Hodinářův učeň

Pro mě naprostý šok. Celý rok opěvovaná kinopohádka a takový nudný blábol bez jakéhokoliv nápadu, pointy, vtipu, prostě prachsprostý podvod, sterilita, nezajímavost, blábol! Měla jsem velký problém to dokoukat - např. scéna v hostinci s kukačkou, to nebylo k vydržení, pořád jsem čekala, co z toho vyleze a ono vůbec nic. A dobrá hudba? Mě tedy neskutečně lezla na nervy. Jediný, kdo mi připadal zajímavý, byla Jana Plodková, ale i to mě během filmu omrzelo a začlo mi to její pitvoření a hnědý zuby lézt na nervy. Už nikdy více! (02.01.2021)

Najít v českých pohádkových vodách něco nového, snad i originálního, vypadalo v minulosti jako neřešitelná věc. Tvůrci se vždy opatrně přikláněli ke klasickým příběhům, ve kterých figuruje peklo, králové vdovci, princezny, namyšlená princátka a charakterově silní i morálně zdatní chuďasové, kteří si nakonec vždy přišli na své. UČEŇ nabízí trochu něco jiného, v krásném a dokonale podchyceném prostředí, ke kterému není potřeba zámek, ani hromada noblesních šatů na jedno použití, nám vypráví příběh obyčejných lidí o jejich síle, ale i slabostech, jakou je třeba chamtivost. Nelehké putování, zdánlivě nesplnitelné úkoly, nadpřirozené postavy, pohrávající si s lidskými osudy a hlavně láska, jež dokáže zlomit vše. Režisérka Rudolfová se tímto tak trochu vrací ke kořenům českých pohádek, ke kterým toto vše patří, stejně jako špetka hororového nádechu a přesto, že to Janča Plodků trochu přeháněla, já byl spokojen a snad i mile překvapen, tím pádem jsem i v hodnocení shovívavější...nadějně pracující tvůrci tu stále jsou, před i za kamerou. [Kino Citadela - Litvínov] (16.08.2019)

Na rozdíl od uživatele Douglase si nemyslím, že by byl Hodinářův učeň mnohem chytřejší film, než by se na první pohled zdálo. Spíš film, který vypadá jako chytřejší, než ve skutečnosti je. Ano, konečně po letech se objevila záslužná snaha v žánru pohádka vyzkoušet i něco nového - nevystupuje tu žádný nesnesitelně popletený čert, žádný král nemá tři syny, které by posílal do světa... Oproti tomu je tu hodinář a hrátky s časem tu mají své místo. Pohádka je natočena na podzim, což jí dodává hezké barvy a atmosféru. Hudba není durově skotačivá, jako třeba písničky dua Svěrák - Uhlíř, spíš příjemně melancholická. To je moc fajn. Jenže nic z toho tak nějak není dotažené. Každý bod má své ALE. Není tu přehrávající čert nebo vodník, zato nechybí zlá sudička v podání Plodkově, co poulí očima, skřehotá a "diblíkuje", div se nepřetrhne. Proč, když všichni ostatní hrají uměřeně a citlivě? Prostředí lesů na podzim je krásné, ale počítačové triky ubohé, jako dvacet let staré. Píseň je moc pěkná, ale zazní jen jednou v podivně vytrženém, klipovitém čísle. Hrátky s časem jsou zajímavé, ale když se Urban chytí do časové smyčky v hospodě U Kukačky, jakto že si jako jediný uvědomuje, že v té smyčce je? Proč o ní ostatní neví? A proč hospodský v té smyčce není taky? Snad ve snaze o originalitu se objevuje celá řada otázek, podivností, nelogičností... Proč se hlavní hrdina křestním jménem jmenuje Urban? Proč jsou hodné sudičky dvě, zatímco zlá jen jedna? Jsou to jediné sudičky na světě, nebo jich je víc? Proč už hodné sudičky dávno majiteli hospody neprozradily, jak kletbu prolomit? Proč Urbanovi hodinky rovnou nepřinesly, když věděly, kde jsou? Kde vzaly v uzamčené kleci vojenské mundúry? Proč se hodinky jmenují "hodinky, co varují před smrtí" a ne "hodinky, co chrání před smrtí", když samotné varování by bylo k ničemu? Proč zlá sudička hodinky rovnou nerozbila, ale vyhodila na skálu? Postavy nemají vlastní vůli, jsou vláčené osudem. Jaký smysl pak ale taková pohádka má? Ať se rozhodnu jakkoli, nemůžu za to, protože mě do toho jen vmanipulovaly buď dobré nebo zlé síly. Vkrádá se na mysl, že pohádka vlastně nemá nosné téma. Snad kromě potrestané lakoty hodináře tu není žádné poselství mířené k dětskému divákovi. (V jednom momentě je tu dokonce jakési "antiposelství" - když se Urban rozhodne jít za ošklivou paní v odrbaných hadrech místo aby následoval dva hezké pány v ozdobných šatech, je zvláštní, že je za tento morálně správný krok nakonec potrestán.) Pohádce se rozhodně daří hezky (a trochu strašidelně) vykreslit prostředí cirkusů, hospod, pavilonů zrůd 19. století a činí tak originálním způsobem, bez pitvoření a rokokových paruk. Jen tomu tak nějak chybí pointa. Češi, samozvaní odborníci na pohádky, se to tentokrát rozhodli udělat jinak. Nedopadlo to průšvihem (jako třeba většina vánočních pohádek ČT, o Troškovi nemluvě), ale S čerty nejsou žerty nebo Byl jednou jeden král se bohužel zase nekonají. (03.12.2019)

