dobrý Čepek, ale Matějkův scénář a dialogy nejsou na výši tak náročného námětu. Není vůbec snadné psát s onou koncentrovanou intenzitou jako Hemingway. --- (Mimochodem, zamyslel jsem se i nad názvem filmu. Napíšeme „Čepek - Hanzalová“, a pod to „NAHOTA“. To zaboduje. Matějka tak jde ve šlépějích jistého zapomenutého českého génia, který kterousi svou hru uváděl pod vhodně zvoleným názvem „Jitrnice zdarma“.) (29.09.2010)