Henry: Portrét masového vraha

Trvalo to, než se Michael Rooker se svou hranatou vizáží dostal i ke kladným postavám. Z dlouhé řady rolí agresivních násilníků vyčnívá právě stroj na zabíjení Henry. Většinou šlo o ženy, ovšem jakmile se do akce pustí i se svým spolubydlícím Otisem, o pohlaví už nejde. Výsledek není horor, ale mrazí z toho, že své kroky vnímá Henry jako běžnou realitu života. Když třeba pánové zatouží po barevné televizi, už jde svým způsobem o „zábavu”. A v tomhle ohledu je Otis větší primitiv a hlavně větší nebezpečí. Ovšem má jistý vývoj – nejprve je pouze flákač a ochlasta, pak si zabíjení začne užívat, zatímco Henry je prostě jen mašina. Samotné násilí je tu a tam zprostředkované jen coby zvukový záznam, zatímco divák sleduje výsledek řádění. Snímek má ducha sedmdesátých let, neexhibuje, nikam nespěchá, snaží se být naprosto všední. Atmosférické, nepříjemné, syrové. (15.08.2020)

Nejsyrovější, nejhnusnější, nejdepresivnější, nejnechutnější, nejrealističtější, nejbizarnější, nejvíce kufr zvedající film o sériovém vrahovi, co jsem kdy viděl a zřejmě snad i co byl kdy natočen. Otis je ta nejčistší a nejryzejší esence zvrácenosti, jakou znám. Je to prostě hnus. Už vám došlo, že to je pochvala? (26.06.2011)

Skutečně působivý netradiční psychologický thriller, jehož hlavní devizou je (právem) kontroverzní, velmi provokativní a děsivá samozřejmost a "lehkost" brutálního a většinou bezdůvodného a nesmyslného vraždění, k němuž zde dochází. Je to ten typ filmu, u nějž očekávání happyendu je znakem čiré lidské naivity, popřípadě značné filmové nezkušenosti. Pochopitelně to hodně stojí také na naprosto přesvědčivých hereckých výkonech, zejména ze strany mužských představitelů. Henry je nesmírně syrový, svérázný, odtažitý a v "dobrém" slova smyslu odpudivý kousek, na nějž možná i budete chtít zapomenout. O to větší je však pravděpodobnost, že se vám to jen tak nepovede... 80 % (16.10.2018)

Vyloženě atmosférický, těžko stravitelný thriller a drama, který vypráví dosti přesvědčivě a reálně o jistém údobí života dvou maniaků a sestry jednoho z nich, která se k nim přistěhuje. Film je z psychologického hlediska docela zajímavý v tom ohledu, jak vykresluje hned dvě tváře zla v člověku. Zatímco Ottis je perverzní zakomplexovaný idiot a úchyl, Henry je inteligentní psychopat. Ottis se na Henryho přisaje jako přísavka, je odporný, hnusný, nesympatický ... Henry je v podstatě záhadný a chvílemi sympatický, namakaný chlap, který jen v určitých intimních ohledech selhává a neví, jak se chovat. Film ale jasně ukazuje, že psychopatie jako porucha osobnosti je mnohem nebezpečnější, než tupá perverze ... S Ottisem by na kafe žádná slečna nešla, zatímco s Henrym ano. A v tom je ten paradox, protože ten opravdový stroj na smrt je právě Henry ... kalkulující, chladný, necitlivý vrah, násilník a zabiják, který nad pácháním vraž přemýšlí a ví moc dobře, že pokud jich bude chtít ještě hodně vykonat a užít si to, musí být opatrný a dodržovat jistá pravidla... Dost ale filosofování o psychologii postav, v literatuře by se toho každý zájemce dočetl více. Film je opravdu nesmírně silným náporem na divákovu psychiku. Vůbec nedramatizuje vypjaté scény, nečekejte žádné extra gore řádění atd. Tohle není horror, tohle je pokus o rekonstrukci reality dvou psychoušů, což se v podstatě velice daří a o to je účinek mohutnější. Je to hnusný, oplzlý, znepokojivý, těžký, atmosférický a mrazivý film ... ale tím pádem velice povedený. Není to film pro zábavu, je to film pro ponaučení a vytvoření hrubé představy o životě sériových vrahů ... (13.05.2008)

No, teda nic moc. Myslím, že Henry: Portrait of a Serial Killer není tak důkladně a kvalitně zpracovaným profilem jednoho z nejznámějších amerických sériových vrahů, jak zcela jistě mohl být. Postava Henryho není nijak extra zajímavá a je prezentována pouze jako "jakýsi" chlap, který si prostě jen tak vraždí, jak se mu zachce. Vlastně se o něm nic moc nedozvíme a vraždy, kterých se dopouští, nám v tomto filmu v podstatě nejsou vůbec ukázany, až na jednu. Vidíme pouze oběti, až po činu na nich spáchaném. To už mi zajímavější příšel vztah Ottise a jeho "sestry", která je ve skutečnosti neteří. Pokud Henryho i Ottisovo IQ dosahovalo nízkých hodnot, nelze se vlastně divit, že zde byli ztvárněni jako jednoduché postavy. Na rozdíl od manipulativních a vysoce inteligentních vrahů, jako třeba Ted Bundy, nebo Jeffrey Dahmer, kteří se zaměřovali výhradně na určitou skupinu svých obětí, se tak Henry a Ottis v tomto ohledu trochu vymykají "standardu" sériových vrahů. Prostě brali, co jim přišlo pod ruku. I když jejich příšerné rodinné zázemí zase naopak do tohoto formátu zapadá. Jejich činy nám jsou ukazovány jako zcela normální, běžná věc a ani oni sami se nad tím nijak nepozastavují. A o nějakých projevených emocích či svědomí při jejich páchání nemůže být ani řeč. Myslím, i tak, že se snímek mohl vydařit lépe. I charaktery ne zrovna chytrých chlapů, se dají nějakým způsobem zpracovat a dát jim nějakou tu hloubku. Když to srovnám třeba s Tedem Bundym, kterého výborně ztvárnil Michael Reilly Burke, Dahmerem, kde jsem prvně poznala Jeremyho Rennera, nebo i tím Edem Geinem, jehož si střihl Kane Hodder, tak Henry výrazně strádá jak ve zpracování příběhu, tak i postavách. A pod pojmem "kontroverzní", "šokující", nebo tvrzením "nejautentičtější portrét psychopata" si tedy představuju něco jiného. (10.04.2016)