Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina

Pane Svěráku, co jste to vytvořil? Alkohol z exkrementů a žárlivost kvůli praseti? Rusko je opravdu velká země, ve které je možno celkem cokoli, ale pochybuji, že tamní obyvatelé produkují takovouhle pálenku. Tohle ani solidní Menzelova režie a dobré výkony ruských herců prostě zachránit nemůžou. Raději si přečtu předlohu, uvidím tak, co si Svěrák domyslel a co se v ní doopravdy píše. 60% (16.04.2014)

Příjemná komedie o absurdní ironii fungování vlády komunistů na počátku 40. let 20. století. Škodolibě a ironicky ukazuje absurditu a s tím spojenou zrůdnost, nefungující pro stát, ale jen plnící a upevňující politické ambice jedné osoby s vyvoláváním všeobecného strachu. A anonymní udavačství, pramenící často z pouhé zloby, či závisti. A tak prostý voják Ivan Čonkin (Gennadij Nazarov) je v rámci stráže vržen do zapadlé vesnice Rudá, kde si užívá normálního života s vnadnou Ňurkou (Zoja Burjak). Chování postav jen zvýrazňují absurditu fungování systému, který si liboval v sadistickém odstraňování a vyvolávání strachu. Tu zastupuje kapitán NKVD Miljaga (Sergej Garmaš), lapený bezpáteřností při domělém dopadení. Další zajímavé postavy: ustrašný předseda venkovského kolchozu Golubjev (Vladimír Iljin), čekající na příchod NKVD pro jeho maličkost, Politický agitátor na vesnici Kilin (Valerij Zolotuchin), dbající na zásady osvěty komunismem, židovský obuvník Mojše Solomonovič Stalin (Zinovij Gerdt), libující si v bezradnosti sadistické moci, vesnický fanatický vědátor Gladyšev (Alexej Žarkov), a horlivý generál Drynov (Vjačeslav Molokov). Drsnost venkova, úchvatné dobývání vesnice při absurdním chytání Čonkina patří k tomu nejlepšímu ve filmu. Ironie, nadhled, absurdita, lehkost. (14.05.2011)

Symbolická tragikomedie rozkročená někde mezi Dobrým vojákem Švejkem a Gogolovým Revizorem odrážející jak bodrost a specifika širé východoslovanské duše, tak i absurditu doby vymknuté z kloubů normálního civilizačního vývoje. Jde o adaptaci románu Vladimíra Vojnoviče, díky kterému byl vyloučen ze Svazu sovětských spisovatelů a později donucen k emigraci do tehdejšího Západního Německa a USA. Režimu vadilo nepříznivé zobrazení sovětské skutečnosti a zkreslení socialistické reality! Už tahle skutečnost je absurdní a humorná ... realita se dala naturalisticky popsat a byla by stonásobně horší...výslechy NKVD, gulagy, nuzota, obskurní plnění obskurních plánů...jiná forma kritiky je ironie...a tu použil jak Vojnovič, tak i scénárista Zdeněk Svěrák a režisér Jiří Menzel... Oběma je vlastní a oba tak potvrzují svůj zažitý tvůrčí rukopis... Barvitý obraz sovětské vesnice s tak symbolickým jménem, kde gramotnost je nepřítelem a Strana absolutním Bohem, samohonka se pálí doslova ze všeho, teče proudem a nechá zapomenout na absurdnost a bezvýznamnost bytí člověka - pěšáka ve hře Stalina a jeho bandy. Co vyzdvihnout? Dokonalou příznakovou mizanscénu, velmi dobře typově obsazené herecké charaktery, některé brilantní bonmoty (,,V rádiu hlásili, že Němci zase bombardovali Berlín...") a scény (závěrečný útok Rudé armády na ,,Čonkina a jeho bandu" v bílých maskovacích úborech se třemi granáty a čtyřmi kulomety; výslech kapitána NKVD rozvědčíkem Rudé armády v domnění, že protistrana je Němec...). Zkrátka opomenutý a hodně nedoceněný Menzelův film, který brzdí snad jen velmi zdlouhavá expozice a pozvolný rozjezd... (a český, byť docela zdařilý, dabing...ruské originální znění by určitě kolorovalo atmosféru mnohem lépe...) (16.11.2006)

