Barbar Conan

První filmový Conan se svého času stal hitem a rozpoutal vlnu osmdesátkových fantasy filmů. Přičemž ale žádný z nadcházejících titulů už obdobně neuspěl a jestli se dnes těší nějaké popularitě, tak coby campově nahlížené artefakty. Oproti tomu "Barbar Conan" sice dnes působí lehce zastarale svým tempem, ale pořád fascinuje unikátním uchopením nejen žánru heroické fantasy, ale i samotné její nejikoničtější figury. Důvodem pro to nepřekvapivě je režírující scenárista John Milius, který byl Spielbergem, Lucasem a Coppolou vyzdvihovaný jako nejlepší vypravěč generace nového Hollywoodu. On stvořil málomluvný epos vyprávěný především obrazem a fenomenální mýtotvornou hudbou Basila Poledourise. Když už se figury vyjadřují verbálně, tak hlavně v monolozích obtěžkaných melancholickou poetičností (Osric, Valerie) či surovou filosofií (Thulsa). Jak naznačuje jeden z mála dialogů filmu, navíc vzácně odlehčená výměna mezi Conanem a Subotajem, Milius vyprávění prošpikoval vulgární teologií a celý étos barbarského hrdinství postavil na opozici lidského a božského světa. Hlavní linie pak nevyhnutelně směřuje k brutálně manuálnímu svržení poloboha ovládajícího mysl svých následovníků. Miliusův Conan není žádný ctnostný rek, ale náležitě přízemní požitkář. Sice jej párkrát během filmu vidíme v zasmušilé myslitelské póze, ale za jeho výrazem cítíme spíše prázdno, než existenciální hloubku. Jeho život je zasvěcen okamžitým požitkům a sžíravé pomstě bez rozmyslu  ne kontemplování života či smrti, které rozsévá. Lze pak i domýšlet, že některými kritizované herecké výkony představují úmyslnou součást Miliusovy nekompromisní vize koherentního pohanského světa. Casting jednotlivých figur se naopak ukazuje jako skvostně ambiciózní a typově přesný - od mastodontích naturščiků, přes sošné, ale nikterak prvoplánově pohledné ženy po impozantně mnohoznačného Jamese Earla Jonese. "Barbar Conan" v jádru představuje typicky milliusovskou, a tedy sveřepě paličatou i drze přízemní opozici vůči high concept blockbusterům nového Hollywoodu, ale při tom je nejen jejich souputníkem, ale také jedním z nich. Náleží mezi ně nejen životopisem a konexemi svého režiséra, ale také coby autorsky osobitá moderní revitalizace starého žánru. Jen Milius na staré dobrodružky nehledí s naivní nostalgií jako Spielberg či Lucas a nechce vytvářet moderní ekvivalenty okouzlujících bijáků se šviháky typu Errola Flynna. Naopak divákům servíruje bestiální barbarský epos s humpoláckým dobyvatelem, kterému bylo předurčeno, že se vlastním přičiněním stane králem (Hollywoodu). ___ PS: Nemluvě o tom, že Milius koncipoval "Barbara Conana" pro kina. Nikde jinde jeho surový epos o střetu hrubé síly a náboženství nemůže adekvátně vyznít. Teprve na velkém plátně lze plně docenit zdejší pompézní viněty, kde se v novo-hollywoodském duchu zrcadlí vizuální inspirace (fantasy) eposů od "Kaidanu" Masakiho Kobajašiho až k "Iljovi Muromcovi" Alexandra Ptuška. (17.04.2022)

Film, ktorý stojí a padá na Arnoldovi. Na jednej strane jeho ikonická hora svalov bola predurčená na stvárnenie tohto mytologického bojovníka, na druhej strane otrasný herecký výkon podkopáva túto kultovú postavu. Je škoda, že s týmto spracovaním nepočkali pár rokov, kým Arnold nenavštívil pár hodín herectva. Zaujímavo je vymyslené zastretie jeho otrasného prízvuku, keď je takmer celý film prerozprávaný rozprávačom a Arnie v ňom celkovo vysloví asi tri súvislé vety. Takisto so stopážom si mohli dať tvorcovia trošku viac načas, pretože táto dvojhodinová eskapáda jednoduchých mečiarskych súbojov ma už ku koncu trošku nudila. Naopak musím pochváliť hudbu, ktorá je monumentálna a dokonale vystihuje film, fantasy scény a všetko, čo je spojené s príbehom, film disponuje aj celkom dobrou atmosférou a vizuálnym spracovaním. 65%. (01.12.2013)

