My Sweet Little Village
Režie:
Jiří MenzelScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
János Bán, Marián Labuda st., Rudolf Hrušínský, Rudolf Hrušínský ml., Rudolf Hrušínský nejml., Petr Čepek, Libuše Šafránková, Jan Hartl, Miloslav Štibich (více)Obsahy(1)
Úsměvný film vypráví ne jeden, ale hned několik příběhů. Ústředním dějovým motivem je konflikt mezi otcovsky rozvážným řidičem družstevního náklaďáku Pávkem a jeho mladým, mentálně zaostalým závozníkem Otíkem. Neméně důležité jsou však i další dějové prvky, vykreslující střediskovou obec a její obyvatele s humorným nadhledem a přitom s mimořádnou plastičností a autenticitou. Snímek je naplněn typickým svěrákovským inteligentním humorem, někdy trochu drsnějším, avšak nikdy vulgárním, umocněným Menzelovým smyslem pro "poezii a prózu" všedního života. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (1)
Recenze (986)
On ten Turek ty závozníky taky fackuje! Díky Bohu za technologii DVD, díky níž se můžu kdykoli vracet na nalešťenou V3Sku pana Pávka, mezi postavy, které se už dnes nepíší (mj. skvělé herecké výkony pánů Labudy, Hrušínského, Bána, ČEPKA či Štibicha). Mistra Menzela prosím naklonovat, protože dívat se na současnou českou kinematografii, je jako přežvykovat pohřební věnce. A víte, kdy u nás bude natočen podobně kvalitní film? Až pokvetou hrábě. Abych končil pozitivně - v Praze je 57 biografů a štěstí lze nalézt i na sedmém schodu... Dost možná nejlepší český komediální film všech dob. ()
Napoprvé k zasmání, napodruhé k pousmání, ale hlavně k zamyšlení, na potřetí a dál... pro potěšení. Milý příběh s vesnickou tematikou. Svěrákův scénář s celou řadou výborných scén a dialogů, z nichž jako triatlet vybírám Turkův (Čepek) plavecký trénink, jako kynolog vztah dr. Skružného (Hrušínský st.) k psovi Karlu von Bahnhofovi, jako milovník filmu Otíkovu (Bán) zálibu v návštěvě kina, jako češtinář Kájovu (Aubrecht) snahu opakovat "zejména zájmena". ()
parta jak má bejt, když se dneska porozhlídnete po nějaký takový vsi, už ji nenajdete, teď je to samej kroužek v nose a talíř na střeše,,,,jednou takovou projíždím několikrát do tejdne takže vím vo čem mluvím... vede to tam místní smetánka votrhanejch vlasáčů,a bavěj se házením frisbee v poli makovic,,,,většinou ji prosvištím 47km/hod., takže toho moc neregistruju, jenom vím že v květnu na mě nějakej místní mával a volal ČAU PRAŽÁKU,,,zprvu sem nevěděl proč mi tak říká, ale když sem se pak zamyslel, a zkusil pochopit způsob myšlení domorodých obyvatel, došlo mi, že takovejch inteligentních, na pohled vzdělanejch a voňavejch lidi tam asi moc nepotkaj, navíc na takovým nóbl kole co mám já,extrémě rychlým i bez klínovejch řemenů v koleni, prostě né žádná ta plečka bez rámu, s hliníkovým zvonkem a řidítkama ve tvaru Ú,na kterejch jezdej voni... to člověk holt už musí bejt z velkoměsta aby to všchno štymovalo,,,příští den sem kontroval a byl zdvořilej zase já...... NAZDAR PEPÍCI , povídám v trysku a smekám kšilta....pak jednoho dne, asi o týden pepíkování později, mě jeden místí vešel do cesty a přinutil mě brzdit...HELE PROČ NÁM TAK ŘÍKÁŠ , TO ŽE SME Z VESNICE PŘECE NEZNAMENÁ ŽE SE MUSÍME VŠICHNI MENOVAT PEPÍK...za normálních okolností by asi nastala chvíle trapnýho ticha, tu ale rozsek jeho kámoš , HELE JOSEF VYSER SE NA NĚJ A POĎ HRÁT......minulej čtvrtek sem u nich byl přinucenej zastavit znova,,,něco se slunilo na cestě a na spomalovací práh to bylo prostě příliš chlupatý, CO TO KURVA JE? ptám se jentak sám pro sebe, KOČKA VOLE, TO U VÁS NEMÁTE CO?....přišel sem blíž a zahrál jim divadlo Č Č ČČČČČČ ...