Padme potěšena, jedná se o milou a příjemnou pohádku, ve které je možné vše a to se právě jen v pohádkách smí. Velice si cením kreativity tvůrců s neokoukanými nápady, ať už jsou to kukačky, motýlci, hodinky atd. Místa natáčení, mně důvěrně známá, vyloudila úsměv na rtu a hřejivý pocit u srdíčka nad krásou naší země. Po herecké stránce bez výhrad, pan Viktor Preiss v kvalitě A+, dvojka Plesl-Neužil pobavila parádně, k tomu zajímavá a nepřehlédnutelná Pavlína Štorková. (21.12.2019)

Velmi podařené dílko - dobří herci, vypointované scény, ucházející námět, supr výprava a dokonce, což je téměř vánoční zázrak, propracovaný scénář i charaktery některých postav. Příběh si pohrává s motivem času a jeho plynutím: hodinky, které ohlašují smrt (zas, ale, k čemu ti to je, když víš kdy přijde? Obranu ti ty hodinky nezajistí - ale nebuďme hnidopiši), časová smyčka v hospodě, časový zámek …. Motiv života jako motýlka a smrti jako smrtihlava fungoval, scény se smrtihlavy působily dokonce strašidelně. …… Milenecký pár byl hezký, ale poněkud mdlý - jen dva mladí hezcí lidé, co se mají rádi, protože.....? No, jednoduše se mají rádi, asi že spolu vyrůstali. Dobře napsaný byl ale lakotný hodinář. I když typizovaná postava, Viktor Preiss mu dokázal vdechnout hrabivost a bezohlednost, aniž by se musel uchýlit ke karikatuře. Skvělá byla i postava jeho manželky - poddajná, neodporující, submisivní - zajímavá figura v pohádce. Dvojpostava Moreny a Živy - dobrý nápad, jen v kostýmu Živy ta dívka vypadala trochu jako trans. Dva bratři-sudičky věčně se škorpící ale fungující jako tandem děj posouvali. Jednoznačné vítězství si však odnesla Jana Plodková jako umanutá a cynická temná sudička. Byla vtipná, rázná a ukoptěná, šla si za svým a trousila nihilistické hlášky. ____ Pohádka má celkově uvolněnou atmosféru a je přesvědčivá. Jen ten kompars by snad nemusel tolik působit jako kompars, dát do davu aspoň jednoho, dva herce, kteří zahrajou víc než jen: Teď nám rejža řekl, že musíme tímhle směrem běžet s vidlemi. SHRNUTÍ. Bylo na čase natočit slušnou pohádku. (03.01.2021)