Angel Exit
Režie:
Vladimír MichálekHudba:
Jan ČechtickýHrají:
Jan Čechtický, Klára Issová, Zuzana Stivínová, Vojtěch Pavlíček, Pavel Landovský, Eva Holubová, Martin Sitta, Žofie Hradílková, Pavel Zajíček (více)Obsahy(1)
ANDĚL. Zimním mrazem promodralá tepna velkoměsta, kudy se s ospalou neúnavností stále a znovu proplétají cinkající tramvaje, stovky lidí s hlavami sklopenými k zemi i desítky popojíždějících aut. Chátrající synagoga, vedle rozšklebená hluboká jáma a nad ní varovný prst jeřábu předznamenávající budoucí kovově-lesklé obchodní centrum. Mísí se tu hukot aut, dunění rozvibrovaných kolejí, hlasy lidí, ječáky policejních sirén i nezúčastněně monotónní broukání omšelých amplionků na obchodech o idyle a pohodě vánoc: "Pur-pu-ra-na-plot-ně..." Staniol, Santa Mikuláš, kapři bez hlav a zatoulaní psi nedočkaví své vánoční výslužky! (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (127)
Tady na CSFD je krásně napsaný obsah. Z toho usuzuju, že knížka může být fajn. Film je dobrý tak dlouho, dokud běží úvodní titulky. Pak už jen nuda a nesympatické postavy, kterým se dějí šílené věci a vám je to upřímně jedno. Byl bych hrozně rád kdyby se mi film líbil, mohl bych si zase kopnout do ostatní české tvorby, ale boužel. Režie a kamera šikovná, hudba nic moc, postavy a scénář mizerné. A ten alchymistický trik se mi nelíbil. Když Smíchov tak raděj Toxxxe. "Bertramka - Anděl - Klamovka - Zvon, pozdrav první, odpoví ti i strom." ()
V mích krásných studentských letech, ve věku kdy je dospívající člověk nejnáchylnější k různým experimentům, ať už v sexu, názorech nebo seznamování se s omamnými a psychotropními látkami měl tento film pro mě dokonalý odrazující účinek. Tak jako hlavní "hrdinové" bych dopadnout nikdy nechtěl. Neříkám že ten efekt byl zásadní, ale byl jedním ze střípků tvořících mladého jednoho odpůrce drog, kouření a ve své podstatě i alkoholu - mě. Asi nejlepší feťáckej film kterej česká kinematografie stvořila. V kině jsem se málem poblil a to rozhodně ne kvůli kuchání kaprů v úvodu. Mimoto má Anděl EXIT i určitou dokumentární hodnotu, dnes kdy je Smíchov mladou čtvrtí a centrem v západním stylu je zajímavé vidět jak to vypadalo na místech kde dnes stojí skleněné kancelářské budovy a nákupní centrum se dvěma multikiny. Kdy z původního xichtu čtvrti zbyl pouze štít Tatrovky. ()
Tak tohle byla fakt slusna kokotina. Prvni pulku je to vsechno desne zmateny, spousta postav, zadnej pribeh, vsichni se tam tak nak motaj a vetsinou jen nadavaj, nastesti v druhy pulce uz se nejakej ten pribeh vyrysuje, ale nejak zvlast dobrej neni. Co se tyce hercu, tak ty sice hrajou dobre, ale stejne jim to moc neverite. No a pak tu je naprosto priserna, skoro dokumentarni kamera, ktera hodne stezuje sledovani filmu. Nicmene to vse dohromady dokaze docela zaujmout, takze film vylozene nenudi. ()
Ještě během psaní komentáře se nemůžu rozhodnout, co tomuhle filmu vlastně dám. Místy (začátek a konec) to bylo takřka geniální - rychlý střih, práce s barvami, to člověk má pocit, že se dívá (či prožívá) něco výjimečného. Ale místy mi vadila ta nevázanost (z ničeho nic se ocitáme někde v Africe(?)) Ale když tak o tom přemýšlím, tohle byl asi záměr, aby i divák, který s touhle tématikou (drog) nemá žádné zkušenosti, si připadal, jako když si právě šlehnul. Jinak tenhle film neřeší jen téma drog, najdete zde i sektářství, hledání lásky… Teď si uvědomuju, že tohle mi jen tak rychle nevymizí z hlavy a že už jen proto si film zaslouží lepší hodnocení. A myslím, že se tady ještě dost dlouho nenatočí něco tak originálního, tak svého, jako je tento film. Jinak ze všech herců bych vyzdvihl parádní Issovou. Pro ni naprosto netypická role a ona ji zvládla s takovou grácií! 70 %. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (6)
- Natáčení začalo na Štědrý den v roce 1999. (HappySmile)
- Počáteční scéna byla natáčena v kostele sv. Václava ve Štefánikově ulici na pražském Smíchově - tedy skutečně kousek od stanice metra Anděl. (hippyman)
