Konec starých časů

Já jak mám pořád Menzela spojeného zejména s Vesničko má středisková, kterou ale napsal Svěrák, tak mě vždycky u jeho dalších filmů překvapí, že ty postavy tam mluví jak dementi. Respektive novovlně deklamují s patrně chtěnou snahou ctít předlohu, být citovatelné a provokativně tepat. Předlohu jsem nečetl, ale zjevně zpracovává dost ambiciózní téma, které šlo jen těžko pokrýt skrze herce typu Abrhám, Hanzlík nebo Hrušínský, kteří bohužel permanentně vytrhávají z děje svojí provařeností, což jde poznat i dle reakcí diváků, které nejvíce chválí toho daného herce v oné roli místo toho, aby se spíš řešilo jak film zpracovává takové velké, výstižné a nebezpečné téma. Já musel převážně obdivovat, kolik postav a děje je schopný Menzel nacpat do čtvercového rámu, přičemž nejvíce ve mně zanechá dojem nejspíš ta podmračená podzimní atmosféra zámku a jeho okolí. (27.07.2023)

Postupné vyznívání éry pozdně komunistické kinematografie hraného filmu je datovatelné do let 1988/89-1991/93. Je to období nostalgie a lítosti, vyklízení pracně dobytých pozic, likvidace její technické základny (např. laboratoří) a nosných částí filmové výroby i tvorby a tím vším i neodůvodněný, chorobný ústup kvality. KONEC STARÝCH ČASŮ, tato vančurovská reflexe jednoho z nejlyričtějších a nejhlubších českých režisérů, je podobně truchlivou bilancí prasečkářství prvorepublikového agrárnictví. Bláznivý kníže, jehož nejsilnějším rysem je přesvědčivá nepřesvědčivost, sám o sobě figura prolezlá úpadkem ve všech jeho představitelných polohách a projevech, je jakýmsi kontrapunktem hrdinů děl jako MARKÉTA LAZAROVÁ, v nichž v minulosti svého šlechtického rodu hledá levicový intelektuál, komunistický socialista a zbraslavský lékař záchytné body opačného typu. To všechno včetně v posunu zpracované výrazné vančurovské češtiny dokázali autoři Jiří Blažek a Jiří Menzel dostat do pozoruhodného díla, která poprávu patří do galerie špiček tohoto českého oskarového režiséra. Jedno jeho gesto dokonale splývá se světem hrdinů KONCE: o několik let později na filmovém festivalu, zachráněném po několikaletém úsilí pro Karlovy Vary, okázale ztluče producenta, neschopného vyhovět potřebám dvou předních českých režisérů (Menzela a Kachyni) usilujících o zfilmování pro změnu hrabalovského literárního tématu. (24.02.2008)

Příjemný poetický typicky Menzlovsko – Hrabalovský film ve Vančurovském duchu. Film silně pohání „hnací motor“- herecký výkon Josefa Abrháma, který je zde velmi energický a svěží, že si jeho postavu divák neskutečně oblíbí. S pomocí skvělých herců, zajímavého příběhu a pěkného prostředí, vznikl film, kterému ani nelze pořádně co vytknout. Prostě se jedná o pětihvězdičkový snímek do pohody a klidně i nepohody. (27.08.2008)

Šarmantní a švihácký kníže, zbohatlík postrádající grácii aristokratů, ženy okouzlené nově příchozím svůdníkem a sluha vzpomínající na ony staré dobré časy. Josef Abrhám svým razantním přístupem zcela obrací zámecký život naruby, znepřáteluje si nudné a namyšlené muže a navozuje tu pravou zavátou atmosféru minulých dob. Vynikající herecké výkony přítomných a humor, s jakým hlavní postava jedná s druhými, vás (snad) jako mne naprosto uchvátí. (27.11.2006)

Přestože hlavní roli ztvárnil jeden z mých nejoblíbenějších českých herců, film pro mě nebyl žádným speciálním zážitkem. Kromě hereckých výkonů, několika vtipných hlášek a zvláštní snové atmosféry aristokratické první republiky působil Konec starých časů matným až mdlým dojmem. Postrádal jsem více vtipných scének, emoce nebo dramatické momenty zůstaly stranou úplně, na čtyři hvězdy mě film nepřesvědčil. (10.03.2013)