Román pro pokročilé

Marek Vašut má po letech hlavní roli ve filmu. S obvyklou grácií hraje stárnoucího rozvedeného milovníka, kterému lusknutím prstu padají k nohám ženy ve věku jeho potenciálních dcer. Ovšem nějakým podivným řízením osudu a scénáře si založí profil na internetové seznamce, načež mu odpoví "virtuální" nápadnice bez fota, která o sobě uvede dost málo na to, aby nebylo patrné s kým má Vašut tu čest. Celý vtip je v tom, že autorce scénáře a režisérce v jedné osobě přišlo maximálně objevné "překvapivě" vypointovat to, co diváka ani v nejmenším nemůže překvapit. Takže skutečnost, že Vašut provozuje hotel a Jitka Čvančarová je majitelkou penzionu, přičemž si tito dva podnikatelé navzájem konkurují, dělají si schválnosti, nemohou se zkrátka vystát a navíc se osobně nikdy neviděli, ačkoliv jejich podnikatelské objekty spolu sousedí, a přesto tihle dva začnou spolu randit, to Zita Marinovová prostě nemohla myslet vážně. Ale kdepak, je to myšleno vážně, je to protkáno jalovým humorem, seštupováno vnitřními monology a završeno dementními scénami, kterak se Vašut probouzí do kalného rána s minimálně jedním mladým ženským ročníkem ve své posteli. A vše je podtrženo a sečteno okatým product placementem, kdy je mnohdy zábavnější tipovat, z jaké strany na diváka jukne obludná reklama. Autorka filmu má zřejmě nějakou úchylku na seznamku, neb i její předchozí film s ní pracoval a daleko to nedopracoval. Takže je sice fajn postavit celý film na tom, že dva protagonisté se hledají, najdou se (přes seznamovací inzerát) a jsou si sympatičtí a v pohodě spolu randí, ačkoliv mimo tuto sféru mají k sobě averzi, pokud jde o konkurenční boj v oblasti podnikání, načež netuší, že by se mohli znát v reálu, ovšem zcela dementně trvat na tom, že se tohle může proměnit v báječnou komedii plnou omylů a bláznivého humoru na jedinečné úrovni, tak to je opravdu troufalost. Dejme tomu, že Vašut by s lepším tvůrčím přístupem dokázal byt i vtipný a možná, že by i vtipně komentoval konfrontaci libida se svým stářím, co mu ťuká na prostatu, ale ve zvolené póze, kterou mu určuje paní režisérka, prostě jeho snažení o vtipné terno přijde vniveč. Pár hlášek z úst přece jen vypustí, takže to je pro film jen dobře, že jej hlavní hvězda podržela. Z dalších hereckých posil mně přišla (prostorově) výrazná jen Jitka Čvančarová, ostatní herci drtili průměr, prostě nikdo neutkví v paměti po skončení filmu. Postupně bylo zcela evidentní, že celé to přejde na sled více či méně dementních scén(ek). Dokonce se objeví i nějaká touha po originalitě, kdyby ale Mirek Etzler uměl lépe hrát, tak by takový status mohla získat jeho postava, respektive její konání, které občas má humorné tendence, sluší se dodat, že se jedná o bratra hlavního hrdiny. Dost zvláštně na mě působilo skoro všechno, co režisérka Marinovová ve svém druhém filmu podnikla. Občas je dobré tak úplně nepochopit tvůrčí záměr autorky. Na světě je zhola průměrné dílko, co si libuje v připitomělých scénách a sráží herecké kvality solidně zk(o)ušeného osazenstva. 5/10 (26.04.2020) (méně) (více)