Řidič slečny Daisy

Zcela obyčejný řidič změnil život jedné postarší dámy. Jejich postupné sbližování nebylo jednoduché. Neustále se dohadovali a špičkovali. Film udělal z téměř neznámého herce Morgana Freemana velkou hollywoodskou hvězdu, která září i dnes a má stále co nabídnout. Viděla jsem ho v tomto snímku úplně prvně a připadal mi hodně sympatický. (28.10.2009)

Tento film mě dokonale uklidnil. Má zvláštní kouzlo, které působí velmi příjemným dojmem na vaši duši. Měli by ho pouštět všem lidem, kteří jsou nervózní. Velmi dobře je zde zachyceno hluboké přátelství dvou starších osob. Morgena Freemana bych bral jako osobního řidiče okamžitě. Nedivím se, že film získal 4 Oscary a dalších 5 nominací! (18.07.2008)

Řidič slečny Daisy si zaslouží označení milý a laskavý film. V tom dobré i ve špatném smyslu slova. Pro mě platí spíše ta druhá varianta, protože nemám rád typicky hollywoodskou přislazenou sentimetální produkci, jíž je tento snímek vzorovým příkladem. Na druhou stranu musím uznat, že zejména díky scénáři toho film hodně vypoví o duchu doby do které je situován, aniž by se zabýval popisem nějakých dramatických událostí. Asi největším překvapením je pro mne herecký výkon Morgana Freemana, protože zde ukazuje, že umí zahrát i nějakou nadstavbu na svého typického milého staršího pána, kterého ztvárňuje přes kopírák v 99% svém filmografie. V součtu tedy hodně klidný a líbivý film, vhodný pro promítání v zájezdových autobusech a domovech důchodců. (30.05.2012)

No jo, je to tak; i takový zvnějšku i vnitřně erodovaný, cynický jedinec jako jsem já si občas dopřeje kus kultury, u níž může vykouknout ze svého ochranného krunýře a nechat na sebe působit záležitost, která není úplně bez chyby, vyznívá poněkud naivně, ale přesto má něco do sebe. Už jsem samozřejmě viděl nejednu utopickou variaci na mezirasové sblížení, ale zrovna tento film mi docela sedí. Jasně, to téma je těžce provařené a silně mi připomíná předválečné filmy s Oldřichem Novým, jen tu nejde o romantickou lásku ale o segregaci. Ale i když si to plně uvědomuji, nemůžu si pomoct, pořád mě to baví. Líbí se mi herecké výkony, tentokrát můžu s klidem pochválit i český dabing, ale nejvíc mě bere to, že jde o vyloženě lidskou záležitost. Taky mě zaujalo, jak tady šlo po celou dobu o jedno velké téma, ale přesto ho nikdo naplno nepojmenoval. Byl to jeden náznak tady, jedna zmínka támhle a každému alespoň průměrně bystrému divákovi muselo být jasno. Tohle se už dnes nenosí. V dnešních snímcích s touto tématikou musí hlavní hrdina neustále omílat, jak se na něm těžce podepsaly roky otroctví, které skončilo před sto šedesáti lety, a jak strašlivě trpí tím, že byl vykořeněn z rodné hroudy. Jenže to všechno působí prvoplánově a lacině; nějak jsem si totiž nevšiml, že by se současní potomci otroků houfně vzdávali výdobytků bílé (a tedy otrokářské) kultury a houfně se vraceli přes Atlantik do vlasti svých praprapředků. A proto mám rád tento snímek, který se obešel bez deklamací dnes neustále omílaných frází, zato byl fest cítit člověčinou. / Poučení: Američany zrovna nemusím, ale auta uměli parádní. (30.09.2022)

Moc se mi líbí ta americká auta z doby, kde se odehrává tento příběh. Moc se mi opět líbila hudba Hans Zimmera. Moc se mi opět líbil výkon Morgan Freemana. Dokonce i pro mě nepříliš známá Jessica Tandy tady podala mimořádný výkon. Napříč všem pozitivním věcem však stojí velmi suchý příběh. Hoke vozí Daisy a oni si povídají a velmi pomalu se mezi nimi vytváří přátelství. Nic víc, nic méně. A kdyby se nejednalo o přátelství mezi černochem a židovkou v 50.letech, tak si troufám tvrdit, že by film skončil v propadlišti dějin. Na oscara mi to přijde poněkud chabé. Přesto je to celé natočeno, tak skvěle, že jsem neměl sebemenší problém to strávit. Bohužel to však prostě jen tak nějak proletělo, bez veškerých emocí. Kvalitní filmařina se však zapřít nedá * * *. (26.08.2011)