Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jiří MacákHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, Josef Somr, Petr Čepek, Miloslav Štibich, Petr Brukner, Rudolf Hrušínský ml., Eugen Jegorov, Bořík Procházka (více)Obsahy(1)
Nezapomenutelný spor dvou mysliveckých spolků nad zastřeleným kancem... Filmová adaptace povídkové knihy Bohumila Hrabala Slavnosti sněženek byla natočena v roce 1983. Jednotlivé povídky jsou vlastně portrétními miniaturami sousedů, s nimiž Bohumil Hrabal žil uprostřed ojedinělé chatové oblasti v Kersku nedaleko Prahy. Většina těchto literárních postav má svůj reálný a živý předobraz. S neopakovatelným vypravěčským stylem spisovatele a skvělou profesionální technikou režiséra se před očima diváků rozvíjí nostalgická, ale především hluboce lidská freska žánrových příběhů lidí a lidiček žijících v Polabí. Znovu tak ožívají pan Franc, Leli, rodina hostinského z Hájenky a nezapomenutelný příběh sporu dvou mysliveckých jednot nad zastřeleným kancem. Ve filmu se snoubí poetično s realistickým popisem, stylizovaná nadsázka s humornou drobnokresbou, události veselé s událostmi smutnými. Za zmínku stojí, že vedle známých herců – Rudolfa Hrušínského, Jaromíra Hanzlíka, Josefa Somra, Petra Čepka a Jiřího Schmitzera, se tu v epizodních rolích objevují kromě autora samotného i dva významní čeští režiséři: Jiří Krejčík jako věčně hladový pan Karel a František Vláčil v roli starého myslivce. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (704)
Myslím si, že když se u nás řekne Slavnosti sněženek, tak každý Čech asi ví o čem je řeč. Další Hrabalova klasika převedena panem Menzelem na filmové plátno. Bohužel narozdíl od dalších Menzelových počinů mi tahle komedie nepřipadá až tolik vtipná. Spíše z ní cítím takové napětí. Opravdu luxusní bylo to pánovo vyprávění, co všechno je schopen za jeden den sežrat, to jsem se opravdu s chutí zasmál, ale zbytek je takový spíše posmutnělý. Znovu se však dostávám do bodu, kde musím opět zmínit, že jsem dobu nezažil, a tak jsem dost možná o něco ochuzen. Přesto si myslím, že film spíše než dobu reflektuje samotný charakter českého národa a ten se bohužel až do dnešního dne nezměnil. Dávám takové nějaké poslabší 3*. ()
„Přátelé, já vám vopravdu nevim. Já bych vám to neradil. Já totiž všecko sežeru. Já když du z práce, tak celou hodinu nakupuju. Plnou tašku toho nesu. Deset deka salámu, deset támhletoho, patnáct deka slezský tlačenky, dvacet deka vobyčejný, trošku majonézy a kyselý ryby, ty já strašně rád. A já jak už to vidim za výkladem, tak na to dostanu tak strašnou chuť, že až z toho zeslábnu. A tak rychle nakoupim a du domů, ale to nejdu, to já utíkám. A doma to všechno sežerem. Díváme se na televizi, a já pak šahám, šahám a žeru, až na stole nezbyde nic. `Tak už sem to sežral` povídám, a dem spát. Ale vo půlnoci se hlady probudim a zápasim se svým svědomím. A pak si řeknu: `Hovno!` Du do špajzky, uříznu půlku salámu a tu půlku žeru v posteli. Manželka ze spaní říká: `Jen ať mi neumastíš peřiny!` a spí dál. A já taky du spát, ale za hodinu se zase probudim a už to nevydržim, vstanu a du sežrat tu druhou půlku salámu. A tak to de až do rána. To pak snídám vepřovej bůček. Jak vám říkám, přátelé, nevim, nevim.“ anebo rozhovor -Leli: „Tak v tomhle sem se překonal. Jedna bota mě stála 5 korun. Umluvil jsem je. Utopil jsem jejich námitky přívalem mý vůle, až jí podlehl i sám vedoucí Vetery.“ -Franc: „A nejsou všecky levý?“ -Leli: „No, jasně, že sou levý, jináč by ste je přece nemoh koupit tak lacino. Jedny si vode mě vezměte. To není na přespolní běh, ale do dílny na stání u verkštatu, aby nezáblo.“ ()
Nedokážu si představit u adaptace Bohumila Hrabala nikoho jiného v režisérském křesle než Jiřího Menzela. Opět dokázal zachytit podstatu knihy, drobnokresbu postav a línou atmosféru venkova. Líbila se mi postava Jaromíra Hanzlíka s jeho" No nekupte to, když je to tak levný". S filmem souvisí řada dnes již legendárních hlášek a postav, už jen díky tomu si zaslouží být řazen ke klenotům české kinematografie. ()
Klasika postavená s kouzelných scén, malých gagů, vypilovaných dialogů, hlášek, nezapomenutelných detailů a hereckých výkonů, které vdechují život osobitým hrabalovským figurkám. Úsměvné i smutné, sladké i hořké, vynikající i přes několik drobností, které mi tak úplně nesedly do vkusu. Spíše než většinou zmiňované scény mám rád třeba takové, kde Jaroslav Vozáb mluví o bramborách a Ferdinand Havlík o chlebu. ()
Jeden z mých nejmilovanějších Menzelových filmů. Je skutečně obdivuhodný, s jakou pečlivostí dokázal Jiří Menzel zadaptovat tuhle humornou drobnokresbu o sporu mezi dvěma mysliveckými spolky nad zastřeleným pašíkem, jak umně dokázal vykreslit malebnost oné vesničky v níž se příběh odehrává a také jejich obyvatel, kteří jsou v podstatě karikaturními postavičkami – no a v neposlední řadě jak mistrovsky oživil tak neobyčejně půvabnou Hrabalovskou poetiku. Dnes jsou Slavnosti sněženek zcela zaslouženě kultovní klasikou, jejíž hlášky naprosto zlidověly ["To bude zas v álejích nablito" anebo "V zájmu české myslivosti si vypůjčuji vaše kolo"]. Sledovat Menzelovy filmy je prostě čirá radost..... [VERDIKT: 10 šípkových omáček z 10] 🐗 ()
Galerie (24)
Zajímavosti (42)
- V den, kdy se natáčela scéna s kancem, zemřel sovětský prezident Leonid Iljič Brežněv. (M.B)
- Na natáčanie filmu doniesol režisér Jiří Menzel štyri mladé diváčky, ktoré doprevádzali štáb počas celého natáčania a chodili s nimi aj na obed do Hájenky. Jedna z nich bola najmladšia dcéra Charlieho Chaplina, Anne, ktorá veľmi zaujala aj autora predlohy Bohumila Hrabala, ktorý bol pri natáčaní exteriérových scén tiež prítomný. (Raccoon.city)
- Ve filmu "hráli" celkem čtyři kanci: Dva vycvičení byli natáčeni při lovu. Třetího vycpaného použili filmaři při přetahování o prase. Posledního kance snědli herci se šípkovou omáčkou a zelím. (NiaWolf)
Reklama