Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun

Filmová reportáž Wese Andersona - úžasný film, který lze od začátku do konce sledovat s úsměvem, a to nejlépe v kině, protože právě kvůli takovým filmům kdysi kino vynalezli. Vizuální stránku a tu miliardu nápadů nejde neobdivovat, každý herec a každá herečka vás potěší, ať je jejich role sebemenší, a každý z příběhů má něco do sebe. Těším se, až tu rozkošnou kanonádu fantazie uvidím znovu, znovu a znovu. Do té doby budu patrně nonstop poslouchat Desplatův boží soundtrack. (19.11.2021)

Nevediac o tom, kto "spáchal" tento film, som si po po celý čas hovoril, že tento štýl sa mi až neuveriteľne podobá na Wesa Andersona. Jeho štýl a kompozícia sú proste nezameniteľné! S tým však problém nemám, práve naopak, príde mi to vždy vcelku originálne. Ale tento krát ma jeho film až tak nezaujal. Akurát prvá poviedka "The Concrete Masterpiece" bola naozaj skvelá, tie zvyšné dve by som skôr zhodnotil ako taký priemer. Ale ako námet to bol skutočne fajn nápad, aj poviedkový formát. Ale celkový dojem som očakával určite oveľa lepší. (21.02.2022)

Terapie mizanscénou. Film Wese Andersona poznáte od prvního políčka. Respektive tentokráte tři filmy, díky čemuž je poetická kadence zhuštěná až na hranici snesitelnosti. Plýtvání úžasnými dvouvteřinovými kompozicemi, hollywoodskými hvězdami, slapstick, absurdita a Evropa evropštější Evropy - vše, co na Wesu Andersonovi máte rádi, tu najdete. Jen Alexandra Desplata si díky převaze nepůvodní hudby moc neužijete. *****,***,****. (29.10.2021)

Po smrti vydavatele časopisu zjišťují redaktoři, že jejich magazín končí. A v posledním čísle musí vyjít krom nekrologu i nejlepší reportáže ze světa umění, politiky a jídla. Wes Anderson servíruje nepříliš zajímavé povídky o novinářích ve formě, která mu brání prodat to, v čem jsou jeho snímky obvykle nejzajímavější. (21.11.2021)

Je to krásne pitoreskné, je tu nespočet vtipov a fantastický casting a zo začiatku (najmä fantastická pasáž s Owenom Wilsonom) som si vravel, že asi mi ani nevadí, že to nemá koherentný príbeh. Nasledujúce rozsiahlejšie "poviedky" už ale na mňa tak dobre nefungovali. Problémy sú dva: po prvé chaotické vyrozprávanie, v rámci ktorého sa nielen tratí koncept napísaného článku (najmä v príbehu o väzňovi bolo strašne náročné rozumieť tomu, že ide o napísaný text), ale je ho problém aj sledovať, vnímať a chápať; za druhé nadužívanie čiernobielej kamery, ktorá berie veľa z estetiky Wesa Andersona. A estetiku Japonska či strednej Európy v minulosti Wes Anderson využil lepšie ako tentokrát Francúzsko. (24.11.2021)