Kdo hledá zlaté dno

Tak aj Menzel si musel dat parrocnu prestavku po roku 1968. A aby sa vratil a mohol vobec tocit, musel prist s nejakym budovatelskym patosom /= kravinou/ a tou je tento film Kdo hleda zlate dno. Ku scenaru sa skoda vyjadrovat, aj tak je tam kopu normalizacneho balastu. Ked sa pokusim odmysliet si ten normalizacny hnoj, dostavam sa k podpriemernemu filmu v ktorom ide o stavbu akejsi priehrady. Film vznikal v dobe tvrdej normalizacie. Nic to, aspon ze sa o par rokov natocilo Na samote u lesa. 40 % (03.02.2013)

At říkáte co chcete mě se to líbí. Je to pohodový snímek o stavbě přehrady hlavně teda o lidech co se na tom podílí. Jako drama mě to rozhodně nepřijde nic dramatického se tam neděje. Dalo by se říct je to příběh mladíka J .Hrušínský ,který se vrátí z vojny ke své snoubence a snaží si najít poctivou práci kde si vydělá na byt. V tv kouká na dokument o stavbě přehrady a rozhodne se tam ject. Každý víkend se vrací ke své (opravdu krásné) holce. A díky ní ho v práci sesadí a díky své zodpovědnosti nakonec i o holku přijde. V práci se za něj kolegové přimluví a dostane se na lepší práci. Tak že taková pohodovka ač je to točený z donucení i tak dokázal Menzel s pomocí Svěráka udělat maximum. (10.01.2008)

Odkládal jsem tento film dost dlouho. Obavy z toho, jakou normalizační sračku uvidím, byly ale naprosto liché. Chápu, jaký film chtěli soudruzi mít. Od Menzele - laureáta ceny Klémy Gottwalda. Taky ho dostali. Budování vodního díla Dalešice je zde vyobrazeno velmi poutavě. To není ironie - ty záběry jsou opravdu dobré. Ale to by nebyl Menzel, kdyby do něj neukryl spoustu metafor, které jim unikly. Menzelovi tak nechtěně dali příležitost natočit film, který poukazuje na ubohost života za normalizace... Hlavní hrdina zde totiž vůbec nepůsobí, jako vzor hodný následování (což bylo jistě zadání), ale jako exot, který vybočuje z řady a je divný tím, že se nedokáže přizpůsobit nastalé situaci a žít, jako ostatní. Kéž by takových exotů bylo v té době podstatně víc.... Perličky na dně - celé to působí taky jako reklama na Tatru. Nevím zda to byla náhoda, nebo nádherný příklad socialistického product placementu. Taky se trochu divím, že soudruhům nevadil až zbožný obdiv k západní technice (norský bagr Broyt, francouzská limuzína Simca...), který z filmu ční.... (25.02.2024)

Jasně, nejsem blbej a chápu, že to je budovatelská agitka, ale když se nad to divák trochu povznese dá se najít spousta pozitiv: Pokud se nepletu ve filmu nezazní ani jednou oslovení "soudruhu", "čest práci" či podobná razítka režimu. Stavba nejvyšší hráze u nás je zajímavou záležitostí bez ohledu na druh papaláše který o ní rozhodl a mnoho záběrů je zajímavých s jistou dokumentární přidanou hodnotou. Tuny betonu a železa jistě nejsou ideální kulisou vztahového dramatu, ale na druhou stranu bylo to v té době reálné a i to má svou hodnotu. Humor Zdeňka Svěráka je nenápadný, ale jasné identifikovatelný, spoustu hlášek lze najít i tady v ostatních komentářích. A dostávám se k hlavním devizám filmu. Jan Hrušínský a Jana Giergielová stvořili opravdu hezkou dvojici s nábojem. Hlavně Jana je zde nádherná a je velká škoda, že to byla její jediná role. Také velká škoda, že se režisérovi nepovedlo z jejího potenciálu (hlavně nohy má úžasné) vytřískat víc, je směšné když dvojice skoro sexuje v autě za jízdy, ale doma do postele lezou oblečení od hlav k patám... Divák nemrava má smůlu. :-) Hlavní herecký prostor tak dostává postava Františka Husáka, který se toho zhostil výtečně. A nakonec, ona hlavní myšlenka "charakter a poctivá práce je víc než prachy za cenu krádeží a žebrání" je přece platná pořád, ačkoliv na to i v současném režimu spousta lidí nedbá... Hodnocení tedy trochu nadsazuji, přehlížím šablonovitost, ale pokud by tam bylo méně tatrovek a větší tlak na příběh, klidně by to mohlo odpovídat. (25.01.2018)

Vždyť já tě mám taky rád. Ale to víš, no. Tatra je tatra. - To je tak v kostce poselství filmu. Je to chujovina, která se nás snaží přesvědčit, že maník nepůjde do Prahy rozvážet maso za čtyřku čistýho + benefity v podobě svojí mílý (a dost šukézní) holky, a radši bude dál za patnáct set rozorávat měsíční krajinu, kde se střídá prach s marastem, tou svojí zasranou tatrovkou. Menzel (jo, to je ten knížecí vlezdoprdele, co za bezmála čtyři dekády bude prohlašovat, že každý druhý Čech je buran) a Svěrák (vpodstatě dtto) museli hodně sehnout hlavy, aby je komárové nechali točit ty svoje pozdější umka. No, ještě že to udělali. (25.01.2015)