Č ČČČČČČ NO TY SEŠ ALE PĚKNÁ, NA, JÁ TI DÁM PIŠKOTEK...hodil sem na ní piškot.... A TU MÁŠ JEŠTĚ JEDEN PRO KAMARÁDKU, hodil sem další i tý druhý, bezhlavý půlce kočky.....místní to docela pobavilo a zeptali se mě jestli nemám chuť na mlíko a tak sem šel...nakonec, když se setmělo a došla zeleň, sem si řek že už je načase zmizet,,,, když sem nasedal na kolo, jeden z nich mě poplácal po zádech a povídá ZABALIL JSEM TI NĚCO NA CESTU, ABYS NEPŘIŠEL ZKRÁTKA, poděkoval sem mu, mávnul i na vostatní pepíky a vydal se domů...asi ve čtyry ráno, když už mi zbejvalo do baráku pár set metrů, na me zničeho nic přislo sraní, ale zatraceně náhlý,,,když sem si pak utřel komín a vrátil se k závodce,,,narazil sem na souseda: COS ĎÁL V LESE, PŘIŠLO NA TEBE SRANÍ CO?...povídá mi s usměvem,,,a i když ho moc neznám, vypadal jako ten žertovnej typ, tak sem chtěl pronýstt taky něco ultra vtipnýho, ale všechnu energii sem vypotřebal na směrování střev ....a víte moji drazí,jakej je rozdíl mezi městským humorem a tím vesnickým?,,,,městkej humor vypadá tak, že když se vás soused zeptá, co ste ďáli v lese , odpovíte POTŘEBOVAL SEM TAM ZAKOPAT TĚLO, a vesnicekej humor, ten zase vypadá tak, že vám někdo do batohu zabalí mrtvou kočku, takže když pak nasedáte na kolo, spocenej, špinavej, s rukama vod hlíny, jak ste hledali po tmě ňáký to listí a po zádech vám přitom stejká na zem čerstvá krev,,,můžou se u vás zanedlouho vobjevit dva chlapíci v uniformách a žádat vysvětlení () (méně) (více)
Na obci Křečovice, která je [ehm ehm, upravuje si kravatu] jednou z ústředních postav Vesničko, má středisková, lze ideálně zkoumat trauma české vesnice, jako obětního beránka iluzí a ambic čtyř období - ladovského, normalizačního, porevolučního kapitalismu a popkultuního pozdního kapitalismu. Křečovice si jako prostředí pro film vybral Menzel z důvodu jejich zachovalosti navzdory kolektivizační transformaci, kdy si ves zachovávala všechny ty vizální archetypy předválečné 'ladovské' obce s kostelem na kopci, stromovými alejemi a přívětivým světlem z oken skromných domků. V těchto kulisách natočil příběh o stmelené, zdánlivě až samosprávné komunitě, kdy se nejvíce postav schází mezi zdmi JZD či v betonové sokolovně. Samotné Křečovice po revoluci přežily bezpečně veškeré snahy o transormaci v devadesátkové éře hurá kapitalismu, což nejvíce symbolizuje vyklizená diskotéka U kohouta, která zde byla na místě právě oné bývalé sokolovny. V současné době se vedení města rozhodlo přilákat turisty mimo jiné tím, že znovu vztyčilo ikonickou železnou bránu s rudou hvězdou u vjezdu do místního zemědělského družstva a spíchlo dohromady expozici o natáčení filmu. Tahle ironie mě napadla právě při posledním sledováním tohohle filmu a zkoumáním jeho všeobecné obliby napříč režimy s vědomím toho, že na obou stranách politického spektra zněly tehdy a dnes hlasy o tom, že film je buď příliš kritický nebo naopak příliš benevolentní vůči tehdejší době a postavám. Kdo je s ním ale spokojený, je obecně střední třída, protože jeho výjevy a představy o komunitě postavené na sdílení klobás a piv ze sedmýho schodu, jsou jí vlastní napříč režimy, protože vyprávějí o slastném životě v nějaké malé izolované zahrádce, za jejíž hranicemi je to už stejně nějaký divný a nepravý. Na oblibě Vesničko, má středisková se pak dá studovat na jakých obrazech je postavená iluze české malebnosti a spokojené izolovanosti navzdory dějinám a zbytku světa (viz