Popstar: Vše pro slávu

Dám tomu ještě jednu šanci, protože jsem se bez titulků občas nechytal a ještě jsem usínal, ale po geniálně ujetém 7 dní v pekle, pro mě tohle představuje zklamání. Je to ve všech ohledech průměrné, jako kdyby se Andy a kolektiv snažili přiblížit průměrnému divákovi. A to je podle mě pro Samberga prohra. (29.08.2016)

The Lonely Island sleduji již od dob, kdy „I'm on a boat“ byla jejich novinka. Strašně se mi na nich líbí, že celou dobu dělají jen blbiny, ale v kvalitě naprosto rovné populárním skladbám a klipům. Díky tomu dokázali do tohohle filmu dosadit koncerty, které vypadaly tak dobře, že by to v reálu určitě fungovalo. Komedie mi přišla super nejspíš hlavně kvůli mému nadšení k této skupině, jejichž humor mě pokaždé dostane. (19.06.2016)

Lonely Island: The Movie. A to je asi všeříkající. Příběhově klasika, ale má to svérázný humor, skvělé songy a produkční hodnoty skrz střechu. A spoustu cameí známých ksichtů z hudební branže. Neřáchal jsem se tak, jako u písniček LI, ale čekání na novou sérii Brooklyn Nine-Nine to vyplnilo naprosto pohodově. (11.05.2018)

Poslední dobou mám, krucinál, nějaké moc velké štěstí na filmy, které nedokážu ve finále ohodnotit. Ty zatracené půlhvězdy tady chybí jak talent všem těm žužu hvězdičkám v tomto snímku parodovaným. Bohužel tak často musím dát průměrné tři hvězdy, protože křivdit očtyřkovaným filmům považuju za horší prohřešek, než film ponížit na úroveň těch trojkových. Stejně je to i u Popstaru. Tento parodický (ne)dokument o současných boybandech typu One Erection a jedincích jako je Just In Beaver nebo Milej Citrus, ze kterých uchcávají vesměs všechny školou povinné dcérenky a jejich zbuznělí kamarádíčci (not gay!), mě místy bavil hodně a po shlédnutí části s dokonalým songem o Usamovi bin Kládinovi bych mu bývala byla nasázela ty čtyři hvězdy dřív, než by kdokoli stačil říct "terrorize that pussy". Ale pak přijdou i nudnější části, nějaký ten prvoplánový emerický jakožehumor a Amíci většinou nevědí, kdy to utnout. U parodie bych taky uvítala méně seriózní tón, větší vodvaz a klidně i extrémnější, ale ne prvoplánové, vtípky. Celek funguje tak nějak jako horská dráha, pobaví různá camea, hlášky a vyladěné songy a člověk zavzpomíná na dobu, kdy poslouchal čvachtání spolužaček nad Lunetikama. Pobláznění hormonálně splašených posluchaček a posluchačů (not gay!) do různých boybandů se holt nemění, jen ti rybízci mají čím dál míň talentu a naopak působí čím dál víc jako přiteplené slečinky (za nás si aspoň ani jeden kretének z těchto kapel nevytrhával obočí a jediným buziprvkem byla maximálně nenápadná naušnice). A tak si tak říkám, jak asi budu reagovat, až mi jednou dvanáctiletá dcera vymění panenky za plakáty s podobnýma homokapelama a bude se se mnou hádat, že jsou to úpa nejvíc kůl a sexy týpci a já strašně nepřející a staromódní matka, když ji nechci pustit stopem s kámoškou na jejich koncert v Berlíně a přibalit jí ještě pár gramů bylinek a pakl šprcek. V tu chvíli ji zavírám na takových 10 let do sklepa, kde jí bude dělat společnost jen Oldfield, Abba, Škorpíci a Vivaldi, aby kua poznala, co je to kvalitní hudba! A to vám garantuju, že ať už v té době bude "in" libovolnej Beaver, ocitne se jeho jméno po téhle terapii rázem v rodinném slovníku zakázaných slov, někde mezi pojmy katolicismus, politická korektnost, konverze k islámu a Eva a Vašek. 3,5 hvězdy (not gay!). (03.04.2017)

Parodie na všechny možné popstar, rockstar i rapstar: nabubřelost, slávomanství, nejistota, chatrné psychické zázemí, egoismus, ego, stupidita. Sláva, úpadek, pokorný návrat – tak by se dal shrnout děj. Humor sází hlavně na zveličování, což se občas povede, ale občas sklouzne k vyprázdňovacím gagům – takže za to ubírám na hodnocení. Některé scény jsou křečovité, ale pár je vydařeně vtipných. SHRNUTÍ: Když ti sláva přeroste přes hlavu a ty jsi natolik tupý, že ani přesně nevíš, kde tu hlavu máš. Natož, abys ji odlišil od prd...e. (30.08.2021)