Nuže, od "toho" slavného Barbara Conana jsem čekala mnohem větší nářez. Myslela jsem, že by to mohl být jeden z těch Arnieho "retro" kultovních, akcí i hláškami napěchovaných filmů. Prozření však bylo nečekané:) Již od úvodu, když jsem viděla Arnieho, s tím jeho, křečovitým a "hraným" ultra drsným výrazem, nabyla jsem dojmu, že Barbar bude poněkud jiný, než jsem čekala. Arnold je zde hodně amatérský, ten svůj "kamenný" výraz zde ještě nemá tolik propracovaný a přirozený. Stejně jako totálně béčkovitý scénář, i celkové zpracování. Všechno to na mě působilo lacině a naivně. A závěr to dorazil. "Můj synu..." :) (14.11.2012)

Kde jen začít u filmu, který představoval odstartování hvězdné kariéry jednoho nejen hereckého rakouského velikána. Původní scénář napsal Oliver Stone, později jej doupravil militantní republikánský šílenec John Milius. A nový scénář obdařil několika skvostnými hláškami, které udělaly z Conana zábavu ryze chlapskou. Takže zde máme chodící horu svalů, která chodí nějaký ten rok do hereckých kurzů a jako jeden z mála lidí na světě v té době dokáže mávat celý den 5kilovým mečem. Takto obdařený rek potřebuje samozřejmě také adekvátní protivníky, které tvoří Rexor, Thorgrim (později do Arnoldovek hojně obsazovaný Sven-Ole Thorsen a samozřejmě Thulsa Doom, kterého si s chutí vystřihl James Earl Jones. Je zvláštní že snímek si vystačil pouze s dvěma charakterními herci (druhý je Max von Sydow) a zbytek tvoří sportovci, tanečnice a kulturisté. Snímek se natáčel ve Španělsku (Jugoslávie padla kvůli nestabilní politické situaci), a celé to zastřešil producent Dino de Laurentiis. Universal Pictures přeložil velmi rozumně premiéru z vánoc 1981 na květen 1982. Jistě chápete, že podobně krvavý fantasy epos by nepůsobil pod stromečkem úplně nejvhodněji. A to ještě filmoví škodiči snímku ve velkém zakázali krvavější scény a všelijaké cákance krve, které si Milius přál ve filmu mít. Musím říct, že filmu to na kvalitách vlastně ani neubralo, protože hlavní roli kromě Arnolda hraje Basil Pouledouris. 100% (26.08.2006)

Když jsem viděl válečníka z Cimmerie poprvé, v mozku se mi utvořili tři nové neuronové dráhy, které zaznamenaly a navždycky uložily tři momenty z filmu. První: démonický Thulsa, co se při obřadu promění v obrovského hada, druhý: ďábelská past, na jejímž začátku leží nástraha v podobě helmy a na konci ohromný dřevěný bodec, co proráží hrudník jednoho z nepřátel, a třetí: dva masivní kopce... ale teď nemluvím o reliéfu krajiny, ale o bicepsech Arnolda Schwarzeneggera! Nikdo jiný tehdy nemohl hrát Conana než tohle monstrum, co má ramena široká jako čtyřkolový povoz, záda mohutnější než vrata od stodoly a hrudník objemný jako sud na víno. Conan byl nadčlověk! Světem naostřených mečů a černé magie se pohyboval neochvějně, sebevědomě a dosyta si užíval všeho: soubojů, žen i dobrého pití. Zkrátka Barbar Conan je kult, který obsahuje všechno, co má fantasy film obsahovat. Někdy možná příliš zdlouhavé, ale ani po tolika letech to nezevšednělo a pořád si to drží svůj status. 69 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (08.05.2011)