Konec starých časů

Laskavý a vtipný vypravěč, mistrný Menzel za kamerou a skvostný Abrhám před ní - a k němu tucet dalších českých nej nej herců a hereček. Myslím, že se všichni při natáčení výborně bavili, je to znát. Ve filmu jde podle mě spíš o formu než obsah a ta je rozhodně parádní. Byla jsem mile překvapena a krapet se stydím, že mi doteď film unikal. Ten bych fakt měla znát.... (27.02.2012)

Spoilery! Nesmírně příjemný snímek s poetickým nádechem, jaký u nás dovede stvořit snad pouze Jiří Menzel. Nezlobil bych se za prudší závan humoru, nicméně se na film moc hezky koukalo a ještě lépe se mi jej poslouchalo. Josef Abrhám laškoval s češtinou stejně tak dobře jako se zbohatlíky ze zámku. Nápad s vnesením romantismu na místo, kam velice dlouho patřil, ale již zcela vymizel. Nesmírně relaxační snímek se schopností zlepšit vám náladu. Abrháma úplně nemusím, ale tato role mu vcelku slušela. Díky jeho postavě šíleného požitkáře a nekonečného pábitele se ve snímku neustále něco děje a divák nedostane šanci propadnout nudě. Docela vtipný byl i závěr. Jakmile Abrhám osouložil v zámku vše ženského pohlaví a hmatatelného pulsu, tak vzal chytře do zaječích. Tak to má být! (25.07.2018)

Přestože hlavní roli ztvárnil jeden z mých nejoblíbenějších českých herců, film pro mě nebyl žádným speciálním zážitkem. Kromě hereckých výkonů, několika vtipných hlášek a zvláštní snové atmosféry aristokratické první republiky působil Konec starých časů matným až mdlým dojmem. Postrádal jsem více vtipných scének, emoce nebo dramatické momenty zůstaly stranou úplně, na čtyři hvězdy mě film nepřesvědčil. (10.03.2013)

Po dlhšom čase mi opäť sadol nejaký Menzel. Film pôsobí tak trochu televízne, čo je ale v tomto prípade plus a najmä menej poeticky až lyricky, čo mi pri Menzelovi častokrát značne lezie na nervy. Pretvárka a smotánkovstvo vyšších vrstiev dostávajú na frak od záhadného "Barona Prášila", ale takým spôsobom, aby neboli zosmiešnení ako jednorozmerné karikatúry. On ani ten Baron Prášil v podaní Josefa Abrháma nie je tak úplne nad vecou, ako si sám myslí. Táto naznačená ambivalentnosť postáv ma presvedčila o štvrtej hviezde. (13.12.2014)

Chápu, že košatý strom Vančurovy epiky, a lyriky zároveň - je potřeba pro film trochu ořezat. Nevhodné větve odstranit, aby vynikl - jak říkají zahrádkáři - habitus příslušného taxonu. Pokud se to nezdaří, pak strom nekvete a nerodí, nebo je z něj prostě zmetek. Nejhorší je ale, když se na něj začne něco roubovat: pak třeba z epického romantického rozjímání vznikne česká komedie sedmdesátých nebo osmdesátých let. A to by nebylo správné, protože Vančurovi není nic cizejšího než komedie; Vančura je decentní, uvážlivý a jeho humor je zakotven v českém jazyce a jeho mudrosloví: nezná pobíhání, zakopávání a padání, výskání, pískání a ječení, ani házení věcmi (jako v před-závěrečné scéně, kterou lze nazvat "Hry s nočníkem šálivé"). A tak kmen filmu tvoří pár Vančurových maxim (občas dobově modifikovaných), na jehož přistřižených větvích roste ovoce povadlé estetiky konce osmdesátých let. A výkvět českého herectví? Snad Hanzlík, Abrahám hraje někoho jiného než Vančurova knížete Alexeje; domnívám se, že na přečtení jeho knihy si nenašel čas (není to také jednoduché). Pozn. 1: Jako alternativu doporučuji knihu nebo četbu na pokračování z roku 2012 (čte Ladislav Mrkvička). Pozn. 2: Vančura by si nejspíš vybral jiného režiséra než toho, jehož "Staré časy" jsou již předzvěstí propadáku "Anglického krále". (15.11.2015)