Zločin v šantánu

Průměrný film, který však je prakticky vycpán samými písničkami, takže na samotný děj nezbývá moc času. Ale významný je hned z několika aspektů. Poprvé se v něm před kamerou objevil Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák (ten výtečně zahrál státního zastupce). Poprvé a naposled se na filmovém plátně ukázal Jiří Grossman. Je neuvěřitelné, že za tři roky zemřel a Jiří Šlitr dokonce již za rok. (14.12.2007)

Na Zločin v šantánu jsem se podíval hlavně proto, že se jedná o první filmovou roli Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, který zde ještě nemá svůj typický knírek. I přes nedlouhou stopáž jsem se poněkud nudil a usínal jsem podobně jako pánové během závěrečné popravy. "Jakou cenu má lidský důkaz, když se dá dokázat cokoliv." (19.06.2010)

Já mám rád umění. Já myslím, že umění neškodí. 1) 29letá Eva Pilarová zpívá ostošest songy 37letého Jiřího Suchého a 44letého Jiřího Šlitra (vyšetřovatel) jakož i oni tak činí osobně. Je tu i 27letý Jiří Grossman, 37letý Jan Libíček, 48letý Vlastimil Brodský, 48letý Rudolf Hrušínský a mihnou se tu i filmoví začátečníci 37letý Ladislav Smoljak a 32letý Zdeněk Svěrák (prokurátor). Všechno sepsal 44letý Josef Škvorecký a režíroval 30letý Jiří Menzel. No nekupte to. 2) Děj je, přiznejme si, nezajímavý, je stejně funkční jako spojováky v pornu. Ale o ten v této politické satiře moc nejde. Skvostné herecké obsazení a nesmrtelné písničky S+Š samy o sobě stojí za zhlédnutí. 3) Féerie nezapře svou inspiraci i atmosférou nadějeplných šedesátých let i konkrétně roku 1968 nás. Otevřený konec vlastně není otevřený, jen předjímá další společenský vývoj. (23.07.2017)

Neuvěřitelné, kolik lidí tady ten film nepochopilo. Zločin v šantánu není žádná detektivka, jak by se mohlo z názvu zdát. Tohle je především satira na komunistické zinscenované procesy. Napsat o filmu, že je to dobová slátanina (Radim) ukazuje mnoho o povědomí pisatele o politické minulosti své země. To samé gouryella, který film považuje za kriminálku... (01.12.2009)

A já mám tenhle filmeček rád. Ano, honí se tu hodně zajíců najednou – detektivka, muzikál, komedie, politická satira, pocta klasické prvorepublikové filmařině –, ale je to chytré, má to grácii, poetické a zároveň svižné dialogy (Suchého rukopis se nezapře), spoustu neodolatelných momentů, mj. jednu z nejkrásnějších milostných scén, co znám, a celkově takový prima nahořkle-nonsensový nadhled nad absurditou života, platný stejně v komunistickém Československu let šedesátých jako v nepoměrně svobodnějším Česku málem už o půl století později. Ten tragikomicky natahovaný a nakonec ne tak docela uzavřený konec, to je sama o sobě filmová báseň o touze po životě a o marných nadějích, politické prohlášení a filosofický esej v jednom. Vlastně mám pocit, že to s lety ještě dozrálo. (26.05.2012)