Žízeň po životě

Krásný film, který vyjadřuje vše, co jsem si o van Goghovi kdy myslel. Jde o tragický osud člověka, jenž se zuby nehty držel všeho krásného, aby alespoň na okamžik nemusel vidět to ostatní a aby mohl zapomenout na své vlastní těžkosti. Skvělý Kirk Douglas a práce režie i kamery - filmové obrazy jsou nádherně syté a hřejivé, no zkrátka přesně tak, jak mají. (10.12.2016)

Nakrútiť vynikajúci film o živote slávnej osobnosti predstavuje veľký problém. Problém o to väčší, ak jeho predlohou je vynikajúco napísaný životopisný román. V prípade Smädu po živote sa to podarilo. Obsadenie dvoch hereckých gigantov do hlavných úloh, získanie prístupu k najvýznamnejším dielam oboch maliarov, pútavý dej a skvelá hudba dali vzniknúť životopisnému filmu, ktorý má šancu zaujať aj po viac ako pol storočí nielen milovníkov výtvarného umenia, ale aj tých, ktorí dovtedy vedeli iba to, že niekedy existoval maliar, ktorý si v záchvate šialenstva odrezal ucho. A tak jedinou nezodpovedanou otázkou v spojitosti s týmto filmom ostáva, prečo som mu ani teraz nedokázal dať plný počet hviezdičiek. (24.10.2012)

Pro ty, kdo z Gogha znají jen jeho ucho, a ještě si myslí, že mu je ukousl Tyson, výborná - možná však až příliš náročná možnost trochu hlubšího ponoru do světa tohoto výjimečného malíře i člověka. Mnoho o malířství, mnoho o malířské vášni, mnoho o životních i pracovních rozporech. A pak ty dvě postavy: Vincent van Gogh skvělého Kirka Douglase, nikdy jsem si nemyslel, že by kdokoliv mohl tohoto malíře ztvárnit až takto bezchybně. Ještě výraznější je však možná Paul Gauguin živelného Anthony Quinna, jehož Oscar je naprosto zasloužený. (17.07.2005)

PLEASE DON'T GO! YOU DON'T KNOW HOW ALONE FEELS! I KNOW ABOUT LONELINESS! ONLY I DON'T WHINE ABOUT IT!!! Co na to říct. Hodně depresivně na mě tento snímek působil. Možná i tím, že jsem se v některých věcech v postavě Kirka viděl. Alkohol, hádky, nabubřelé ego, deprese a věčné stěžování si, protože prostě nedokáže některé věci v životě přejít jen tak. Neznal jsem příběh Vincenta a proto jsem se na začátku lekl, že bude nábožensky založen a že bude věčně mlet o bohu. Mé obavy se velice brzy ukázali jako liché a až na tu sklíčenost co z filmů na člověka působí šlo o zajímavou biografii neobyčejného člověka. Velice potěšil Antony, i když ve filmu neměl moc místa. Nejsilnější scéna? Vincentův záchvat, kde se vyvalí na skálu jako Stallone v Cliffhangerovi, při tom vymačká všechnu žlutou temperku a potom skočí do křoví. Vše podpořeno dramatickou hudbou. Mno a úplný závěr? I AM DESPERATE. I CAN FORESEE ABSOLUTELY NOTHING. I SEE NO WAY OUT!!! (09.03.2016)

I literatura faktu může mít - a má - svá nadčasová díla. Stoneova goghovská biografie dala příležitost pro vytvoření její adekvátní filmové podoby. Jména jejích tvůrců byla sama o sobě zárukou; odvedený výstup je nezpochybnitelným pozitivním zodpovězení řečnické hypotézy, podané v úvodu tohoto komentáře. Výrazný tvůrčí ruch modernistické výtvarné komunity v tehdejším "chrámu uměn", jímž se na dlouhá desetiletí stala Paříž tolerantní francouzské Třetí republiky, měl v poslední třetině 19. století několik nepřehlédnutelných osobností. Mimo Rodina, Renoira či Cezanna to byli i dva nepřehlednutelní, zvláště osobití protagonisté: výrazně exentrický Vincent van Gogh, tak trochu připomínající pověstného "chuďáčka božího" Františka z Assisi, a někdejší burzovní makléř s peruánskými kořeny Paul Gauguin. Ponor do jejich duševního světa, rekonstrukce tvůrčí metody, prolínání tvůrčí reflexe a sílících pnutí, to jsou základní interakce nejen Goghova života, ale i filmu, který nám jeho životní tragédii a nadčasový umělecký úspěch přibližuje. Jména hereckých gigantů Douglase njst. a Quinna mluví za jiná, která jsou neméně dobrá. Žízeň po životě se tak již více než půl století mění v naplnění permanentně uspokojované touhy filmového diváka po nevšedním trvalém zážitku. (03.04.2008)