Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, František Řehák, Míla Myslíková, Jana Preissová, Jiří Menzel, Bohuš Záhorský, Vlasta Jelínková, Alois Vachek (více)VOD (4)
Obsahy(2)
"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným..." V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Orše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Počasí je nestálé, většinou poprchává a tak má pan Důra nouzi o zákazníky. Většinu času tudíž tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná hádka ovšem není tak vážná, aby ji nespravila sklenice vína a pár utopenců s cibulí. Rozruch do jejich života však přinese potulný kouzelník Arnoštek a především jeho půvabná schovanka Anna. Ta totiž hned při prvním večerním vystoupení okouzlí každého ze tří svérázných filosofů. A ti se o ni začnou každý po svém ucházet... Vladislav Vančura za své nejlepší dílo považoval právě útlou knížku rozprav tří přátel, v nichž se zabývali smyslem existence, krásou a věrností žen a nepostižitelností rozmarů letního počasí. Ovšem hlubokomyslná věta jednoho z nich "Tento způsob léta..." se stala známou až díky filmu, který v roce 1967 natočil režisér Jiří Menzel. S naprostou jistotou a velkou uměleckou erudicí zvládl problém adaptace Vančurovy prózy do řeči filmových obrazů. Vytěžil z ní obrazy plné krásy, poezie a životní moudrosti. A přesně věděl, kdo se do postav, promlouvajících krásným, ale přece jen literárním jazykem, převtělí - Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a František Řehák. Půvabnou Annu ztvárnila Jana Preissová, tehdy ovšem pod svým dívčím jménem Drchalová. (Česká televize)
(více)Recenze (368)
Snímek, který potěší, ale není zasypán tolikero hlášek jako jiné filmy z této doby. Tím že jsme stále ještě v 60. letech, dodává na kvalitě filmu vedle excelujících herců také spisovná zastaralejší mluva, jíž povětšinou mluvím, a odteď jsem spokojen, že aspoň někde se tak také mluvívalo. Dobře přenesená atmosféra z knižní předlohy nic nemění na tom, že film byl dosti krátký a vše se v něm úplně nestihlo dovysvětlit. No ale v nejlepším se má přestat, čili by ode mně Menzel hvězdičku spíše ztratil než získal. Jinak jeden z nejúspěšnějších filmů české scény. 82% ()
Tahle roztomilá Vančurovina je prostě kouzelná!! ()
Akosi som tomu ani po 45 minútách neprišiel na chuť. Staročeština mi pekne motala hlavu :) ()
Knihu jsem nečetl, ale přiznávám, že ani po shlédnutí filmu mě moc neláká. Pravdou je, že kdokoli jiný by nevymačkal takového poetično z celkové atmosféry ani z jednotlivých herců. Ale právě ústřední trojice, sám Jiří Menzel nebo mladičká, ale nádherná Jana Preissová, to vše způsobilo, že je snímek odpočinkový, pohodový. Pokud si chce čověk uklidnit nervy a pohladit duši, vybral si správně. Já mám ale raději od Menzela jiné filmy. Závěrem dodám, že v zajímavostech je chyba. František Řehák hrál ve svém prvním filmu nikoli zde, ale ve Vynález zkázy! ()
Námět a zápletka: 5/10 ... Vizuální stránka: 6/10 ... Soundtrack: 5/10 ... Didaktický potenciál: 7/10 ... Celkový dojem: 2/10. ()
Pěkné zfilmování pěkné knížky. Ta pohodová nálada mě vždycky dostane. ()
Nuda a nuda... prvú polhodinu filozofovanie, ktoré ma nezaujalo a vôbec nič nedalo, potom lanolezec sám pán režisér... a čo bolo ďalej? Asi len kvalitná nuda... z celkového pohľadu nudná komédia pre mňa a pre niekoho iného možno zaujímavý poetický film. ()
Obvykle se na tak staré filmy (až na výjimky,samozřejmě) nedívám, nebaví mě. O tomhle ale mohu říci pravý opak. Mohu jej vidět znovu a znovu a stále v něm nacházím jisté potěšení a, co je hlavní, neomrzí mě. Spousta názorů tvrdí, že si je film nezískal, protože se v něm zkrátka nic neděje. Ale o tomhle on je, snímek je natočen na Vančurovu knižní předlohu a máme v něm nacházet prvky poetismu, film nás má stejně jako kniha navodit do uklidňující, hřejivé atmosféry, což je zde dokonale splněno. Ovšem, některé pasáže by opravdu mohly být zkráceny, za to hvězda dolů. ()
Jedna z těch lepších, českých komedií. Její hlášky hlavně vstoupiy do české historie. Hlavně pan herec Rudolf Hrušinský. V této české komedii byl nejlepší. ()
Dvěma slovy: herecký koncert. 75 % ()
Nikdy k tomuto filmu nepřijdu na chuť. Žádné nadšení z mé strany ()
Vančuru skutečně nemusím, ale tohle zpracování se ještě dalo, rozhodně to není špatný. ()
Je až neskutečné, jak dlouho jsem se tomuto veledílu mistra Menzela vyhýbal. Přesto bych ale mohl říci, že jsem udělal jedině dobře - jako malému by mi to nic neříkalo. Rozmarné léto jak v podobě knižní, tak i filmové je naprostý balzám na duši. Všechna ta poetičnost, krása, úžasně plynoucí čas, vynikající herci a hudba je TO, co mě chytilo za srdce nejvíce. Kdo umí číst mezi řádky, pochopí, že toto dílo v sobě nese daleko více, než si dovede představit. Nádhera a veliké překvapení. Díky pánové Vančuro a Menzele za něj! Je to dokonalý zážitek ... ()
Spíš než film jako celek je zajímavým hereckým koncertem jednotlivých herců. Výborná scnéna je na provaze, kdy sem přiběhne jeden místní občan a se slovy: "Slezte, spadnete!!" s ním začne třást a když ho opravdu setřese, tak jen pronese: "Vidíte člověče, vždyť sem Vám to říkal":) Ale jinak průměrný snímek... ()
"Vančurova čeština" hřeje člověka u srdce od začátku do konce a chvílema jsem se i styděl, za svůj současný jazyk. ()
Bezvadný oddych pro zpříjemnění dlouhé letní noci. ()
"Hezkých holek je šlakovitě málo, avšak jsou." ()
Rozmarné léto je filmem velmi dějově minimalistickým a plným barev, přestože sem tam zaprší, jako připomínka na životní danost postarších postav, jež by se nehledě svého věku hnali do náruče touhy. Každá z postav je právě tak svého druhu svérázná, aby ve vzájemné konfrontaci těchto svérázů vynikla hořká zkutečnost, která všechny spojuje. A tedy mají Vančurovi postavy být odejity do citového sanatoria ? Děj je opravdu jen hřištěm pro koncert jazyka respektive mile letně ospalého obrazu, který je přesně vepsán ve tváři Antonína Důry. Středobodem je zde opět žena, která je nositelkou mladistvého jinošství pružného těla kočkovité šelmy a zároveň výrazu andělské kopretiny, jež svojí domnělou potřebou zalévat láká zahradníky na zpola rozevřený květ, avšak, jak již bylo zmíněno, domněle. A je snad čistší formy touhy než tato? Žena je básníkem života, jen o tom ještě neví. ()