Konec starých časů

Film, který můžu vidět kdykoliv a kvůli němu už jsem byl asi 3x na zámku Krásný Dvůr:-) Doporučuji jak film, tak zámek a park. Výkony všech herců, i v těch nejmenších rolí jsou bravurní. Za zmínku stojí např. František Řehák,který sice skoro nemluví,ale stačí sledovat jeho výrazy ve tváři - mluví za vše. (18.08.2003)

Vrátila jsem se k tomuto snímku po dvaceti letech a dobře jsem udělala, teprve dnes večer jsem jej dokázala ocenit a naplno užít.. Naladěno jsem měla ihned, podmanivá atmosféra 1. republiky mě zcela okouzlila a Josef Abrhám je v roli „knížete“ k zulíbání i na pěst, má ohromné charisma a přesvědčivost.. Po pravdě všichni zúčastnění se mi líbili, Marián Labuda, Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, no a Jan Hartl, ten tu skvostně perlí.. U mě filmová spokojenost, jedná se o úsměvnou záležitost, krásně napsanou, výborně zahranou.. (22.05.2022)

Kdo mě zná (jakože vůbec nikdo), ví, že nemám ve zvyku klást si životní cíle: "Kde se vidíš za deset let, bobánku, čeho chceš dosáhnout?", už z pouhé vidiny, že by se mě na to mohl někdo neironicky zeptat (tj. nečekat, že v odpověď neplácnu totální bejkovinu), se mi otevírá kudla v kapse. I když! Musím přiznat, že ještě jako švarný junák jsem si myslel, že takový životní sen přeci jen mám, po vzoru Diogena ze Sinópé jsem chtěl bydlet v sudu... pak však přišla krize mladého středního věku (btw. stále trvající; to je však na jiné povídání), během které jsem si uvědomil, že by mně byla zima, načež bylo po snu, a to i bez insomnie. Proč vám to však říkám právě zde? Bo jsem si na základě zkouknutí Menzelova Konce starých časů vytyčil ŽIVOTNÍ CÍL. Bez obav, nemusíte se bát, že se chystám, skryt pod falešnou identitou aristokrata-vojenského vysloužilce, vyžrat Matěje Stropnického, mé úmysly jsou prozaičtější, ba ušlechtilejší. Budu se učit mluvit! Pardon, to samozřejmě není celé: budu se učit mluvit ve stylu postav Vančurových románů. Zřete: „Jezme a pijme. Dejte sem večeři! Tučný sýr, zvěřinu, ptáky, jehňata, vše, co se líhne živé, a vše, co se líhne z vejce. Dejte sem vše, co zraje jedlého, vše, co je oploutveno, a všechny druhy plžů, kteří se požívají ve vzdělaných zemích. Dejte to sem! Je večer, země se otočila a tu je obyčej jísti.“ Geniální, není-liž pravda? A že na konci snažení očividně čeká tučná hostina, taktéž není k zahození! 75% (23.03.2021)

Krásný a noblesní film ve všech směrech - jak co do krásy Vančurova jazyka a exteriérů, tak do dokonale vystihnuté prvorepublikové atmosféry, ale i co do režie. Jiří Menzel tenkrát na sklonku osmdesátých let ještě ve své nejlepší formě. Před lyrizující kamerou Jaromíra Šofra koncertuje Josef Abrahám a já si jen dopřávám příjemný a pohodový zážitek, kterému uděluji silné čtyři hvězdy. (26.02.2012)

Dej se odehrava na zamku Kratochvil na ktery ma zalusk jeho docasny spravce. Ponevadz je bohaty a ma prostredky snazi se stat plnopravnym majitelem, coz ale neni v 20.let minuleho stoleti nic jednoducheho. Jednim z jeho rozkazu, ktery mu byl porazen jeho radoby prateli, je usporadani velkeho honu jako za dob slechty. Pri navratu z nej ceka doma na chtiveho regenta prekvapeni v podobe bohemskeho a extravagantniho (ne)knizete Alexeje (excelentni vykon Josef Abraham), ktery obraci zavedeny domaci poradek vzhuru nohama a pri svem jednani nenechava kamen na kameni, coz se znelibi rade lidi s typicky ceskymi vlastnostmi. Paradni ukazka ceskeho oscaroveho rezisera (Jiri Menzel), ze klasicke literarni dilo se da prevest do filmove podoby s velkou gracii a vtipnre odlehcenou noblesou. 80% (25.12.2010)