VOD (1)
Série(2) / Epizody(15)
Obsahy(1)
Nadia (Natasha Lyonne) slaví 36. narozeniny. Běžná oslava v newyorském bytě jejích kamarádek se však promění v její noční můru, když ji ještě ten večer srazí taxík. Místo smrti se však vrátí do koupelny onoho uměleckého bytu na onu oslavu. Po jejích několika dalších náhlých úmrtích a i návratech do oné koupelny zjišťuje, že tu něco nehraje. Ale co? (hansel97)
(více)Videa (3)
Recenze (57)
Tohle téma už bylo na plátně tolikrát zpracované, že to fakt už není zajímavý. Charakter postavy taky originální není (hned jsem si představila třeba hlavní postavu v Blacklistu, úplně stejně napsaná), a ten “mysteriózní” děj, kterej vlastně vůbec není vysvětlenej a nedává smysl, mě k tomu teda naštval ještě víc. Komedie to fakt není, je tam spousta napůl trapnejch hlášek, který svůj peak měly možná před dvaceti lety, když ještě někdo třeba věděl, kdo je Nick Cave. Celkově se to snaží být něčím, čím to není. Dokoukala jsem to 1,5x zrychleně, protože Netflix to rychlejc neumí. Nevím, proč si sama sobě způsobují takový utrpení. ()
Nadia je sice většinu času napřesdržku, ale já z ní nemůžu spustit oči. Fascinuje mě vzhledem, mimikou i tím prokouřeným hlasem. A pak dostane parťáka, který nemůže být odlišnější než ona... a mě to baví, čím dál víc. Časová smyčka je celkem obehraný formát, ale tohle je takovým trošku podvratným způsobem zábavné a svěží. ()
Perfektní zpracování oblíbeného námětu o časových smyčkách a prožívání jednoho a toho samého dne stále dokola. Kupodivu to nepůsobí vůbec repetetivně, tvůrci zkoumají dlouhou řadu zákoutí, která podobný námět nabízí, takže seriál nezačne ani na chvilku nudit. A kolik se tu vystřídá nálad! Začne to jako přisprostlá komedie ze života newyorských ochlastů, postupem času ale atmosféra zhoustne, takže třeba sedmá epizoda už je skoro regulérní psycho horor. Hlavní postava na prvý pohled nesympatická cynická fuchtle, seriál ale postupně odkrývá její lidské stránky a v závěru už jí nelze než fandit. ()
Námět s opakujícím se jedním dnem/večerem byl použit snad už víckrát, než moje předsevzetí po chlastačce, že už nikdy nebudu pít. Ostatně po většinou jsem je zatím vždycky porušil. A u takových podobně laděných děl jsem se taky většinou bavil, u Russian Doll jakbysmet. Velkou měrou se na úspěchu podílela hlavní protagonistka spolu s celkem dobrých humorem. Celková zápletka a vyústění celé prekérní situace mohlo být promyšlenější, ale následně s celým zakončením jsem byl spokojen. Zabroušení do morální stránky věci bylo celkem jasné vzhledem k začátku a chování se Nadii. Žádné velké překvapení, ale za to solidní 4 hvězdy. ()
Seriál, který sám dojíždí na svou repetitivnost, tudíž omrzí prakticky po prvním díle. Moc tomu nepomáhá, že Natasha Lyonne hraje prakticky Nicky z Orange Is The New Black a nenašla si pro roli Nadiy alespoň trochu diferenciovanou polohu. Vlastně svým způsobem vtipné, ale k dokoukání mě to neláká. ()
Galerie (145)
Photo © Netflix
Zajímavosti (4)
- Song, který hraje v koupelně po každé smrti Nadii (Natasha Lyonne), je „Gotta Get Up“ od Harryho Nilssona. (zbyshek)
- Celá druhá řada, tedy její první epizoda, začíná monumentálně znějící skladbou „Personal Jesus“ z roku 1989 od britské elektronické kapely Depeche Mode, kdy během úvodních titulků sledujeme cestu Nadii (Natasha Lyonne) podzemkou do nemocnice Lenox Hill. (Dangerous2)
- Celý tým tvůrců od scenáristek po režii tvořily výhradně ženy. (zbyshek)
Reklama