Američan v Paříži

Zrovna nedávno jsem koukal na Minelliho Přidej se k nám a musím říct, že ta změna byla ohromující. Samozřejmě i v Američanovi se našla spousta nudné vaty, u níž bylo zřejmé, že scenáristé se u muzikálů padesátých let většinou moc nenadřeli. Navíc Caronová je asi všechno jiné, než herečka. Její obličejové svaly se ve filmu nepatrně proměnily asi dvakrát. Bohatě to vynahradila spousta dechberoucích tanečních kreací Gena Kellyho (Pokud Kelly říká, že je Marlonem Brandem muzikálu, měl by přehodnotit postoj, protože nikdy si z Caryho Granta nevzal víc.), fantastická výprava, Gershwinova hudba a především odvaha být nekonformní. Poslední muzikálová čtvrthodina Přidej se k nám, ač ikonická, byla ničím ve srovnání s poslední dvacetiminutovkou Američana v Paříži, kde se děj přenesl mezi papírové kulisy ve fantazii Kellyho postavy. V tu chvíli začal být film extravagantní podívanou, která zcela vybočila z dosavadního děje. Nedokážu si představit, jak to neslo dobové publikum, které v takovém obratu museli cítit jakýsi podvod na ději běžného muzikálu. Naprosto propracovaná choreografie a perfektní stepařské vystoupení. Byl jsem ohromen. (22.03.2011)

Nejsem žádný velký přívrženec klasických muzikálů a neomdlívám, když Gene Kelly nechá naplno propuknout své taneční kreace, proto dávám jen tři hvězdičky. Na druhou stranu některá taneční čísla z tohoto filmu jsou tak precizně propracovaná, že zaujala i mě a musel jsem uznat, že i tento druh umění má něco do sebe. (19.07.2002)

První polovina filmu mi přišla celkem příjemná. Bavil jsem se, taneční a pěvecká čísla byla dost pěkná. Bohužel se to poté zvrhlo v naprosto tuctovou milostnou píčovinu bez špetky originality. Často jsem se během sledování pozastavoval nad tím, že hlavním předmětem zájmu, minimálně dvou mužů, byla nepopsatelně šeredná Leslie Caron. Málem jsem vyvrhl obsah žaludku, jen když jsem ji uviděl. Je vůbec možné, aby měla některá slečna tak strašně nepřitažlivý ksicht o odpudivý úsměv. Ke všemu byla i totálně vygumovaná. Tohle byl vážně vzor ideální ženy v 50. letech? Kruté časy. Fuj, fuj. Jedinou její výhodou byla její baletní pohyblivost. Při trckání by si mohli vyzkoušet mnoho nejexotičtějších poloh. Za pohled na ten šeredný ksicht, by to ale zřejmě nikomu nestálo, či při pohledu na ten ksicht by to nikomu nestálo. V malířově pozici bych mnohem raději sáhl po té blonďaté MILFce. Chápu, že je to muzikál, ale taneční čísla i děj v druhé polovině už mi přišel krajně nudný. Dorazil to přeslazený a vysoce nepravděpodobný happyend. Dost jsem ke konci trpěl, takže i přes zajímavý start zaparkuji svoje hodnocení maximálně u dvou ošklivých hvězd. (04.12.2016)

V podstatě většinu filmu sledujeme klasickou muzikálovou romanci jenom proto, abychom se nakonec mohli podívat na úchvatné taneční číslo podbarvené vynikajícíc Gershwinovou hudbou. Nebýt tohoto krásného baletního opusu na konci, byl by "Američan v Paříži" celkem tuctový klasický muzikál, jenže ono to tam je, takže dávám s klidem 4* a příště si asi budu pouštět z tohohle filmu dokola jen taneční scény, to ostatní ani nemá smysl. (16.12.2009)

Už od prvých minút mi bolo jasné, že keď som filmu dával pred desiatimi rokmi štyri hviezdičky, už som si ho príliš nepamätal. Teraz to naprávam. Dnes ma už nezaujal. S nejakým dejom som ani nepočítal, veď muzikály ním neoplývajú. Hudba ma ako-tak oslovila iba v závere, u ústrednej dvojice som nepobadal iskrenie a tak iba tanečné čísla odôvodňovali, prečo sa tento film v svojej dobe tak preslávil. (16.02.2018)