Konec starých časů

SPOILEROIDNÍ HLÁŠKY, KTERÉ SE MI PODAŘILO ZACHYTIT: Nádhera má zavřít hubu posměváčkům. // Skutečný aristokrat přijíždí vždy poslední. // jsem kníže Alexej, můj sluha Váňa. // Přijel už hrabě Codda? // Podivín, ale aristokrat. // Můj syn Jan. - moje dcera. // Tím zacpeme všem huby. // Kníže je ten nejznamenitější vozka. // Nedopustím pane Pustino ... // Obojí posiluje svalstvo zvané prdelní. // Je to kníže arciblázen. // Navštívenky. Všichni okolní statkáři zvou našeho knížete. // Perchta Rožemberská. - Nesmysl. Perchta není. - Nedovolím, aby se kdokoli otíral o ctné jméno mé matky. // Perchta byla bílá paní! - Nevím proč by měla být černá. // A kdopak nám to krade dříví? - To je sedlák Charousek. // Jaká hanebná fraška. Sotva mi ukázali nevěstu už je ruka v rukávě. // Můj vzácný nočník. // Klobouk barona Prášila. // Miluji vás. - Proboha. Moc jste pil. - Jsem opilý vaší krásou. // Pane Charousek, lidem jako vy patří budoucnost. (22.12.2006)

Půvabná básnická oslava romantické šlechtické vznešenosti za první republiky, kdy společenskou vážnost si bylo možno odkoupit. Jako vichr se přižene na scénu kníže Alexej Nikolajevič Megalrogov (skvělý Josef Abrhám), aby si svým přirozeným aristokratickým šarmem zajistil obdivovatele, srdce a náruč žen, a nenávist žárlivých mužů. Kníže je renesančně vzdělaný muž mnoha dovedností a znalostí, hbitým jazykem, neutuchajícím elánem a sexuálním chtíčem. Upřímný a dobrý prorok svého hostitele, velkostatkáře Josefa Stoklasy (Marián Labuda), bohatého dobráka toužícího po aristokratickém životě a společenské vážnosti, za kterou platí. Jeho osobními zájmy zainteresovaní rádci velkostatkář Jakub Lhota (dobrý Rudolf Hrušínský) a advokát Pustina (Jan Hartl) jsou přitahováni Stoklasovými penězi a jeho dcerou Michaelou (Barbora Leichnerová). Obyvatelky zámku jsou vysloveně natěšné z přítomnosti knížete, jako vychovatelka Susanne (Chantal Poullain), a klíčnice Cornelie (Ljuba Krbová). Vypravěčem příběhu je sečtělý knihovník Bernard Spera (dobrý Jaromír Hanzlík), který nakonec našel otevřenou náruč u učitelky Ellen (Alice Dvořáková). Další zajímavé postavy: syn Jakuba Lhoty Jan (dobrý Jan Hrušínský), majordomus Kotera (Jiří Adamíra), buran Charousek (dobrý Josef Somr), konečný vhodný spojenec pana Stoklasy, sluha knížete Váňa (Pavel Zvarič) a hbité děti Kitty (Tereza Chudobová) a Marcel (Jan Novák). Lahodné pohlazení po duši, rozveselí, pobaví a zahřeje svou vlnou optimismu. (13.05.2011)

Nějakým zázrakem se mi povedlo tento film přes třicet let míjet. O to víc jsem se těšil, protože současná tvorba komedií nějak vázne. Konec starých časů má v případě tohoto filmu trochu trpký nádech. Jde o poslední film Jiřího Menzela, který za něco stojí. Postava knížete Alexandra, tak může představovat nejen konec šlechty, ale také konec éry filmů, kde se ta menzolovská umělecká manýra krásně doplňovala s vypravěčským mistrovsvím Hrabala, Svěráka nebo v tomto případě Vančury. Teď zpětně může tento název symbolizovat i konec komunismu, ale bohužel také konec filmařiny, na kterou jsme mohli být pyšní. Potenciál tolika skvělých herců v jednom filmu, se po roce 1989 podařilo zužitkovat snad jen Svěrákovi se Smoljakem. A právě díky hercům je tento film víc, než labutí píseň režiséra, který nám dal několik filmových skvostů. Scénáristicky to bylo tentokrát slabší, chyběla mi výraznější ženská postava a možná i zajímavější hudba. Přesto toho Konec starých časů nabízí divákovi o dost víc, než většina současných filmů. (15.05.2021)

V snahe nepopudiť si proti sebe obľúbených i ostatných užívateľov napíšem iba stručne a bez odôvodnenia, že sa mi Konec starých časů vôbec nepáčil a nespôsobila to iba moja alergia na Josefa Abrháma, ale najmä to, že na jeho obľubu (obdobne ako na obľubu Saturnina, Rozmarného leta a Obsluhoval jsem anglického krále) mi chýba nejaký enzým. Nič s tým nespravím a ani nebudem predstierať opak, aby som konvenoval s väčšinou. (31.03.2012)

Kdo mě zná (jakože vůbec nikdo), ví, že nemám ve zvyku klást si životní cíle: "Kde se vidíš za deset let, bobánku, čeho chceš dosáhnout?", už z pouhé vidiny, že by se mě na to mohl někdo neironicky zeptat (tj. nečekat, že v odpověď neplácnu totální bejkovinu), se mi otevírá kudla v kapse. I když! Musím přiznat, že ještě jako švarný junák jsem si myslel, že takový životní sen přeci jen mám, po vzoru Diogena ze Sinópé jsem chtěl bydlet v sudu... pak však přišla krize mladého středního věku (btw. stále trvající; to je však na jiné povídání), během které jsem si uvědomil, že by mně byla zima, načež bylo po snu, a to i bez insomnie. Proč vám to však říkám právě zde? Bo jsem si na základě zkouknutí Menzelova Konce starých časů vytyčil ŽIVOTNÍ CÍL. Bez obav, nemusíte se bát, že se chystám, skryt pod falešnou identitou aristokrata-vojenského vysloužilce, vyžrat Matěje Stropnického, mé úmysly jsou prozaičtější, ba ušlechtilejší. Budu se učit mluvit! Pardon, to samozřejmě není celé: budu se učit mluvit ve stylu postav Vančurových románů. Zřete: „Jezme a pijme. Dejte sem večeři! Tučný sýr, zvěřinu, ptáky, jehňata, vše, co se líhne živé, a vše, co se líhne z vejce. Dejte sem vše, co zraje jedlého, vše, co je oploutveno, a všechny druhy plžů, kteří se požívají ve vzdělaných zemích. Dejte to sem! Je večer, země se otočila a tu je obyčej jísti.“ Geniální, není-liž pravda? A že na konci snažení očividně čeká tučná hostina, taktéž není k zahození! 75% (23.03.2021)