Květ mého tajemství

Ač je tento film po všech stránkách dobře zvládnutý, chybí mi zde dramatické momenty, pro Almodóvara tolik typické. Technickému provedení nelze nic vytknout. I zde je několik nádherných kamerových kouzel a hrátek. Například dialog v koupelně, kdy jsou obličeje postava zobrazovány v zrcadle, pak dojde ke kamerovému švenku a pozice obličejů se díky dalšímu zrcadlu obrátí. Tykovýchto chytrých hříček je zde plno a nejlepší na nich je, že zde nejsou mimoděk, ale často zdůrazňují postoje či emoce postav. Bohužel film postrádá tak silnou dějovou linii, jak jsme u tohoto režiséra zvyklí. Když vezmu v potaz skvělé herecké výkony, tak musím říct, že jediným ale bohužel závažným nedostatkem filmu je právě příběh. (15.09.2009)

Z filmu vyzařovala síla a autenticita Almodóvarových hereckých múz v čele s Marisou Paredes. Manželská krize se promítala do tvůrčího psaní a vyústila v očekávaný rozchod. Ač Leo vypadala slabě, byla silnou osobností. Její nový partner byl roztomilý trouba, který jí dal přesně to, co jí nejvíce chybělo. Lásku, obdiv, pocit jedinečnosti. Na filmu se mi líbily i četné barevné oděvní kreace. (19.12.2012)

Jak spisovatelka červené knihovny objevila krásu reality. Almodovar je tentokrát docela střízlivý ve fabulaci příběhu, v první části příběhu se soustřeďuje na obyčejné peklo spisovatelčina života a v druhé půlce...no ta je problémem. To, co musí naše hrdinka objevit a přijmout, je totiž jasné už od čtyřicáté minuty filmu. Myslím, že ukázka představení či výlet na venkov jsou tu tak trochu navíc. Potěší odkaz k Wilderovu "Bytu", ale jinak příběh je s odřenýma ušima za tři hvězdičky. Čtvrtou dávám za nutnost vyprávět takovéto příběhy. Žen, které se domnívají, že právě jejich život bude ta výjimka, která se bude řídit červenou knihovnou, a že ten jejich Paco je ten vysněný rytíř na bílem koni, je totiž strašně strašně mnoho. (28.03.2009)

Almodóvar ženské duši opravdu rozumí, i když je znát, že ji v každém okamžiku zrovna neobdivuje. Je radost dívat se, jak si pohrává s její neovladatelnou emociální živelností, dokáže jí diváka provádět, bavit se jí, ironizovat, ale koneckonců ji s ním i sdílet, a to i když je divák chlap. Kouzla s kamerou, které jsou do té míry originální, že je nelze přehlédnout, a do té míry pokorné, že netrčí a neruší, všechno ještě půvabně dotvářejí. (14.06.2009)

Film, který pro Almodóvara znamená přesun na pole regulérního melodramatu, i když komické situace a nadhled zde stále hrají značnou roli. Snímek se však jako celek nese v poklidné, mírně melancholické atmosféře, která vrcholí v nádherném režisérově vyznání rodnému kraji za doprovodu podmanivých lidových písní a v dojemné sousedské pospolitosti, která dokáže dovést zpět "kravku bez zvonce". A. zde opět zábavně pracuje se zdvojením fikce (scény z tréninku pracovníků dárcovského centra, které svou pravou podstatu odhalí až na úplný závěr) a rovněž se poprvé hlouběji věnuje tradicím své země (výrazový tanec), vrací se k vlastním kořenům. V režisérově kinematografii jde bezesporu o jeden z klíčových a přelomových snímků, které mají vše co máme na jeho stylu rádi, ale tyto prvky uvádí do zcela nového kontextu, otevírá je tvůrčí etapě, která mi na Almodóvarovi sedí nejlépe. I když přesto dle mého vkusu značně decentní snímek poněkud postrádá jiskru, nekorektnost i větší dávku ironie a v dost konvenčním závěru ztrácí na zajímavosti (zajímavé ale na druhou stranu je, že je zde poprvé převyprávena kostra děje budoucího snímku Volver, jenž je zde osobním hrdinčiným románem, který nakladatelská mašinérie nehodlá přijmout). (01.04.2011)