mimoděčné zmínky v televizi o katastrofě na belgickém fotbalovém utkání, na které kouká v hospodě jenom opožděný Rákosník), což vytváří nepohodlnou konstantu mezi normalizačním a současným individualizačním uvažováním. Přičemž se nad to sám nevyvyšuji, protože jsem si plně vědom, nakolik je ve mně obojí vepsáno a proto poetice spáleného listí, smradu letních rybníků a vesnických zábav nedokážu uniknout a objektivně nepodlehnout. Protože když po pohřbu popíjejí na hřbitovní zdi řidič náklaďáku, doktor a hrobník pivo k čerstvě vyuzeným klobásám a říkají si, jak je na tom světě krásně, musíte uznat jak do vás ta slastná pasivita nakrásně vstupuje. ()
Skoro jasná jednička v českých komedií. Otík je neskutečně zábavný. Nikdy nezapomenu na tuhle hlášku Pane Pávek, já nechci k Turkovi. Už sem řek, po žních jdeš k Turkovi. Cože? Ke mě? Leda až pokvetou hrábě. Si je doma prohlídni, možná už mají pupeny. Je to snad jediný film, kde se mi docela i líbil Petr Čepek a Marián Labuda. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (116)
- Jedna z možností, kterou autor scénáře zvažoval, byla, že by v příběhu vystupovala postava faráře, tedy muže klidného, rozvážného a usmiřujícího. Nakonec Zdenek Svěrák zvolil postavu předsedy JZD (Miloslav Štibich), který má ty samé vlastnosti, a jako narážku na vesnického faráře má černý svetr s bílým límečkem, který výrazně asociuje farářský kolárek. (sator)
- Režisér Jiří Menzel k úspěchu filmu v prostředí komunistického organizačního labyrintu napsal: "Existoval plán, kolik filmů se musí vyrobit ročně a kolik se za ně má utratit. Tvůrci byli vedeni k hospodárnosti výroby, ale ne ke kvalitě filmů. Někteří kolegové pochopili správně, že se od nich nechce, aby film byl dobrý, ale aby se při jeho tvorbě plnil a překračoval plán výroby. Za ušetřený čas, ušetřené peníze a ušetřenou filmovou surovinu se rozdávaly prémie, a tak se u nás filmy vyráběly jako cvičky. Za nějaký čas si filmoví papaláši povšimli, že se na české filmy nějak málo chodí, a aby povzbudili tvůrce k respektu k náštěvnosti českých filmů, odvodili soustavu prémií od tohoto ukazatele. Pokud film překročil počet sto tisíc diváků, vyplácela se podle nějakých tabulek prémie režisérovi a ostatním tvůrcům. Ta se s každým padesátitisícím divákem navíc zvyšovala. Problém ředitelům nastal, když Vesnička získala skoro čtyři a půl milionu diváků. Podle těch tabulek by nám měli vyplatit tolik, že by nic nezbylo na další filmy. Rozhodli se moudře. Nedali nám nic." (NIRO)
- Rostlinář Jaromír (Oldřich Vlach) je za celý film osloven pouze jedinkrát příjmením (Kunc), když jej osloví Otíkova teta (Milada Ježková) po jeho dedukci při vyšetřování Otíkova odchodu do Prahy v kanceláři JZD. (Strato61)
Související novinky
Zemřel herec Josef Somr
Česká kinematografie v neděli přišla o jedno z velkých hereckých jmen, ve věku osmaosmdesáti let totiž odešel známý český filmový a divadelní herec Josef Somr. Mnozí diváci si na něj vzpomenou jako… (více)
Zemřela Libuše Šafránková
Z Prahy přichází velmi smutná zpráva. Svět českého filmu dnes opustila filmová, televizní a divadelní herečka Libuše Šafránková. Před pouhými dvěma dny přitom oslavila své 68. narozeniny. O úmrtí… (více)
Zemřel Jiří Menzel
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
Retro biják 60. – 90. let
Fanoušci retro filmů, zbystřete! Jáchyme, hoď ho do stroje!, Postřižiny, Limonádový Joe, Marečku, podejte mi pero!, Starci na chmelu, Adéla ještě nevečeřela, Noc na Karlštejně, Čtyři vraždy stačí,… (více)
Reklama