Skřivánci na niti

Menzelovy filmy mě nikdy moc nezaujaly, uznávám některé jako velmi kvalitní, ale krom klasické Vesničky nic co bych si chtěl dávat znovu, i ty Vlaky mě dost míjely (zvlášť ve srovnání s druhou čssr oscarovkou - Obchodem na Korze). Ale o to víc mě potěšili Skřivánci, to je vážně skvělý film. Pražské jaro mu evidentně prospívalo, že dokázal pod tou svou klasickou pohodovou člověčinou ukázat jak přechází z toho všeho kolem nich mráz po zádech, že ten lehce trapňoučký smích je jen povrch aby se z toho nezbláznili. A to už Menzel nikdy nezopakoval - normalizace ho pak evidentně tak vykostila, že už nikdy o ničem velkém nevyprávěl. 9/10 (08.09.2020)

Krásný film s geniální pointou a množstvím neuvěřitelně silných míst. Po mém soudu o dost lepší než Ostře sledované vlaky... Velezajímavý je zde vztah k literární předloze. Knížka „Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet“ totiž není knihou obsahující ve filmu zobrazený příběh, spíše zásobárna motivů, které se ve filmu objeví. Knihu totiž tvoří sedm povídek, nebo spíše jakýchsi „výjevů“, které obsahují jen určité fragmenty souvislého děje, mají porušenou chronologii (v podstatě stylem subjektivního líčení ve formě jakých si imaginárních vzpomínek) a jsou plné básnivých drobnopisných obrazů. Jednotlivé povídky spolu do jisté míry souvisí, ale spíše jen volně. Nejde zde ani tak o jednotlivé postavy, jako spíše o postižení divné a blbé doby po únoru 1948, kdy bylo „i nemožný možný“. V líčení těchto věcí je kniha značně nemilosrdná, krutá, naturalistická, skoro zálibně se vyžívající v líčení různých „zvráceností“. Vůbec, přitom není vtipná, spíše nesmírně znepokojující... Vztah k filmu je tedy spíše volný a kniha zde není klasickou předlohou, spíše silnou inspirací. Je přitom dobře znát, že scénář s Menzelem psal sám Bohumil Hrabal. Menzel je sice dobrý režisér, ale jak dokazuje film „Obsluhoval jsem anglického krále“ poměrně mizerný scénárista. Navíc je třeba litovat, že se v některých případech režisér víc nedržel předlohy. Například postava strážného, kradoucího z dětské postýlky barvotiskový obrázek anděla strážce, je v knize vylíčena podstatně lépe. Zatímco ve filmu je vylíčen jako člověk, který dění kolem sebe pouze trpně snáší, pak v knize je takřka tragickým hrdinou, který aktivně soucítí s těmi, jež má hlídat... Jestliže knížka jde na krev naprosto programově, pak film jen tak občas zavadí o nějaké to rezavé železo a ještě navíc ho jako molitanem obalí humorem, aby se diváci nezranili příliš... To už je ale ten úděl zfilmované literatury, že to nejpodstatnější se do filmu prakticky nedá dostat... Samotné filmové zpracování je výborné, se slnou atmosférou, skvělou hudbou a kamerou, obstojnými hereckými výkony... Zamrzí především špatně padnoucí postsynchrony a občasná anachroničnost zobrazených reálií. Obojí jde ovšem na vrub především velmi krátké době natáčení a zpracování filmu. Že se to podařilo stihnou je ovšem nepochybně skvělá věc! Škoda, že se film v tom roce 1969 už nedostal do distribuce... Celkový dojem: 90% (23.09.2006)

Narozdíl třeba od Ucha jsou Skřivánci na niti pojati jako komedie, tzn. s nadhledem a s nádechem tragikomiky. Možná jsem se nebavil tolik jako u jiných snímků z Menzelovy tvorby, ale každopádně se tu několik opravdu dobrých scén k zasmání našlo(svatba v zastoupení, mytí mladé dívčiny z "povinnosti", atd.). Pro zamyšlení zde bylo i pro trochu filozofie (produkované obvzláště Vlastimilem Brodským v roli profesora). Jako většinu Menzelových filmů, tak asi i Skřivánky plně docením až po více zhlédnutích (anebo věkem), ale prozatím je hodnotím 4*. "Tak jsem se oženil maminko.-To je dobře. Kde máš nevěstu?-V kriminále." (27.07.2009)

Postřižiny nebo Slavnosti sněženek jsou sice velmi oblíbené a lze to pochopit, nicméně za vrcholné spojení Hrabalova textu a Menzelova obrazu považuju Skřivánky na niti a Ostře sledované vlaky. Tohle už není jen pohodový humor ale hluboká sonda do myšlení a chování lidí své doby podaná se znalostí věci a divácky velmi atraktivním způsobem. Ano, je to k smíchu, ale z toho smíchu mrazí. Jediný kratičký výstup Věry Galatíkové coby kované soudružky dokáže o tragédii doby říct víc, než nudné hodiny dějepisu nebo přednášky historiků. Spousta hlášek, které jdou "na kost", mimořádně silné herecké obsazení a zvláštní smutná poetika činí z tohohle snímku přitažlivou podívanou. Chytrá filmařina, kdy Menzel jediným záběrem kamery na hromadu šrotu dokáže vyvolat náladu a emoce, na které by jiný filmař potřeboval několik minut. Pro mě jeden z vrcholů naší kinematografie. Celkový dojem: 100%. (17.06.2006)

"A kto okúpe babičku?" Mal som chuť si film znova pripomenúť, pretože som ho videl len raz a to už pomerne dávno, myslím tesne po nežnej revolúcii. Za odvahu a výpovednú hodnotu si film zaslúži jednoznačne plný počet, ale príbehovo trochu zaostáva. Postáv je tu dosť, no nie každá je náležite odkrytá a prepracovaná. Postava Hrušínskeho je výborná. Na svoju dobu ide o výnimočne otvorený a odvážny film a nemožno sa čudovať, že skončil v trezore. Komunizmu a sovietskeho vplyvu sme sa zbavili, no cigánska prevýchova nefungovala už vtedy a za ďalších 50 rokov sa nič nezmenilo. No, zmenilo sa iba to, že vtedy sa na tom dalo zasmiať. Dnes už z tej cigánskej prevýchovy a premárnených investícií nejednému mrzne úsmev na ksichte. 80%. (01.11.2015)