Lék pro Lorenza

Silný príbeh o dedičnej genetickej chorobe malého Lorenza. Adrenoleukodystrofia - ALD, sa môže objaviť vo veku 6-7 rokov a postupuje veľmi rýchlo. Objavuje sa u chlapcov, ženy sú nositeľkami chybného génu. Zatiaľ nie je liečiteľná, no dá sa spomaliť. A to hlavne vďaka neúnavným Lorenzovým rodičom, ktorí sa nevzdali, naštudovali si kvantá literatúry z odboru neurológie a chémie a objavili špeciálne upravený olej, ktorý spomaľuje rozklad myelínovych obalov nervových buniek v mozgu. Ich syn sa navzdory predpovediam lekárov dožil 30 rokov. Susan Sarandon A Nick Nolte ako milujúci rodičia boli úžasní. Lorenzov olej a Projekt myelín, ktorého sú zakladateľmi, existuje dodnes a pomáha chorým zlepšiť a predĺžiť život. (24.05.2024)

Jemně a vkusně namíchané indegrience činí z tohoto filmu emocionální zážitek. A o to více platí známé heslo, že když něco chceš, dokážeš to...V tomto případě opravdu zoufalí rodiče smrtelně nemocného dítěte, výborně ztvárnění Susan Sarandon a Nickem Noltem, pomohli nejenom vlastnímu synovi ale spoustě dalším nemocným lidem! (24.07.2008)

Veľmi krutý filmík o bezmocnosti rodičov a lekárov, keď nevedia pomôcť svojmu pacientovi. Nejde tu však o nejakú nehodu, kde je potrebná rýchla operácia, ale o chorobu, ktorej spracovanie vo filme je navyše pravdivé a vyvíja sa u pacienta roky. Veľmi presvedčivé výkony po psychologickej stránke podali obaja rodičia (Sarandon, Nolte). Po krutom osude Lorenza (hlavne nepríjemné sú zábery z jeho chorobných kŕčov) a iných detí, prichádza aspoň trošku uspokojivý záver filmu. 80%. (17.05.2006)

Těžko přesně definovat, ale něco mi na filmu nesedělo. Přes výbornou Sarandon i Nolteho. Představitelé Lorenza všeho věku také velice ucházející. Přesto to neladilo. Příliš mnoho amerických miláčků, příliš mnoho pochopení. Alespoň jednou vypadnout z role milujících rodičů, zanadávat si. Ne, jen samá ušlechtilost. Nepravděpodobné, pro mne tedy ano. (11.08.2011)

"Lék pro Lorenza" jsem viděla v době, kdy pro mě jména jako Nick Nolte či Susan Sarandon neměla skoro žádný význam, jejich ksichty byly jen lehce povědomé a celou moji pozornost sežralo trpící dítě. A byl to právě tenhle film, u kterého jsem si uvědomila, v jak šťastné rodině žiju, když se nám tragédie vyhýbají (protože už tehdy ve mně bylo cynické já, co odmítalo úmrtí dědečků a babičků brát jako neštěstí, však si své užili). Také mi s naprostou jistotou docvaklo, že nám ta klidná rodinná spokojenost nevydrží navždy. Od toho večera jsem s obavami vyhlížela den, kdy se k nám štěstí otočí prdelí... a nemusela jsem čekat dlouho. Proto nemám ráda "Lék pro Lorenza": byl předzvěstí nejhorších okamžiků mého dosavadního života. Podruhé jsem se na hnusnou nemocí týraného kloučka odmítla dívat, přesto filmu naperu čtyři usmrkané hvězdičky za tu sugestivnost a krutě drtivý dopad, co na mě zanechal. 80% (02.01.2013)