Žízeň po životě

"In his memoir "The Ragman's Son" Kirk Douglas recounted that John Wayne attended a screening of the film, and was horrified. "Christ, Kirk! How can you play a part like that? There's so few of us left. We got to play strong, tough characters. Not those weak queers," Wayne said. Douglas tried to explain, "It's all make-believe, John. It isn't real. You're not really John Wayne, you know." Wayne (born Marion Morrison) looked at him oddly, as if Douglas had betrayed him." Cokoliv si přečtu o Johnu Waynovi ve mně ponouká nenávist vůči Johnu Waynovi a cokoliv si přečtu o Kirku Douglasovi ve mně vzbuzuje lásku ke Kirku Douglasovi. Film samotný zestárl/zastaral trochu víc, než jsem doufala, ale pořád je dost frenetický. (09.09.2022)

Takhle nějak by měl vypadat povedený životopisný snímek. Zdá se mi, že v dobách dávno minulých se američtí filmaři dokázali popasovat s daným žánrem daleko lépe než dnes. Kirk Douglas v roli psychicky rozervaného malíře Vincenta van Gogha v určitých scénách působil až démonicky a zcela jistě zde předvedl jeden z nejlepších hereckých výkonů své kariéry. (80%) (05.02.2022)

Umění nerozumím. Malířství už tuplem ne. Přesto van Goghovy obrazy, jako i obrazy jiných autorů, obdivuju. Nikoliv z pseudointelektuálního hlediska, ale jednoduše proto, že se mi líbí. Ostatně van Gogh slouží jako ideální ukázka toho, že umění není ani tak čistě subjektivní záležitostí, jakožto spíš odrazem společenských tendencí. Jak jinak si vysvětlit, že masového uznání se tento umělec dočkal až po své smrti? Lidé se chovají jako stádo, přestože tvůrčím činnostem většina z nich pramálo rozumí. Stejně tak ani já nemám problém akceptovat fakt, že v dílech velikánů (nejen v malířství, ale například i v oblasti klasické hudby) nevidím většinou ani tak genialitu samotných umělců, nýbrž prostě a jednoduše čiré osobní zalíbení. Sice jsem zatím neviděl například Pollocka, ale přesto se odvážím tvrdit, že právě tento snímek (Lust for Life, aby nedošlo k nedorozumění) představuje vrchol v rámci "biografií" slavných malířů. 85% (11.09.2010)

Jeden z mych nejprijemnejsich objevu posledni doby. Excelentne zpracovany Vincent Van Gogh biopic. Umelecke prostredi plne vsech malirskych osobnosti dane doby, desitky Goghovych obrazu a zfilmovani jejich tvorby, rozbor malirskych technik, inspiraci, tezkosti umeleckeho zivota, kdy je pro skutecne umeni nezbytne obetovat ostatni zivotni sfery, deprese, mentalni kolapsy, velmi dobry Kirk Douglas a maximalne pusobiva art direction. Jedine zklamani je naprosta ignorace tinnitusu, ktery byl jednou z primarnich pricin jeho uchorezaci episody. "I tried to show a place where a man can ruin himself, go mad... commit a crime." 9/10 (23.03.2011)

Navzdory omezeným dobovým možnostem výrazových prostředků, které dost často ve filmu stárnou, má tento film nejen vizuálně strhující děj osudu Vincenta van Gogha, ale i přitažlivou výpověď, která prostě ani dnes nezestárla. Výjimečný zážitek má vyváženou věrohodnost, což určitě nebylo snadné ztvárnit. Poněvadž filmové návraty do literatury vždy neobstojí v takové kvalitě jako kniha. Filmová řeč rozvíjí dramatické umělcovy zvraty naprosto výstižným způsobem a nevytváří žádnou vlastní fantazii, jak to v případě životopisných snímků bývá zvykem. A to na filmu považuji za nejcennější. Skoro se mi chce říct, že to je možná jeden z nejkrásnějších životopisných filmů, který mě tak silně nadchl. Je zcela pochopitelné, že rozsáhlý časový úsek jeho života a dramatické tvorby je ve filmu podřízen časovému limitu délky filmu, tudíž trochu zjednodušen, ale tu hlavní charakteristiku jeho života, že Vincent van Gogh prožil mnoho ponižování a ústrků v uměleckém světě, včetně hmotné nouze, vystihl velmi dobře. Kladem jsou samozřejmě i špičkové herecké výkony Kirka Douglase a Anthonyho Quinna. Film je také malebně naplněn poetikou jižní Francie, Provenci a následně i podmanivou krásou jeho obrazů. A výsledkem je naprosto nezapomenutelný příběh velkého umělce vřelého srdce, který doporučuji všem příznivcům tohoto vyjimečného člověka. (06.06.2011)