Američan v Paříži

"Doma mi říkali, že nemám talent. Tady mi to asi říkají taky, ale francouzsky to zní líp." Velký triumf lidského kamzíka Gena Kellyho, muže s obrovským akčním rádiem pozitivní energie. Hraje, tančí, zpívá, stepuje, směje se a má publikum v hrsti. Nic naplat, Američan v Paříži je především jeho film. Můžeme si donekonečna vyměňovat názory na hloupoučký příběh. Znovu a ze všech stran zkoumat topornou Leslii Carronovou a znovu docházet k závěru, že půvabem ani herecky-pěvecky-tanečními schopnostmi nesahá Debbii Reynoldsové ze Zpívání v dešti ani po kotníky. Dokola lamentovat nad necharismatickými herci v ostatních rolích. Shodovat se na tom, že velkoměstský elegán v cylindru, fraku a bílé náprsence na svítících schodech patří do úplně jiného filmu. Ano. Ale to dobré, co film nabízí, patří k tomu vůbec nejlepšímu v celém žánru. Skvostná Gershwinova hudba například. Dokonce možná lepší v ryze tanečních scénách než v písničkách. S výjimkou Kellyho I got Rhytm, kdykoli Amíka vidím, zpívám si ji pak celý den. A ta nádherná madmoiselle Paříž! Ani ve francouzských filmech ji nezastihnete tak krásnou v ranních nedbalkách a elegantní za soumraku, jako zde, v americkém filmovém studiu. :-) 80% (19.04.2006)

Američan v Paríži (film aj postava) majú v sebe taký drajv a kúzlo, že ospravedlňujú všetku jednoduchosť postáv. Ale na druhý pohľad je v postavách a deji viac. Potreba peňazí nám chtiac nechtiac riadi život a podobne to je aj s úctou k ľuďom, ktorí nám pomáhajú. Zvíťazí tu čistá láska? Verte, že to nebude tak jednoduché a priamočiare. Kelly bol ohromný sympaťák, kombinácia štúdiového a reálneho(?) Paríža funguje dokonale a po filme by ste najradšej strávili všetok voľný čas v parížskych kaviarňach a kúpili si byt v podkroví v centre. Z filmu cítiť, že zlatá doba muzikálov je definitívne preč, že niečo podobne entuziastické (nikto ako Kelly nežije) sa dnes už zopakovať (česť dvom výnimkám) nedá. (12.02.2016)

Zpívání v dešti je jedním z mých nejoblíbenějších filmů, na Oscary ověnčeného Američana v Paříži ale pět chválu nemůžu. Jsem si vědoma toho, že muzikály MGM nestojí na příběhu, nicméně způsob, jakým se zachází se všemi vedlejšími postavami v tomto filmu, je daleko za hranicí únosnosti. (Určitě nejsem jediná, koho po dlouhé taneční sekvenci zajímalo, co se stalo se všemi, kteří Gena Kellyho v průběhu celého filmu obklopovali.) Nehledě na to, že u muzikálů hledám hudební scény, které budou nějak souviset s dějem, ne mě z něj vytrhávat. Protože jakkoliv zajímavá může být závěrečná dvacetiminutová taneční sekvence, nic to nemění na tom, že více "vyrušující" scénu jsem vzhledem k dějové lince ještě neviděla. Kdyby byla kratší nebo kdyby byla někde v prostředku filmu (jak se zamýšlelo původně), asi bych tak kritická nebyla. Když se nicméně Gene Kelly ponoří do sna, který se zbytkem děje nemá nic společného, aby se v době, kdy všichni na původní příběh už zapomněli, znovu vrátil do reality, ve které se vše náhle jakýmsi zázrakem vyřeší, je to i na mě trochu moc. [Glasgow Film Festival 2012] (23.02.2012)

Tak tohle bylo falešný jak pětník. Od romance, která začala úlisně a pokračovala nudně a bez špetky šmrncu, přes kýčovitá a v polovině případů nijak zábavná muzikálová čísla (textově stojí za prd všechna, vizuálně to v 50 % případů baví a v té druhé padesátce ubíjí rozkřepčenou nudou) až po nezáživný příběh, který toho nechává až moc rozmotaného. Navíc v Evženu Kellym je cosi odpudivého, něco slizkého, co probublává pod povrchem a jen občas se jako hladová kosatka vynoří nad hladinu. Lehce to z něho čpělo v jeho největším hitu Zpívání v dešti (které mimochodem žeru), tady jsem se toho dojmu ale nemohl zbavit. Což je mimochodem divné, protože to byl podle všeho sympaťák od kosti. Aspoň že tuhle skopičinu zachraňovaly dámy, rozkošná Leslie Caronová a holandská puma Nina Fochová. /// Plný souhlas se StarsFan. (24.05.2018)

(1001) To se zdá tak nepřirozené, že by byla taková spousta dospělých lidí takhle optimistická. Ale vášnivý duševní orchestr zamračeného klavíristy, to už je jiná. Lise je také zajímavá bytost, stejně jako Milo. Jsem potěšena místními ženami. A nevím, jestli je to mou momentální náladou či co, ale ačkoliv to ani v nejmenším není můj žánr, výsledek na mě vcelku zapůsobil mírou práce, která do něj byla vložena. Mimo mé srdce potom zcela jde, jakým způsobem film zavrhuje realitu. Já si celou dobu pod povrchem představovala, jak bojuje ve válce, zabíjí lidi, prožívá peklo, a potom jde do Paříže a maluje tam ulice. A tím se film také možná ospravedlnil? Ty přišroubované úsměvy. Sakryš, takovou dávku existencialistických rozvah jsem od tohohle filmu nečekala. -"And I'm not trying to rob you of your precious male initiative." (01.08.2015)