Bez vědomí

HBO ukazuje, že vlastní tvorbu umí na světové i globální úrovni. Výsledek sice není dokonalý, ovšem i to stačí, aby byl o dost kvalitnější než produkce ČT i jí produkovaných filmů. Tohle je špionážní thriller a tak jsem k tomu přistupoval. Je mi jasné, že některé věci jsou tam zjednodušené a realita by byla složitější nebo by i některé věci nešly. Co je super je dobová atmosféra. Auta, účesy, lokace na Praze 7 nebo třeba v Sokolovně v Polské, vnitřek bytů, oblečení... To všechno sedí. Herci taky vesměs výborní. Kromě toho tu není ani Áňa, ani Táňa, ani Dušek, což mě vždycky zahřeje u srdíčka. (19.11.2019)

Masivní reklamní kampaň neláká na podřadné zboží. Bez vědomí je ambiciózní a nákladný projekt, který za sebou s přehledem a nebojím se říct, s hrozivým odstupem, nechává drtivou většinu domácí televizní tvorby. Produkce HBO se podle očekávání vytáhla a pozdní 80. léta díky ní ožívají až neskutečně přesvědčivě. Výběr lokací, výtvarná stránka i hudba spoluvytváří atmosféru deprese, zašlosti a úpadku systému i společnosti. Casting vyšel na jedničku, herecké partě se dá těžko cokoliv vytknout a z množství dobrých hereckých výkonů si dovolím vyzvednout Táňu Pauhofovou v hlavní roli, Lenku Vlasákovou jako její životem utahanou sestru a Honzu Vlasáka v roli manipulativního estébáckého veterána. Určité slabiny vidím ve scénáři, thrillerová výprava Marie do prostoru sovětské vojenské základny, kdy se - jaká náhoda - stane svědkem likvidace slabého článku sovětského spiknutí, patří do kvalitativně jiné části televizní tvorby. Seriál zjevně přeceňuje možnosti sovětské tajné služby na podzim 89 a metody popisované scénářem byly typické pro 50. léta. Koncem sovětské éry by únosy, vraždy a mučení působily jako pohyb slona ve skladu plném porcelánu. Ale což, nejde o nic víc než žánrovou fikci, navíc určenou mezinárodnímu publiku. Celkový dojem: 80 %. (25.11.2019)

Poslední seriálová spolupráce Ivana Zachariáše s HBO sklidila diváckou i kritickou odezvu, bezútěšná minisérie Pustina byla po všech stránkách skvělá. Hlavně dokázala neustále překvapovat. Bez vědomí takové bohužel není. Alespoň pro mě. Žádná euforie z blížících se změn, ale skepse na každém druhém kroku. Viktor a Marie. Disident a houslistka. Dva emigranti jsou několik týdnů před hlavním milníkem roku 1989 zpět v Praze, na kterou nezapomněli a situaci v komunistickém Československu z Londýna bedlivě sledují, a věří, že touha po svobodě zvítězí. Jenže v noci je srazí černé auto a od té doby je její manžel nezvěstný. Jejich případ je v rukou StB a všichni od toho dávají ruce pryč. Snad jen bývalý kriminalista Berg rozčarovaný ze systému, naopak vyhořelý estébák Vlach jej od pravdy odrazuje. O vliv a rozdělení pozic mezitím soupeří britská MI6 se sovětskou KGB a mezi nimi se snaží nezapadnout „naše” Státní bezpečnost. Zbytečně moc si nás tvůrci drží od těla, ač chápu, že to má být pojaté řádně temně. Scénář informace poměrně umně zadržuje, tempo je velmi pozvolné a plíživé jako se pomalu hroutí jeden systém, aby jej vystřídal jiný. Postupně zjišťujeme, kdo z aktérů je hráčem pro jakou stranu. Velmi se daří v případě dekorací, lokalit, designu a kostýmů. Vše temné a chladné coby metafora dobového společenského klimatu. Nakonec to do sebe zapadlo, ale do vzduchu rozhodně neskáču. 3 až 4 hvězdy. (31.12.2019)

Po zrovna ne šťastně strávených šesti hodinách jsem se konečně prokousal do toužebného finále. Řeknu to upřímně, tento seriál mě vůbec neoslovil, a těch důvodů je asi více. Z herectví mám smíšené pocity, dramatické zoomy na konci obrazu mi lezly na nervy a občas jsem měl problém s předvídatelností. Scénář je jedna velká otázka, občas jsme sledovali vyloženě kravinu, a pojmout seriál tak, že Táňa Pauhofová se rozhodne pátrat a hledat pravdu sama, mi připadalo trochu trapné, její postava mě navíc asi nejméně zajímala. Na scénáři ale cením to, že celkový výčet postav je poměrně zajímavý a každá z nich se nějakým způsobem rozehraje, a co je důležité, postupně i dohraje. Navíc jsou všechny tak trochu propojeny. S předchozím Zachariášovým počinem Pustina je to nesrovnatelné, a co se týče dobovky z 80's, rozhodně bych spíše doporučil několik let starý Svět pod hlavou, a konec konců i nedávný, ale už teď zapomenutý pokus Jana Hřebejka o celkem věrné vyobrazení zmatku začátku 90. let, a sice minisérii s názvem Rédl. (26.11.2019)

„ONI JSOU SCHOPNÍ VŠEHO. SVINĚ!...“ /// Strasti a slasti disidentský dcery (rodiny). Komunisti u moci (- to pro ty blbý…) a takhle to prej tenkrát bylo. Hele věřím. I díky tomu castingu. Prolínají se roky 1977 a 1989 (ještě furt tam visí Husák…)... přichází parádní dramatickej zlom a z disidentskýho dramatu tady máme (disidentskou) krimi a pak zase socialistický drama – čímž nemyslím strkanice ve frontě na banány. Občas to překvapí zlomem ve vyprávění, nebo odhalením. Vypovídá hodně o tý době a to člověk nemusel bejt ani špión. Sice mě trochu irituje, jak paní Skálová neuvěřitelně hrdinsky napodobuje uprchlíka Forda a zjišťuje skandální věci. STB, KGB, CI5… zahraniční rozvědky si z nás tady prej dělali prdel, takže hodnocení ovlivní, jak vám to všechno bude připadat uvěřitelný. Sám mám občas problémy… ale příběhu to nevadí a přestože se někdy pohybuje po tenkým ledě, vychází z toho na konci hodně dobře. Navíc žasnu nad hereckou variabilitou Hofmanna. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád si poslechnu legendu o neznámém chlapci. 2.) Po revoluci jsem měl na výběr. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (22.12.2019)