Žáby bez jazyka

Na Žáby bez jazyka jsem se těšila do té doby, než jsem zjistila, že se jedná o experimentální surrealisticko-impresionistický film. Nemám ráda filmy, které nemají ani hlavu, ani patu, nebo které si divák musí z větší části domýšlet. Čím víc jsem si četla recenze a komentáře zde na ČSFD, tím méň se mě chtělo film vidět. Lockdown byl ale tak dlouhý, že když otevřeli kina, okamžitě a bez váhání jsem si lístek na Žáby bez jazyka koupila, a to dokonce s vědomím, že se budu z kina odcházet naštvaná a absolutně zmatené. Jakým překvapením pro mě ale bylo, že film přece jenom nějaký ten příběh má, a i přes to, že občas logika opravdu letěla komínem a celkově film nedává smysl, Žáby bez jazyka mě zaujaly natolik, že jsem se nestihla nudit. Netvrdím, že film nemá spousty podivných scén, po přečtení některých recenzí jsem je ale očekávala o hodně horší. O nižším hodnocení, než je průměr, jsem začala přemýšlet ve chvíli, kdy - SPOILER!! se z Jaroslava stala žena. Od té chvíle nedávalo logiku opravdu vůbec nic. Nakonec ale proč ne. Žáby bez jazyka jsou opravdu hodně odvážným filmem, který rozhodně není pro každého. Když se to ale docela líbilo i mě, tak náročnému a vybíravému diváku, který surrealismus a jemu podobné experimenty vyloženě nenávidí, myslím, že si film průměrné hodnocení opravdu zaslouží. Možná, že kdybych nečetla všechny ty recenze a kdybych nestrávila skoro rok bez kina, bych hodnotila jinak.V žádném případě ale nesmím opomenout vynikající herecké výkony jak Jardy Plesla, tak Reginy Rázlové i všech ostatních neherců. Jarda znovu předvedl dokonalý herecký koncert, na který nezapomenu ještě hodně dlouho. (31.05.2021)

Naprosto nezvládnutá pseudoartová slátanina, která jen bude lidi odrazovat od těch dobrých uměleckých filmů (pokud to tedy nějakým omylem někdo z normálních lidí uvidí, myslím že i většina diváků na ČTart přepne po 15 minutách). Prostě takové to ryze české sociální drama, ale ozvláštněné tím, že autorka asi viděla filmy Roye Anderssona, možná i film U zlaté rukavice, a pokusila se to napodobit. A jako bonus tu máme naprosto mimoňskou anotaci od Cinemartu. Ne, film fakt nemá s počítačovými hrami společného vůbec nic. Možná tím mysleli to, že je tam jeden záběr na padající jukebox, který zamrzne v čase. Pánové a dámy z Cinemartu, kdybyste chtěli tipy na nějaké zajímavé počítačové hry mladší 30 let, můžete mi napsat dotaz do pošty:) (08.02.2021)

Experimentálne filmy budú vždy rozporuplné. Tento ma plne zaujal prvých 15 minút resp. po prvé úmrtie zapríčinené hraničným rezultátom syna voči vlastnej matke. A bolo to hlavne scenárom a postavičkami. Potom sa to zvrhlo na exhibíciu, v ktorej nechýbali sústrastné nechápavé pohľady na kamoša, že na čo sme si to vlastne vyhradili dve hodiny času. Dielo obsahuje toľko bizarností, že ostáva rozum stáť a preto som sa viackrát schuti zasmial pri počúvaní čudesných replík pri spoločnom obede, alebo ako tetky z obchodu točia dokola to isté či babky stalkerky modliace sa Otčenáš. Na podobne ladených snímkach sa mi vrcholne nepáči keď sa nepochopiteľne zvrhávajú a rafinovane testujú čo divák zožerie - mierim na nahotu či sexuálne scény. To máme fakt zožrať, že vyše 70-ročná matka sa v pohode v plnej nahote ukazuje pred svojim synom? Ten istý syn sa neskôr v lese vyspí so svokrou... Resp. že dospievajúca dievčina hľadá rozkoš v rozkroku pomocou žaby (bez jazyka)? A na konci lesby pokusy... a to čo si mám z diela odniesť je že násilie nemá logiku? Ďakujem pekne. Fornay do snímky naverbovala celé rodinné panoptikum... niet sa čo čudovať, veď kto by zahral toľko podivností v jednom filme? (06.12.2020)

Love Must Die! Mira Fornay je šílená. Po stránce tvůrčí a v tom nejlepším slova smyslu. Její společenské, děsivě absurdní a temně komediální zrcadlo v podobě tohoto experimentální filmu, který bych se nebál porovnat s podobnou tvorbou šedesátých let minulého století, je na tom stejně. Násilí jako forma komunikace. Maximální životní zoufalost v podobě skládání rodinného puzzle, což je jediná cesta, jež nás konečně dovede k onomu vytouženému rodinnému obědu...chybí u něj děti, pro které to všechno děláme, jsou zamčené na zahradě a čekají, až se ty dospělé děti domluví, nebo pozabíjí...Možná toho na sebe režisérka vzala trochu moc, opravdu by mě zajímalo, jakou reakci od diváků sama čekala. Do onoho oběda jsem byl opravdu nadšen, samotná scéna u stolu fantastická, nicméně potom už to nějak nebylo vono. Každopádně tento film vykročil cestou, kterou se v současných česko-slovenských vodách jen tak nikdo neodváží. (31.07.2022)

Je několik typů režisérů. Nikdo se soustředí na výdělek a diváckou oblíbenost, jiní zase objíždějí filmové festivaly a názor diváků je zas tak moc nezajímá. S Mirou Fornay jsem se potkala na besedě její prvotiny Lištičky. Už tehdy jsem měla dojem, že je příliš pohlcena svou prací, než aby jí zajímalo, jak jí vnímá divák. Přesto, že se pohybujeme na rozdílných vlnách, zajímá mě, kam se za těch pár let posunula. Žáby bez jazyka začaly docela slibně, i přes jistou roztříštěnost až psychedeličnost jsem objevila pár zajímavých momentů. Třeba mě napadlo, že i když dobří herci hrají jako o život, nemusí jít ještě o skvělý film. (02.07.2022)