Babí léto

Přenádherný film. Troufám si tvrdit, že tímto snímkem si Vlastimil Brodský potvrdil svoji filmovou nesmrtelnost. Současně si nedovedu představit důstojnější odchod nejenom z filmové scény, ale i ze světa živých. Když zkusím zapátrat v paměti, tak těžko vylovím krásnější a údernější snímek o nástrahách stáří, nebo bych měl snad napsat o snaze být stále mlád? Herecký výkon kvarteta Brodský, Zázvorková, Zindulka a Vetchý - to byl vrchol filmového nebe. Co se týče Brodského, tak si klidně troufnu mluvit o životní roli. Příběh sice malinko zavání odérem sentimentální pohádky, ale who cares? Vladimír Michálek mě začíná nutit, abych si jeho jméno poznačil tučným písmem a začal se prokousávat jeho filmografií. Je to již třetí jeho film, ze kterého jsem nadšený. Neuvěřitelně lidský snímek, který ve mně dokázal vyvolat snad všechny existující emoce a došlo dokonce i na zatoulané smítko v mém oku. Jsem nadšený a smekám. [90 %] (20.05.2021)

Filmy s tematikou stáří a jím podobné mám rád. Musí být ale podpořeny kvalitním scénářem, hereckými výkony a tou pravou atmosférou. Z Babího léta mám velice rozporuplné pocity a dojmy. Velké množství uživatelů zde doslova proklamuje vynikající herectví hlavního tria. Nad tím bych se rád pozastavil. Vlastimil Brodský dle mě odvádí svůj herecký standard. Co mi ale vadí, je skutečnost, že je často brán do souvislostí osud samotného Brodského s jeho postavou Františká Hány, kterou zde ztělesňuje. Snímku tento fakt spíše škodí a odvádí pozornost někam jinam. Postava Stelly Zázvorkové je totálně zvrhlá a šílená. Jestli je Emilie Hánová propagována jako zodpovědná, ustaraná a ještě kdovíco postava, tak je ten, kdo to píše, zralý spolu s ní na psychiatrickou léčebnu, mírně řečeno. Já osobně jsem své prarodiče nikdy něco podobného dělat neviděl. Sice chápu, že takoví lidé existují, ale popisovat je takovýmto způsobem je poněkud unáhlené, opět mírně řečeno. A nakonec Stanislav Zindulka (a jeho pes). Český lev je dle mě nejzaslouženější, jeho postava nejlidštější a nejuvěřitelnější. Co se týče scénáře, šedý průměr. Trošek emocí ve mně vyvolal až závěr, což je u filmu s tímto tematem nemalý minus. Když srovnám Babí léto s Časem umírat, který je vpravdě minimalistický, na stáří se dívá z trochu jiné perspektivy a pracuje s daleko menším množstvím herců, tak první jmenovaný prohrává na plné čáře. (23.09.2008)

„Vážená paní soudkyně. Život s odpůrcem je hrozný. Nechodí na pohřby, nepíše kondolence a ze smrti si dělá legraci! A ze smutečních oznámení dělá vlaštovky!“ Pan herec, plachý tragéd i melancholický komik Vlastimil Brodský, svou životní rolí dal naději a ukázal způsob, jak se vzepřít depresi ze stáří a nemohoucnosti. V Babím létu se vydal koupit zámek, pak se s noblesou sobě vlastní uklonil a zamával do publika. O rok později si nejspíš smířlivě řekl: „Bylo to krásné a bylo toho dost“, sám dobrovolně odešel ze scény života a tiše za sebou zavřel dveře. Bylo vytištěno jeho vlastní parte a já jen doufám, že někdo jiný, nějaký jeho kamarád, známá z divadla či jeho dávná láska vzali to parte, udělali z něj vlaštovku a pustili ji po větru. Při tom zašeptali: Leť, Bróďo, leť, ještě naposledy a z té výšky si vyhlídni nějaký krásný zámek... (21.04.2014)

Prečítal som si komentáre a len sa pridávam - film o tom,že ani staroba nemusí byť tak veľmi na hovno. Záleží samozrejme na vnútornom založení. Dôstojná herecká rozlúčka vynikajúceho českého herca Vlastimila Brodského. Len s jedným si dovolím nesúhlasiť. Tento film nemá zlý, či priemerný scenár. Život dôchodcov totiž neposkytuje veľa zápletiek, dramatických dobrodružstiev a rýchlo sa mihotajúcich obrazov. Michálek len prispôsobil plynutie deja pomalšiemu tempu života, chôdze a konania starých ľudí. Myslenie môže ostať veľmi svieže a prístupné radosti zo života aj vo vysokom veku. (16.11.2004)

Stáří je bezesporu velmi citlivé téma, ale přece jen jsem čekala, že "Babí léto" bude natočeno s větším humorem a menší mírou deprimující trpkosti. Mám ráda S. Zázvorkovou a zbožňuji V. Brodského, uznávám jejich herecké výkony v tomto filmu (a vůbec v celé jejich bohaté kariéře), V. Michálek je solidní režisér, nicméně tohle tísnivě melancholické drama mě uvrhlo akorát do blbé nálady a navzdory zdejším nadšeným ohlasům se nemůžu donutit k vyššímu hodnocení. Jistě, nepostrádalo to moudrost a realismus... asi jsem prostě divná, vnímala jsem snahu o vtipnost a pozitivnost, mělo to však na mě úplně opačný účinek. Pro koho byl vlastně tento film natočen? Rovnou vynechme děti... Já to viděla ve 25 letech se svou 50-letou mamkou, dívali se i moji 75-letí prarodiče. Tři generace a nelíbilo se to ani jedné, nejvíce zklamaní byli právě ti nejstarší. Z mého hlediska mírný nadprůměr, který mě z valné části neoslovil, jsem holt necitlivý balvan: na téma vyrovnávání se stářím mi mnohem víc sedly Svěrákovy "Vratné lahve". 60% (03.06.2009)