Slavnosti sněženek

Myslím si, že když se u nás řekne Slavnosti sněženek, tak každý Čech asi ví o čem je řeč. Další Hrabalova klasika převedena panem Menzelem na filmové plátno. Bohužel narozdíl od dalších Menzelových počinů mi tahle komedie nepřipadá až tolik vtipná. Spíše z ní cítím takové napětí. Opravdu luxusní bylo to pánovo vyprávění, co všechno je schopen za jeden den sežrat, to jsem se opravdu s chutí zasmál, ale zbytek je takový spíše posmutnělý. Znovu se však dostávám do bodu, kde musím opět zmínit, že jsem dobu nezažil, a tak jsem dost možná o něco ochuzen. Přesto si myslím, že film spíše než dobu reflektuje samotný charakter českého národa a ten se bohužel až do dnešního dne nezměnil. Dávám takové nějaké poslabší 3*. (13.11.2011)

„Přátelé, já vám vopravdu nevim. Já bych vám to neradil. Já totiž všecko sežeru. Já když du z práce, tak celou hodinu nakupuju. Plnou tašku toho nesu. Deset deka salámu, deset támhletoho, patnáct deka slezský tlačenky, dvacet deka vobyčejný, trošku majonézy a kyselý ryby, ty já strašně rád. A já jak už to vidim za výkladem, tak na to dostanu tak strašnou chuť, že až z toho zeslábnu. A tak rychle nakoupim a du domů, ale to nejdu, to já utíkám. A doma to všechno sežerem. Díváme se na televizi, a já pak šahám, šahám a žeru, až na stole nezbyde nic. `Tak už sem to sežral` povídám, a dem spát. Ale vo půlnoci se hlady probudim a zápasim se svým svědomím. A pak si řeknu: `Hovno!` Du do špajzky, uříznu půlku salámu a tu půlku žeru v posteli. Manželka ze spaní říká: `Jen ať mi neumastíš peřiny!` a spí dál. A já taky du spát, ale za hodinu se zase probudim a už to nevydržim, vstanu a du sežrat tu druhou půlku salámu. A tak to de až do rána. To pak snídám vepřovej bůček. Jak vám říkám, přátelé, nevim, nevim.“ anebo rozhovor -Leli: „Tak v tomhle sem se překonal. Jedna bota mě stála 5 korun. Umluvil jsem je. Utopil jsem jejich námitky přívalem mý vůle, až jí podlehl i sám vedoucí Vetery.“ -Franc: „A nejsou všecky levý?“ -Leli: „No, jasně, že sou levý, jináč by ste je přece nemoh koupit tak lacino. Jedny si vode mě vezměte. To není na přespolní běh, ale do dílny na stání u verkštatu, aby nezáblo.“ (10.10.2011)

Nedokážu si představit u adaptace Bohumila Hrabala nikoho jiného v režisérském křesle než Jiřího Menzela. Opět dokázal zachytit podstatu knihy, drobnokresbu postav a línou atmosféru venkova. Líbila se mi postava Jaromíra Hanzlíka s jeho" No nekupte to, když je to tak levný". S filmem souvisí řada dnes již legendárních hlášek a postav, už jen díky tomu si zaslouží být řazen ke klenotům české kinematografie. (11.01.2012)

Klasika postavená s kouzelných scén, malých gagů, vypilovaných dialogů, hlášek, nezapomenutelných detailů a hereckých výkonů, které vdechují život osobitým hrabalovským figurkám. Úsměvné i smutné, sladké i hořké, vynikající i přes několik drobností, které mi tak úplně nesedly do vkusu. Spíše než většinou zmiňované scény mám rád třeba takové, kde Jaroslav Vozáb mluví o bramborách a Ferdinand Havlík o chlebu. (15.03.2012)

Jeden z mých nejmilovanějších Menzelových filmů. Je skutečně obdivuhodný, s jakou pečlivostí dokázal Jiří Menzel zadaptovat tuhle humornou drobnokresbu o sporu mezi dvěma mysliveckými spolky nad zastřeleným pašíkem, jak umně dokázal vykreslit malebnost oné vesničky v níž se příběh odehrává a také jejich obyvatel, kteří jsou v podstatě karikaturními postavičkami – no a v neposlední řadě jak mistrovsky oživil tak neobyčejně půvabnou Hrabalovskou poetiku. Dnes jsou Slavnosti sněženek zcela zaslouženě kultovní klasikou, jejíž hlášky naprosto zlidověly ["To bude zas v álejích nablito" anebo "V zájmu české myslivosti si vypůjčuji vaše kolo"]. Sledovat Menzelovy filmy je prostě čirá radost..... [VERDIKT: 10 šípkových omáček z 10] 🐗 (01.01.2017)