hanagi

Dějově je to pěkný mazec a je docela kumšt se zorientovat, kdy si opravdu dělají srandu, protože místy je to docela drsné a místy až nemístně ironické. Zábavné to ale je, obsazení naprosto luxusní a reálie řeckého ostrova... tak to je nádhera! 

Wanda o sobě sama prohlašuje, že je k ničemu. A to taky je. Hloupá, znuděná, lhostejná, čekající až ji kdokoliv, výměnou za sex, zaplatí nocleh a kus žvance. A pak potká svého „pana božského“, Dennise. Ten je ovšem ještě větší lůzr než ona sama. Násilnický, nervní, neúspěšný, malý zlodějíček, který spřádá plány na velkou akci. Nebylo mi příjemné sledovat kus jejich společné cesty a marnost a zbytečnost jejich existence, která by neobstála v žádném společenském uspořádání. Film mě zaujal, ale pořádně nechápu, co mi chce říct... a tomu odpovídá i hodnocení.

Oproti Coenům (Opravdová kuráž), kde mi ta přílišná užvaněnost silně vadila, jsem Maršála přijala bez problémů. A ani ten Oscar pro Wayna mi nepřišel divný. Měla jsem pocit, že je všechno na svém místě, tam, kde má být.

Celou dobu na mě šijou boudu. Pomaloučku budují atmosféru nedůvěry a strachu, nejistoty a pochybností. Pořád nevím, koho se skutečně bát... A baví mě to. Pak přijde poslední část, ta, co má být nejlepší. A jako když splaskneš balónek.

Ten film je vlastně hodně zvláštní. V dnešní době už působí docela krotce, ale něco na jeho atmosféře a nepodbízivém zpracování ve mně vyvolalo nepříjemný, až tísnivý pocit, který cítím ještě teď. Pocit, který nemůžu vytěsnit. A myslím, že si ho budu ještě dlouho pamatovat.

Nevím, proč mě to nechytlo až tak, jak jsem si představovala. Ovšem výprava, kostýmy a hlavně! Hedy Lamarr jsou nádherné. Ale dneska mi to nějak nestačilo.

Benátky jsou městem, ve kterém se odehrává nejedna osudová láska. A pro melodrama jsou jako stvořené. Proto mě mrzí, že Katherine Hepburnová opět své emoce až příliš prožívá... Mám trochu za zlé Davidu Leanovi, že její přehrávání neukočíroval. Celý příběh tak mohl působit upřímněji a získat větší nadčasovost. Takhle v hlavní roli oslňuje jen nesmrtelné město.

Vůbec jsem netušila, že si Timothy Dalton, v čase mezi dvěma Bondy, našel chvilku na roli advokáta Bancrofta, který si chce svůj vyměřený čas naplno užít. Podobné téma už je hodně otřepané a málokdy se podaří ztvárnit ho nepateticky, s invencí a nadhledem. Jestřábi mě přesvědčili o tom, že to jde.

Špínu a zkaženost, která už léta drtí malou horskou vesnici, nedokáží přikrýt ani milosrdné závěje sněhu. A tak přijíždí tajemný cizinec aby srovnal účty a pomstil staré křivdy... Evropský atmosferický western, který má vše, co mít má. Nečekaně milé překvapení.

Angličané jsou konzervativní, takže žádné litry krve, žádné nahotinky, oni si to své „giallo“ natočili decentně a po svém. Ale atmosféru ctí. Co mě ale nejvíce pobavilo, byla až komická neschopnost policie a lahvička s odbornou etiketou „POISON“. Britský černý humor se nezapře.