Babí léto

Radostně posmutnělý film o stáří. Herecký koncert Vlastimila Brodského, Stelly Zázvorkové a Stanislava Zindulky je nepopsatelný..když vezmu v úvahu, že pro některé to byl i koncert životní, brr..běhá mi z toho mráz po zádech. Jedna dojemná scéna střídá druhou a snad nejkrásnějšim zážitkem je rozvodové stání u soudu. Láska nadevše. :) (01.09.2006)

Michálek splatil svůj dluh vůči důchodcům. Jim ještě nevěnoval žádný ze svých filmů. Angažoval trio Brodský- Zázvorková-Zindulka, které možná mělo z hereckého hlediska to nejlepší už za sebou. Těžko však tihle herci mohli něco zkazit. A zážitek z filmu silně vylepšují. A dokonce předvádějí i nový rozměr svého herectví, patrné je to hlavně u hereckého chameleóna Brodského. Dojem kazila mizerná technická kvalita filmu. Především bych pracky zlámal zvukaři. Hercům nebylo mnohdy jeho vinou rozumět, do mikrofonu se nachytaly všemožné okolní rušivé srance. Dialogy byly originální, komfortní poslech nebyl umožněn, neb zvukař měl zřejmě k dispozici jen bambusovou tyč na konci obalenou molitanem. Ale ani obrazově film neexceluje. Celou dobu má film televizní proporce, ze kterých nesleví. Vše působí dost levným dojmem. Jako televizní film ideální, do kina nevhodně natočeno. Asi tahle, kdo zná Hubačovu scenáristikou tvorbu, ví přesně, co od toho může očekávat. Mě zesnulý Hubač příjemně překvapil, protože šedivost stáří má z jeho pohledu rozměr ironického nadhledu, který značně umocňuje vhodně zvolená herecká sestava. U dvou protagonistů, Brodský a Zázvorková, se jednalo o jakési neoficiální uzavření jejich bohaté herecké kariéry. Bylo by tedy z mé strany neuctivé poslat jeden z jejich posledních filmů do spodních polic jejich tvorby jen proto, že film měl slabé technické zázemí. Michálek je poměrně zajímavý režisér, který si s nástrahami náročného scénáře poradil dobře. Televizní obrazovka citlivě, vtipně i nadneseně natočenému snímku sluší dokonale. 60% (03.08.2015)

Zmínil dva sociální fenomény, které Babí léto bystře zachycuje. První - ženská praktičnost (Zázvorková, oddaná nakupování a vnoučatům, zdůrazňující, že život je třeba brát vážně) versus mužská fantasie a smysl pro humor (dravý mužský úsměv, plný neovladatelné touhy a darebáctví). Druhým fenoménem je proměna muže. Zatímco zhruba mezi 30. a 60. rokem je hlavou rodiny, tahoun a na vrcholu svých sil, v důchodu se z něj stává žalostný kakabus, a to především díky manželce, která mu předchozí roky vrací se vší parádou. A nezřídka kdy to končí opravdovou tyranií (Brodský je hrdina spíš tragický než komický) a chutí sejít ze světa vlastní rukou, jak stvrzuje i Vlastimil Brodský, který spáchal v roce 2002 sebevraždu. (08.10.2007)

Kdykoli si vzpomenu, jak v tomhle filmu V.Brodský "žertuje" s rekvizitou pistole a tím, jak to skoncuje a pak si uvědomím, jak ve skutečnosti odešel z tohoto světa, napadne mě Morpheova věta z Matrixu: "Osud zdá se, má zvláštní smysl pro ironii." Každopádně je to pokaždé vedle Tajností, Obecné školy a Musíme si pomáhat můj nejsilnější porevoluční filmový zážitek. (17.12.2007)

Nevím, proč jsem se filmu tak dlouhou dobu vyhýbala. Rozhodně by byla velká škoda ho nevidět vůbec. Přišla bych tak o velmi důstojné rozloučení s vynikajícím hercem panem Vlastimilem Brodským. Většina lidí si ho bude právě díky roli v tomto filmu pamatovat. Jeho postava čiperného důchodce Františka Hány je jistě díky černému humoru nezapomenutelná, ale já si ho budu nejvíce pamatovat jako Karla IV. z Noci na Karlštejně. (20.12.2010)