Svěráka v tom nepoznávám, Menzela trochu ano. Nadprůměrná ruská komedie s českým režisérem a scénáristou. Asi dost věrně zachycuje atmosféru doby, někdy primitivními, ale většinou dost vtipnými gagy prosvítají vážnější motivy, bohužel jsou v tom trochu nesouvislé. Dabing je mimochodem mimořádně odporný. - Koho máš radši, maminku nebo tatínka? - Já mám nejradši STALINA! (21.10.2008)

Pokud jsme kdy usilovali o pomstu za 21. srpen 1968, tímto filmem jsme jí dosáhli. Jak námět (literární předloha z pera přední osobnosti ruskosovětského disentu Vladimíra Vojnoviče), tak místo natáčení (Milovice, sídlo velení okupační tzv. Střední skupiny vojsk Sovětské armády) a výběr tvůrčích protagonistů (Menzel, Svěrák) nemohl být lepší. Český černý humor, zřejmě to, co poučený Spoluzápad na nás oceňuje nejvíce, se tu prolnul s širokou ruskou duší a splynul s ní do náručí a syntézy opravdu šťastné a přitom tvůrčí i divácky vděčné. Srovnání posledních týdnů předválečného stalinismu s c. a k. armádou někdejší habsburskolotrinské monarchie je dovedeno do virtuózní dokonalosti. Způsob, jakým Jiří Menzel zvládl vedení skvěle vybraných a vesměs špičkové výkony odvádějících ruských herců, zaslouží nejvyšší uznání. Zparodovat a zesměšnit instituci tak hrůznou, jakou byl NKVD, je samo o sobě velkou zásluhou. Také přesnost, s jakou je zachycena ruská vesnice, bere dech (jakoby Vojnovič se Svěrákem opisovali Babela a další ruské spisovatele, kteří výstižně vylíčili skutečnou tvář tzv. kolektivizace). Satirická nadsázka, křtěná Gogolem, Bulgakovem, Ilfem a Petrovem, a tak trochu i Majakovským, vyznívá do nepřímé obžaloby zrady ideálů, z nichž se kdysi, na přelomu desátých a dvacátých let, před devadesáti lety sovětská státnost rodila. Hrůzný stav, do kterého Stalin zemi přivedl, je tu rovněž pojednán s až chirurgickou minuciózností. Doslova na ústa dopadá i Lysenko, neblaze proslulý ničitel sovětských přírodních věd. Přesto - nebo právě proto - tu Vojnovič - a s ním i Svěrák a Menzel - přesně a skoro bych řekl s až úzkostlivou láskou zachycují i pozitiva ruské národní povahy, poctivost, naivní upřímnost, rozprostřenost ruské duše, jak ji známe z děl velikých klasiků tohoto národa v předminulém století. To, že tato upřímnost a dobrosrdečnost je líčena v nemytých a nečesaných kulisách doby, jen zvyšuje její přesvědčivost a výstižnost. Náš boj s komunistickou minulostí tak trochu připomíná místní představitele NKVD a Rudé armády, zachycené v působivé nadsázce v ČONKINOVI. Zdá se, že jeho součástí se stalo i naprosto nepochopitelné přijetí tohoto divácky tak vděčného díla. Namísto naprosto samozřejmých díků se Menzel dočkal odsudků a nepochopení až absurdního. Nedivme se našim negativním úspěchům v Evropě; pokud co komu sladíme a oslazujeme, jsme mezi příjemci těchto ne zcela domyšlených rituálů zákonitě sami první nasnadě. Až .... až.... zkrátka až si osvojíme znovu umění rozeznat naše skutečné vrcholy a propady, pak teprve plně doceníme toto neprávem opomíjené a pro mnohé skoro nežádoucí dílo našeho skvělého režiséra a jednoho z nejhvězdnějších scénáristů v dějinách naší národní kinematografie hraného filmu. (26.02.2008)