Květ mého tajemství

Almodóvar je svůj a i když je každý jeho film tak trochu jiný, přesto je rukopis jasně čitelný. A ten odkaz na později natočený Volver, ten mě fakt pobavil, to si mohou dovolit jen mistři. Květ mého tajemství je trochu temnější a Lea na můj vkus trochu zaostává excentričností za jinými Pedrovými hlavními hrdinkami, je to komornější, ale rozhodně ne nudnější nebo míň zajímavější. Pasáž, kdy matka recituje báseň a za oknem se míhá španělská rozpálená krajina, ta mě dostala. Miluji Pedrovy záběry a barvy a zobrazování ženského světa a tady jsem si to opět užila. (19.02.2011)

Almodóvar ženské duši opravdu rozumí, i když je znát, že ji v každém okamžiku zrovna neobdivuje. Je radost dívat se, jak si pohrává s její neovladatelnou emociální živelností, dokáže jí diváka provádět, bavit se jí, ironizovat, ale koneckonců ji s ním i sdílet, a to i když je divák chlap. Kouzla s kamerou, které jsou do té míry originální, že je nelze přehlédnout, a do té míry pokorné, že netrčí a neruší, všechno ještě půvabně dotvářejí. (14.06.2009)

podařilo se mi získat 14 filmů Almodóvara.Obdivuji jeho jednoduchost s jakou dokáže vyjádřit všechny emoce světa.Jinak tahle baba byla na zabití.Dusila všechny kolem sebe svoji neschopností se postavit čelem  celému světu s jeho nástrahami.Ale protože mám jednu takovou známou tak jsem ten film brala vážně.I když na něho sedla patina času. (26.10.2022)

Přepsáno v březnu 2020. Květ mého tajemství se vyrovnává s rozpadem manželského svazku. Výstřednost je nahrazena rozpolceností a křiklavým kontrastem. Pedro Almodóvar si citlivě pohrává s melancholickým smutkem lásky, která pro slzy nedokáže vnímat nic jiného, než svou bolest. Vyvěrajícími niternými pocity jsou zoufalství osamělosti a palčivý pocit zrady, občas si Pedro neodpustí jemnou ironii, dokáže odtajnit čistě soukromé pocity, které se zmítají v touze a ve zklamání, není jednostranný a s pochopením podrobně zkoumá ten plamínek niterných nadějí po dokonalém naplnění osobním štěstím. Hlavním předmětem zájmu je Leocadia Macías (pozoruhodná Marisa Paredes), úspěšná spisovatelka sladkých románků pro ženské čtenářky. Je ve víru rozporuplných pocitů, očekávání, zklamání a touhy. Osobní a tvůrčí krize kráčí věrně spolu bok po boku. Naplnění štěstím je nejdůležitější potřebou. Hlavní mužskou postavou je Ángel (příjemný Juan Echanove), pozorný šéfredaktor madridských novin a milovník cukrkandlové literatury pro dámy. Láska trpělivě čeká na tu svou šanci. Výraznou postavou je Betty (příjemná Carme Elias), Leonina nejlepší kamarádka a psycholožka se speciálním školením zdravotníků. Touha se neptá po morálce a věrnosti. Důležitou postavou je Paco (zajímavý Imanol Arias), Leonin manžel a mírový vyjednavač válečných konfliktů v neschopnosti řešit své vlastní soukromé patálie. K výraznějším postavám tu patří také Blanca (tanečnice flamenca Manuela Vargas), Leonina věrná hospodyně a taneční hvězda nového programu touhy prosadit se ve skromných podmínkách. Z dalších rolí: lehkomyslný syn Blanky a tanečník s ctižádostivým plánem prorazit Antonio (baletní tanečník Joaquín Cortés), z nepoddajné matky nevrlá Leonina sestra Rosa (Rossy de Palma), ve městě nespokojená a po důstojnosti stáří toužící Leonina matka (Chus Lampreave), zdravotní sestra ze speciálního školení pro lékaře Manuela (Kiti Mánver), s nedodržením žánru nespokojený Leonin vydavatel Tomás (Juan José Otegui), vyhrožující editorka Alicia (Gloria Muñoz), či praktické cvičení absolvující lékaři (Nancho Novo a Jordi Mollà). Květ mého tajemství již ubral z černého humoru a ironie, ponořil se hluboko do nitra ženy, zmítanou rozporuplným pocity. Osvobození ze závislosti a naplnění je nejintimnější potřebou člověka. Povedený výlet do pocitů. (27.02.2010)

Ač je tento film po všech stránkách dobře zvládnutý, chybí mi zde dramatické momenty, pro Almodóvara tolik typické. Technickému provedení nelze nic vytknout. I zde je několik nádherných kamerových kouzel a hrátek. Například dialog v koupelně, kdy jsou obličeje postava zobrazovány v zrcadle, pak dojde ke kamerovému švenku a pozice obličejů se díky dalšímu zrcadlu obrátí. Tykovýchto chytrých hříček je zde plno a nejlepší na nich je, že zde nejsou mimoděk, ale často zdůrazňují postoje či emoce postav. Bohužel film postrádá tak silnou dějovou linii, jak jsme u tohoto režiséra zvyklí. Když vezmu v potaz skvělé herecké výkony, tak musím říct, že jediným ale bohužel závažným nedostatkem filmu je právě příběh. (15.09.2009)