Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Magda Vášáryová, Jiří Schmitzer, Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Oldřich Vlach, František Řehák, Miloslav Štibich, Alois Liškutín (více)Obsahy(1)
Lyrická komedie, natočená režisérem Jiřím Menzelem v roce 1980 podle proslulé stejnojmenné novely Bohumila Hrabala těží především ze spisovatelovy bohaté poetické obrazotvornosti, která v tomto případě vyvěrá ze vzpomínek na poklidný život v městečku, kde byl jeho otec správcem pivovaru. Sled humorně laděných epizod spojených hlavními protagonisty – půvabnou paní správcovou (M. Vášáryová), jejím milujícím manželem Francinem (J. Schmitzer) a jeho bratrem Pepinem (J. Hanzlík), je protkán stále probíhajícím konfliktem snaživého Francina se správní radou, tvořenou představiteli města. Francinovu kariéru ohrožují především ztřeštěné kousky hlučného Pepina, ale též neodolatelné fluidum paní správcové, kterému podléhají všichni pánové… Snímek byl do kin uveden počátkem roku 1981 a vyvolal tehdy skutečně mimořádný zájem. Přestože námět filmu byl považován za typicky národní, měly Postřižiny nečekaně dobrý ohlas i v zahraničí – jako jeden z mála českých titulů z počátku osmdesátých let byl snímek zakoupen do řady evropských i zámořských distribučních sítí. Uplynulá léta přidala tomuto nestárnoucímu filmu navíc další, nostalgický půvab příjemné vzpomínky na časy a věci, které jsou nenávratně pryč. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (571)
Menzel uměl natáčet nádherné filmy a tohle je jeden z nich. "Ostře sledované vlaky" mě asi dostaly o něco víc, ale ta krásná poetika tohoto filmu a hlavně jeho geniální, hrabalovské postavy, jsou prostě natolik krásné, že nejde jinak, než aby vás snímek okouzlil. A přitom je to jen o jednom pivovaru a jedné krásné správcové. ()
Tak jako v případě jiných Menzelových adaptací Hrabala, i tady je film pouhý odvar vybírající si z předlohy především komické situace a naopak odnímající předloze tragiku a závažnost. Postřižiny jsou lehce plynoucí, úsměvný, roztomilý film. Odhlédnuto od tohoto ne nepodstatného faktu, jsou ovšem filmem skutečně velmi dobře natočeným. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že Menzel poněkud nadužívá postupy odpozorované z grotesky. Na druhou stranu, přesně tahle místa spolehlivě fungují i na děti, což nemusí být vždycky úplně k zahození ;o) Celkový dojem: 90% ()
Klasický Menzelovsko - Hrabalovský film. Ovšem nutno říct, že jeden z těch horších. Tohle zkrátka není až tak úplně můj šálek kávy. O zábavu se tu vlastně stará pouze jedna postava ukřičeného Pepina, což není úplně hodně. U Menzela se však jen velmi těžko nacházejí filmy vyloženě špatné a tenhleten k nim rozhodně nepatří. 3* ()
Znova poriadne utlo a ďalší zo super-filmov sa nedočká môjho plného uznania. Usmievavý film s prostorekým príbehom ma zaujal, no neohúril, nenadchol. Poetickosť, ktorá využíva mnohé náznaky, symboly a inotaje skryté a spojené s prácou kamery a podmanivej hudby, sa mi nepozdávala už od začiatku. V niektorých scénach som sa dokonca pozastavil nad chcenou, či nechcenou grotesknosťou. Postupne to však bolo lepšie a príbeh svojou netradičnosťou aspoň rýchlo ubehol. A nebyť kúzelnej Vášáryovej a vypointovaných scénach Pepin (Hanzlík) vs. čeľadník (Hrušínský ml.), nedostal by sa u mňa film ani z priemeru. 65%. ()
Český režisér Jiři Menzel má môj rešpekt i uznanie. Má svoj charakteristický rukopis. Na svojom má konte mnoho výborných filmov. Avšak na snímok "Postřižiny", ktorý natočil v roku 1980, som si nikdy nezvykol. Teraz som si ho skusil pozrieť s odstupom času znovu a môj názor naň sa nezmenil. Podľa mňa je to nudná hlúposť. No a čím ďalej tým viac sa mi hnusí Magdaléna Vášáryová v úlohe trapne slobodomyseľnej, či skôr slabomyseľnej, Maryšky. Taktiež i Jaromír Hanzlík ako hlučný ukričaný Pepin ma dosť sere. ** ()
Galerie (49)
Zajímavosti (49)
- Maryška (Magda Vášáryová) uspokojuje svoji žízeň před hotelem U Modré hvězdy na Palackého náměstí v Počátkách na Pelhřimovsku. Krásně orosená sklenička s pivem měla naštěstí dvojité dno a obsah asi 2 dcl, takže se hlava zamotala jen pánům ze správní rady. (SvaPepina)
- Jiří Menzel ve své knize "Rozmarná léta" napsal (zkráceno): "Můžete mít pocit, že se vytahuju, ale nedá mi to: Dostal jsem během let za svoje filmy hodně cen, diplomů a uznání, ale to není nic proti poctě, které se mi dostalo za Postřižiny. Je to vyznamenání, které se nedá pověsit na zeď ani strčit do vitríny, je konkrétnější, je to něco, co žije, existuje, dokonce produkuje, i když jenom pivo. Po našem odjezdu z Dalešic, když jsme dotočili film, objekt pivovaru chátral. (...) Potom se změnil režim, pivovar, nebo spíš co z něj zbylo, se stal majetkem obce a ta si s ním nevěděla rady. Rozhodla se, že ho buď prodá, nebo nechá zbourat. Vypsala na objekt dražbu. Stalo se, že tou dobou projížděli obcí nějak do jižních Čech mladí podnikatelé z Brna. Měli firmu na renovaci historických objektů. Podle komína a jiných známek poznali, že v nabízeném areálu, v té ruině, vznikl kdysi film, který měli rádi. Rozhodli se, že novému majiteli objektu nabídnou své služby své firmy, zachrání komín a budovu zrenovují. Přijeli na vyhlášenou aukci a zjistili, že ten starý pivovar nikdo nechce. V jedné minutě se rozhodli a koupili ho sami. Protože měli rádi pana Hrabala a náš film. Ačkoli něměli žádnou jinou zkušenost než z renovací zámeckých objektů, rozhodli se, že nezachrání jen budovu, ale celý pivovar. Rozjeli se po pivovarech a sbírali zkušenosti. Nakoupili zařízení, zajistili odborníky, sládka a další pracovníky a nejenže pivovar restaurovali, ale sami ho začali provozovat. Vyrábí se tam teď vyhlášené pivo pro vybrané hostince. (...) Nemůžu si vzpomenout, jestli někdy nějaký film dostal větší uznání, než je znovuzrozený pivovar!" Pro jistotu je třeba upozornit, že by se tento dalešický mok neměl zaměňovat s Postřižinským pivem, vařeným - od počátku 90. let, se svolením Bohumila Hrabala - v Nymburku. (NIRO)
- Magda Vášáryová (Maryška) mala v čase nakrúcania svoje vlasy krátke, a preto používala parochne, vo filme ich použila celkovo šesť. (Raccoon.city)
Reklama