Američan v Paříži

Tak tohle bylo falešný jak pětník. Od romance, která začala úlisně a pokračovala nudně a bez špetky šmrncu, přes kýčovitá a v polovině případů nijak zábavná muzikálová čísla (textově stojí za prd všechna, vizuálně to v 50 % případů baví a v té druhé padesátce ubíjí rozkřepčenou nudou) až po nezáživný příběh, který toho nechává až moc rozmotaného. Navíc v Evženu Kellym je cosi odpudivého, něco slizkého, co probublává pod povrchem a jen občas se jako hladová kosatka vynoří nad hladinu. Lehce to z něho čpělo v jeho největším hitu Zpívání v dešti (které mimochodem žeru), tady jsem se toho dojmu ale nemohl zbavit. Což je mimochodem divné, protože to byl podle všeho sympaťák od kosti. Aspoň že tuhle skopičinu zachraňovaly dámy, rozkošná Leslie Caronová a holandská puma Nina Fochová. /// Plný souhlas se StarsFan. (24.05.2018)

Dokážu porozumět úloze, kterou ty nejskvělejší muzikály (mezi které Američan v Paříži rozhodně patří, to asi nelze zpochybnit) sehrály v období klasického Hollywoodu - tím, jak hýří barvami a pulzují energii (taneční kreace), testují technologické možnosti záznamu a přenosu, nutí své tvůrce přemýšlet o kompozici, o inscenování (pohybu a figur v) prostoru -, ale ani toto mi nedopomáhá k tomu, abych většinově tyto snímky nevnímal jinak než jako svého druhu historické artefakty, jako něco, čeho si je třeba vážit, ale co už má svůj čas za sebou, jinými slovy si mě nepodmaňují, až na výjimky jim nepodléhám. Genea Kellyho (a jeho umění) si minimálně pro Zpívání v dešti vážím, ale zrovna v tomto konkrétním případě se mně zdálo, že jeho hudebně-taneční čísla děj nikam neposouvají, ba že ho naopak brzdí (a to je u mě při hodnocení muzikálů to nejdůležitější kritérium) - spoiler kupř. tu závěrečnou, bezmála patnáctiminutovou, němou pasáž, kdy Jerry fantazíruje o životě s Lisou, poté, co ho tato opustila, považuju za extrém, to bylo takřka neusledovatelné. 65 % (28.07.2024)

Američan v Paríži (film aj postava) majú v sebe taký drajv a kúzlo, že ospravedlňujú všetku jednoduchosť postáv. Ale na druhý pohľad je v postavách a deji viac. Potreba peňazí nám chtiac nechtiac riadi život a podobne to je aj s úctou k ľuďom, ktorí nám pomáhajú. Zvíťazí tu čistá láska? Verte, že to nebude tak jednoduché a priamočiare. Kelly bol ohromný sympaťák, kombinácia štúdiového a reálneho(?) Paríža funguje dokonale a po filme by ste najradšej strávili všetok voľný čas v parížskych kaviarňach a kúpili si byt v podkroví v centre. Z filmu cítiť, že zlatá doba muzikálov je definitívne preč, že niečo podobne entuziastické (nikto ako Kelly nežije) sa dnes už zopakovať (česť dvom výnimkám) nedá. (12.02.2016)

Naprosto skvělé, idealistické a jen a jen pozitivně naladělé dílo. Romantický vztah skončí jak jinak než šťastně po graduálním závěru, baletu: Američan v Paříži. Film je točen na klasický akademický formát 1:1,37 a je to naprosto vyhovující! Např širokoúhlá My Fair Lady z roku 1964 je tomu opakem. Stejně jako zde tak i např ve Zpívání v dešti jsou skvělé a dokonale sehrané choreografické scéhy na které se mohu dívat zas a znovu. Největší zásluhu na tom všem má bezpochyby Glen Kelly. Ten člověk je dokonalý. Té enertgie co z něj vyzařuje, to opravdu nestíhám, je vynikající. Takového člověka potkat na ulici, tak mám hned větší radost ze života a na všechny se usmívám a div s ním netančím :). Když člověk na chvíli odloží thrillery a katastrofické moderní zmotatniny a vezme k ruce nějáký podobný muzikál tak udělá správnou věc. Film se jak už sám název napovídá celý odehrává v Paríži. Je to pro tento romantický příběh místo jako stvořené. Hlavně žádné násilnosti, žádné tvrdosti špatné věci, jen samá rdost, krása a potěšení... tak na mně film působí :) (02.05.2006)

Nejsem žádný velký přívrženec klasických muzikálů a neomdlívám, když Gene Kelly nechá naplno propuknout své taneční kreace, proto dávám jen tři hvězdičky. Na druhou stranu některá taneční čísla z tohoto filmu jsou tak precizně propracovaná, že zaujala i mě a musel jsem uznat, že i tento druh umění má něco do sebe. (19.07.2002)