Crime at the Girls School
Obsahy(1)
Povídkový film natočený na motivy prvních detektivních povídek ("Smrt na jehle", "Jak se koupe žena" a "Zločin v dívčí škole"), které Josef Škvorecký už podepsal svým jménem. Hlavním hrdinou a spojovacím článkem je zde poručík Borůvka, ztvárněný Lubomírem Lipským. Postupně zde řeší případ vraždy mezi horolezci, smrt tanečnice v hudebním divadle a také podivné zmizení profesora matematiky. Ve třetí povídce byli poprvé před kameru přineseni Matěj a Petr Formanovi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (65)
Celkem mě pobavila první povídka, kde oni 2 horolezci co sedí na špičce skály společně s obětí a že prej nemůžou slézt, aby se policie mohla vyšplhat po jejich lanech. Potom co se kriminalisté za dobrou štvrthodinu vyšplhají až navrchol, kde provádějí ohledání všichni zase sešplhají na zem i mrtvolu spustí po laně. Horolezec si jentak mimoděk vzpomene, že se bokem dá na vrchol vyjít bez výstroje asi za 2 minuty. Prej že ta cesta je pro amatéry, tak i vrah aby si připadal profesionálně se na onon vrchol zpouštěl ve stylu Tarzana z jiného ještě vyššího kopce, prostě lol. ()
"Příjemnější jsou vrazi vymyšlení nežli skuteční. Už proto, že jsou neskuteční." Já tedy taky raději dopadnu vymyšlenýho vraha než skutečnýho. Já jsem totiž mazanej a tak vím, že vymyšlenej vrah se mi nepomstí. Poručík Borůvka na to však jde od lesa ... tedy vlastně z vrcholu hory, dívčích sprch a dívčí školy. To nejsou špatná výchozí stanoviště. A zábava se v nich taky najde. Jen se ta detektivka nesmí brát až tak moc detektivně, protože o to tady nejde. Tedy alespoň doufám. ()
První dvě povídky jsou vcelku podařené, Smrt na Jehle dokonce velmi, ovšem spojovací materiál mezi nimi a především povídka třetí je naprosto pekelná. Hlavně kvůli tomu, že do té doby odlehčenou atmosféru obrátí bůhvíproč zcela naruby a diváka zaplete do ztřeštěného vyšetřování, jež mělo být vtipné, ale není. Pokud chtěl Jiří Menzel natočit československého příbuzného Růžového pantera (čemuž by nasvědčovaly i neustálé přeřeky komisaře Borůvky), shořel jako papír. ()
Nechtěla bych býti pedagogem. Umírají příliš brzy. Jako bych slyšel své studenty. Kdyby tak odkrouhli tělocvikářku. Jojo, u třetí povídky jsem se několikrát hezky zasmál. Jinak to bylo celé takové utahané. A Playboy, sportovní časopis pro mládež, nemá chybu. :-D A to mají před maturitou. ()
Borůvka je v první povídce oslovován „soudruhu poručíku“, ve druhé „soudruhu komisaři“, v poslední už „pane komisaři“. Nějaká šifra? Nevím. Na to, že jde o prachobyčejné kriminálky a na to, že šerloka tu dělá Lipský, hezký film. V první povídce je sice vrah jasný už při prvním poručíkově rozhovoru s ním (té režisérské nezdrženlivosti!), ale o to vůbec nejde. Drama na skále bylo jako na skále, v dívčí škole to bylo jako v dívčí škole a v dámských sprchách... no tak do toho nikomu nic není. Ostatně teprve scéna šmírování sprchující se Chadimové definitivně odstranila moje pochybnosti o knedlíkovi Lipském jako nejvhodnějším por. Borůvkovi (té bezelstnosti!). Naopak zcela přebytečného Přeučila bych vyměnil a Řehoř jako vilný ředitel divadla, to snad ne. Kostka čím mladší, tím lepší, Chadimová báječná borůvkagirl. Fotografické postavy v jednom „záběru“ v popředí na skále rehabilitovány pozdějším Borůvkovým převlékáním u jedoucího auta – beru. Ale co ta dechovka při lezení na skálu bezprostředně po titulcích (při nichž zněla Liškova skvěle znepokojivá cosi-jako-hudba)? Co to „vtipné“ Borůvkovo šlapání si na jazyk? Kde je jeho smutek (viz název předlohy)? A hlavně: co ta poslední povídka? To bylo opravdu jako zlý sen. Jakoby Menzel nedokázal krotit chuť natočit něco „zajímavějšího“, čímž celou sérii zbořil. Jako samostatný film by praštěná parodie na viktoriánský internát exponující a současně kompromitující „démoničnost“ soudobých slečen mohla mít něco do sebe, ne tak v Borůvkovi. A když už jsem si v závěru myslel, že to je vlastně vhodné vyústění a konečně se dovídám o „Smutku poručíka Borůvky“ (nejen kvůli konečnému odhalení, ale i pro tu „romantičnost“ rádobypachatelek a nakonec vlastně i skutečných vrahů z prvních dvou povídek), Menzel to celé zazdil přiblblým finálním „hahahaha diváku“. ()
Reklama