Zločin v šantánu

Jitka Zelenohorská byla nádherná! Ačkoliv s velkým zpožděním od prvního promítání jsem konečně zločin zhlédnul a přes nespočet negativních komentářů zde byl velmi mile překvapen. jistě také dávkou toho, že kdybych se chtěl podívat na "kvalitní detektivku", určitě bych nesáhl po tomto snímku. Co se týče hereckých výkonů, palec nahoru směřuje k roztomilému Šlitrovu právníkovi a především Svěrákovu žalobci - člověk by nikdy neřekl, nakolik mu "záporná" role sedne, vystřihnul parádního hajzlíka. Oproti komentáři uživatele "gouryella" nesouhlasím s údajně nešťastným výběrem dvojice Suchý - Šlitr. Ani jeden z nich nevadil, dokonce mě (příjemně) překvapilo, jak málo dostal Suchý oproti Šlitrovi prostoru. Ve Škvoreckého scénáři se výrazně odráží poetika obou výše jmenovaných, hudební vložky nijak nerušily, naopak v dle mého názoru přiměřené míře k jednotlivým scénám celkem sedí. Navíc Pilarce to tehdy vážně zpívalo. Takže i díky mé výrazné slabosti pro Suchého hudební texty jednoznačně hodnotím tak, jak hodnotím. A žádám více záporných rolí pro Svěráka! (06.07.2009)

Dost dobre nechapu, proc je zde tolik znudenych divaku a komentaru... Poslednich 20 minut sice uz pomalu ztraci tempo, i tak se ale jedna o velice originalni pocin. Zlocin v santanu jen dokazuje, v jake forme byl ceskoslovensky film v sedesatych letech ( podle me nejlepsi dekada nasi kinematografie ). Ma to styl, vtip a uzasnou atmosferu. Velice me potesil Zdenek Sverak, Pilarove to taky sluselo, vice me vsak zaujala v te dobe nadherna Jitka Zelenohorska. (20.11.2008)

Průměrný film, který však je prakticky vycpán samými písničkami, takže na samotný děj nezbývá moc času. Ale významný je hned z několika aspektů. Poprvé se v něm před kamerou objevil Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák (ten výtečně zahrál státního zastupce). Poprvé a naposled se na filmovém plátně ukázal Jiří Grossman. Je neuvěřitelné, že za tři roky zemřel a Jiří Šlitr dokonce již za rok. (14.12.2007)

Na Zločin v šantánu jsem se podíval hlavně proto, že se jedná o první filmovou roli Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, který zde ještě nemá svůj typický knírek. I přes nedlouhou stopáž jsem se poněkud nudil a usínal jsem podobně jako pánové během závěrečné popravy. "Jakou cenu má lidský důkaz, když se dá dokázat cokoliv." (19.06.2010)

A já mám tenhle filmeček rád. Ano, honí se tu hodně zajíců najednou – detektivka, muzikál, komedie, politická satira, pocta klasické prvorepublikové filmařině –, ale je to chytré, má to grácii, poetické a zároveň svižné dialogy (Suchého rukopis se nezapře), spoustu neodolatelných momentů, mj. jednu z nejkrásnějších milostných scén, co znám, a celkově takový prima nahořkle-nonsensový nadhled nad absurditou života, platný stejně v komunistickém Československu let šedesátých jako v nepoměrně svobodnějším Česku málem už o půl století později. Ten tragikomicky natahovaný a nakonec ne tak docela uzavřený konec, to je sama o sobě filmová báseň o touze po životě a o marných nadějích, politické prohlášení a filosofický esej v jednom. Vlastně mám pocit, že to s lety ještě dozrálo. (26.05.2012)