- Jan Čechtický, představitel hlavní mužské role Mikese a zároveň autor hudby, ke své práci na filmu řekl: "Myslím, že herecky jsem toho v Andělovi moc nepředvedl, to bych radši nehodnotil. Když jsme pak k filmu dělali soundtrack, tak jsem říkal: 'Tak tady vodsaď, až támhleten odejde,' a to jsem byl jako já, 'tam to začne'. Vůbec jsem si sám sebe nevšímal, byl jsem od toho hraní odosobněný. Vnímal jsem jenom tu energii, soustředil se na to, kde má být hudba a kde ne. Dělat filmovu hudbu mě baví, mám pocit, že v hudbě můžu něco vymyslet, u hraní ten pocit nemám. Herectví je pro mě zpestření, forma relaxace. Mám hudební cíle, které si plním. Chci udělat podaždé lepší a lepší desku, neopakovat se. Hraní je odpoutání se od stejné práce, stejného prostředí. Ani to vlastně nevnímám do důsledků, že ten film potom někde poběží, to v ten moment ani moc neřeším. Je to asi sobecký, ale prostě si uživám ten čas." (NIRO)
S osobitě osvěžující strukturou vytvořil Vladimír Michálek filmové drama současnosti Anděl Exit. Jáchym Topol, autor literární předlohy i scénáře, patří k nejzajímavějším postavám české umělecké scény. Na intenzivní rodinné vlně nadání a schopností tvoří slova, která se odhodlaně zavrtávají do hlav. Jeho texty jsou naléhavé, rozpolcené a vládne otevřeností a výstižností dilematu a vnitřnímu střetu. Unikátní a vibrující nálada Topolových textů ožívá v postupu expresivního zdůrazňování a zneklidňování, těsně se přimyká k postavám a nahlíží do vnitřku myšlenek strachu a očekávání. Druh marnosti a vnitřního tápání ožívá v obrazech, slovech, všeobecném neklidu, intenzitě pohybů, smyslnosti, pokušení, útěku a volání. Myšlenky se strachem, všedností a snahou. Pokusem po úniku z ubíjejícího stereotypu spořádaného života v područí a diktátu a konzumní pseudohodnoty jsou nahrazeny zážitkem, přítomností a hledáním záchrany a ztracených ideálů. Anděl Exit mistrně odkrývá stav mysli, která se nechce smířit s prázdnotou skutečnosti a ztrácí se ve složitém geometrickém tvaru hledání alternativních možností. Hodnota a náhražka, jsou nesnadné k rozeznání, při hledání občas splynou, občas klamou, převrací, ničí a přináší naději i zklamání. Hlavní postavou příběhu je mladý Mikeš (zajímavý Jan Čechtický), osamělý ve svém životě, nedočkavý ve své volbě, slabý ve svém podlehnutí pokušení, bezprostřední ve své spontánnosti, zmatený ve svém cíli a cestě. Nespokojenost a strach jsou nerozluční společníci v odyseje života, naděje a marnosti. Láska je sobecká kurva, využívá a po vytěžení zahazuje a boří. Hlavní ženskou postavou je mladá Kája (velmi dobrá Klára Issová) na rebelské vlně mladického vzepření se fungování světa dospělých. Alternativa zážitků je nebezpečná v naprostém propadnutí čemusi, co dává smysl alespoň na jeden jediný malý okamžik. Záchrana se stává zkázou. Druhou hlavní ženskou postavou je Jana (dobrá Zuzana Stivínová), nová Mikešova sousedka. Je cílem i prostředkem, je možností, příslibem i strašákem. Důležitou postavou je Mikešův kamarád Lukáš (příjemný Vojtěch Pavlíček), pokušitel, který mámí, přesvědčuje, tápe, chybuje a ztrácí se uprostřed rozervanosti světa uvnitř vlastní duše. Z dalších rolí: svérázný a autoritativní domácí činžovního domu Machata (dobrý Pavel Landovský), jeho manželka s originálním přístupem k možnostem vlivu a obohacování (velmi dobrá Eva Holubová), nevinná Naďa (zajímavá Žofie Hradílková), svou náročnou prací navždy poznamenaná vrchní sestra (dobrá Věra Galatíková), ochotný služebník Machatovy manželky Lurija (Pavel Zajíček), či Mikešův parťák alternativní cesty Trevor (zajímavý Trevor Steele Taylor). S touto formou Michálkova filmového dramatu jsem spokojen. Těsně přistupuje k postavám a divákům, pomocí obrazové naléhavosti je navozena jedinečná atmosféra, která umožňuje beze strachu vstoupit do skrytých myšlenek života a vzdoru proti ubíjející prázdnotě odevzdanosti ve všednosti. Je to jedna z cest, po kterých má filmový svět kráčet a následně vylepšovat. () (méně) (více)