Kdo hledá zlaté dno

Konečne niekto nakrútil film pre myzofilikov (sexuálne sa ukájajú kontaktom so špinou). Špinu zažranú v póroch a vlasoch doslova cítiť. Hlavným hrdinom je prašná stavba. Niet miesta pre zeleň, prírodu. Až na mŕtveho zajaca, ktorého zrazí tatrovka. V chlapmi preplnenej ubikácii ho kolektív šoférov následne zje. A zase: úplne cítiť čpavý, štipľavý mužský pot, zažraný vo flanelových košeliach, zmiešaný s vôňou rozloženého chľastu a preplnených popolníkov. Pracovné prostredie? Prach, blato a kamene. A hukot strojov. Mladý muž sem, na stavbu mamutej vodnej elektrárne, prišiel z Prahy. Tam sa dusil so sestrou a jej rodinou v malej kutici. Ubíjal ho i malomestsko/ kšeftársky svet rodičov jeho frajerky, aj jej samej. Všade šmelina, drobné krádeže, úplatky. Túžba vychcať so skurveným systémom. Každý okráda koho a čo sa dá. Menzel ponúka recept. Ak zlyháva spoločnosť a nevidíte pozitívny vzor, vyrazte do sveta. Začnite budovať kariéru tam, kde ideály Komunistickej strany Česko-Slovenska majú ešte zmysel. Kde pravidelný sex v náručí mladej blondínky plnohodnotne nahradí osem a pol hodiny drvenia hliny a čiernej skaly. V dobe fajrontu stačí jednorázová rýchlovka v podobe pohľadu na rozostavanú priehradu. Všetko v sprievode idylickej hudby, roznežnievajúcej pohľad na tatrovky preháňajúce sa hore-dole. (04.10.2015)

Aby mohl točit neutrální filmy á la Na samotě u lesa, musel se Jiří Menzel vykoupit bezobsažnou agitkou o budování sídliště. Vyčvěchtal se v normalizačním bahně a šel suchou nohou dál. Bylo by laciné a trapné mu to vyčítat, ale stejně lacině a trapně se chová on v porevoluční éře, když kritizuje "poklesky" Václava Vorlíčka či Oldřicha Lipského a hází je do jednoho rudého pytle se zrůdnostmi Trapla a Čecha. To je zbabělé a hloupé. Jinak samotný film za 20% (24.10.2005)

Jasně, nejsem blbej a chápu, že to je budovatelská agitka, ale když se nad to divák trochu povznese dá se najít spousta pozitiv: Pokud se nepletu ve filmu nezazní ani jednou oslovení "soudruhu", "čest práci" či podobná razítka režimu. Stavba nejvyšší hráze u nás je zajímavou záležitostí bez ohledu na druh papaláše který o ní rozhodl a mnoho záběrů je zajímavých s jistou dokumentární přidanou hodnotou. Tuny betonu a železa jistě nejsou ideální kulisou vztahového dramatu, ale na druhou stranu bylo to v té době reálné a i to má svou hodnotu. Humor Zdeňka Svěráka je nenápadný, ale jasné identifikovatelný, spoustu hlášek lze najít i tady v ostatních komentářích. A dostávám se k hlavním devizám filmu. Jan Hrušínský a Jana Giergielová stvořili opravdu hezkou dvojici s nábojem. Hlavně Jana je zde nádherná a je velká škoda, že to byla její jediná role. Také velká škoda, že se režisérovi nepovedlo z jejího potenciálu (hlavně nohy má úžasné) vytřískat víc, je směšné když dvojice skoro sexuje v autě za jízdy, ale doma do postele lezou oblečení od hlav k patám... Divák nemrava má smůlu. :-) Hlavní herecký prostor tak dostává postava Františka Husáka, který se toho zhostil výtečně. A nakonec, ona hlavní myšlenka "charakter a poctivá práce je víc než prachy za cenu krádeží a žebrání" je přece platná pořád, ačkoliv na to i v současném režimu spousta lidí nedbá... Hodnocení tedy trochu nadsazuji, přehlížím šablonovitost, ale pokud by tam bylo méně tatrovek a větší tlak na příběh, klidně by to mohlo odpovídat. (25.01.2018)

Tak aj Menzel si musel dat parrocnu prestavku po roku 1968. A aby sa vratil a mohol vobec tocit, musel prist s nejakym budovatelskym patosom /= kravinou/ a tou je tento film Kdo hleda zlate dno. Ku scenaru sa skoda vyjadrovat, aj tak je tam kopu normalizacneho balastu. Ked sa pokusim odmysliet si ten normalizacny hnoj, dostavam sa k podpriemernemu filmu v ktorom ide o stavbu akejsi priehrady. Film vznikal v dobe tvrdej normalizacie. Nic to, aspon ze sa o par rokov natocilo Na samote u lesa. 40 % (03.02.2013)

Tak tohle natočil laureát státní ceny Klementa Gottwalda Jiří Menzel... Nesoudím. Točilo se v době nejhustčího kompostu. Je to úlet. Zatímco celá republika krade jak se dá (film se snaží na toto kriticky poukazovat čistým přístupem Honzy), šmelí a spoléhá na známé, kteří jim schovávají pod pultem banány, Honza Hrušínský si najde práci pro chlapa a jezdí s Tatrovkou 815 na staveništi elektrárny. Tady najde svoji pravou cenu a postupně zavrhne vše staré včetně sexy blondýnky se kterou vydržel chodit i během 2 let vojny. V partě dělníků, tun bahna a buňek plných zabahněných bagančat a propocených vaťáků najde to pravé přátelství mezi dělníky, svářeči a řidiči Tatrovek a bagrů... Během filmu jsem si uvědomil jak krátké byly minisukýnky v roce 74 a že embéčko v erkové verzi vypadalo dost dobře - tedy s tuningem v bílé barvě a s ozdobnými disky kol.... Jirkovi Menzlovi i Zdeňku Svěrákovi to odpusťme, díky tomuto blábolu mohly vzniknout jiné, skutečné skvosty. PS. Ještě nikdy jsem ve filmu neviděl jezdit Tatrovku s korbou plnou šutrů po bahništi s hudebním doprovodem klavíru a symfonického orchestru... Už jen kvůli tomu stojí za to snímek vidět. A pro nadšence do Tater je to nezbytnost. (29.06.2011)