Dunkerk

Nevím, možná jsem divná, ale jako jediná jsem se po skončení filmu nezvedla a do konce závěrečných titulků jsem v zajetí soundtrackového kouzla, zbyla v sále jen já a dva uvaděči, kteří trpělivě čekali, až se teda konečně odporoučí i má maličkost. Odejít dřív by mi přišlo jako hřích, jako neúcta k tomu všemu, co jsem právě zažila. Rozechvělá, se slzami na krajíčku, jsem se právě vrátila z válečného obklíčení, kde jsem byla spolu s ostatními vojáky jako predátorem zahnaná myš do kouta. Topila jsem se, hořela jsem, rozčísla jsem vlny moře pádem a nebo se snažila vyhnout kulkám ... Unavená a zničená jsem se dočkala vysvobození. Nic podobného jsem ještě neviděla. Žádný film si mě svou syrovostí, svou věrností příběhu ještě do sebe tak nevtáhl. Po všech stránkách mistrovské dílo hodné nejvyšších poct. (30.07.2017)

Myslím, že rozumím tomu, proč je mnoho lidí z Dunkirku nadšených. Samotný nápad s propletením tří dějových linií se mi líbil a vymyšleno to bylo dobře. Ale naprosto na mě nezabrala ta audiovizuální velkolepost a intenzita, protože jsem se prostě nedokázal identifikovat s alespoň některou postavou. Nolan přestřelil a charaktery potlačil tak moc, že mu zbyla chladná projížďka jednou válečnou epizodou, při jejímž sledování mi bylo úplně jedno, jak to s hrdiny dopadne. Díky té přehnané odosobněnosti mi taky dost vadilo to, co bych jinak přešel mávnutím ruky, a to naprostá absence krve. Je to paradox, který vlastně souvisí s tím nezájmem o postavy, protože bez krve ti vojáci vypadají jako nezajímavé figuríny. (15.09.2017)

Těšil jsem se na dobrý válečný film, dostal jsem něco ještě lepšího. Dunkerk je totiž především velmi mazaný válečný film, vyprávěný stylem, který z už tak napínavého příběhu dělá ještě napínavější a od začátku do konce velmi vypjatou podívanou. Je ambiciózní a působivý a přitom není tak zbytečně nafoukaný jako třeba Interstellar. Také střídmá stopáž mu sluší. Melancholická nálada ve stylu Tenké červené linie se tu mísí s vyzněním Příliš vzdáleného mostu, každá epizoda má svůj smysl a divák má radost, když se střípky toho malého velkého dramatu jeden po druhém postupně skládají k sobě. Po nějakém čase se mi opravdu líbila i takřka nepřetržitě hrající a velmi netradiční hudba Hanse Zimmera. (19.07.2017)

Majstrovsky zrežírovaný a premyslene komponovaný výtržok z dejín. Je mi jasné, že tá absencia klasického storytellingu je zámer, ale nemôžem si pomôcť, príbeh a aspoň nejaká práca s postavami mi predsa len chýba - bez nej sa ten zážitok, akokoľvek intenzívny, stáva spätne iba hlučnou a efektnou atrakciou, ktorá nezanechá emocionálnu stopu. Žiadnu. (06.08.2017)

Fascinující produkční pozadí a ukázka realizačních možností hollywoodského velkofilmu na maximu, ale emoce na nule. Jako ve válečném dokumentu, kde ale absentuje výrazný voiceover. Chápu, že to byl tvůrčí záměr, ale poprvé v životě jsem se s Nolanem minul a najednou se cítím, jak když vám po spokojených letech vztahu holka zahne. Časem tomu šanci ještě dám, ale bojím se, že bez asistence IMAX formátu se vše jen stvrdí. (22.07.2017)