Babička

Koukám na to po letech a jsem spokojená. Tato verze na mě působí silněji než kniha, která mě v dětství nebavila. Je chyba, že se jednalo o povinnou četbu. Vše povinné je přijímáno s averzí a navíc jsme tomu, jako děti, nemohli plně rozumět. Božena Němcová byla natolik zajímavá osobnost, že by mě potěšil velký film i o jejím životě dospělém. A vůbec by mi ve scénáři nevadily ani spekulace stran jejího původu, ani její údajná uhrančivá krása, ani zástupy milenců plus pokrytci uspořádaný monstrózní pohřeb... (22.04.2019)

Nemohu si pomoci,ale pro mě hodnocení nejvyšší. Všichni naši herci se tady blýskli. A nesnáším konec, kdy se můžu snažit jak chci, ale tesy sekerou do jabloně mi naženou slzy do očí. V té chvíli bych občas chtěla vrátit čas a ještě jednou bych si přála vidět a pohladit ruce a tvář mé prababičky, která byla stejně moudrá, milá i zásadová jako babička Boženy Němcové. Film mě hází zpět do dětství, kdy jsme i my chodili na pouť a hltali vyprávění dospělých. :-)) (20.04.2010)

Nepřekonatelně nádherné a dojemné..... pane Moskalyku, opět skládám poklonu..... dokazuje velikost českého filmu a některých jeho nedílných persón..! Naprosto geniální hudba v pozadí dodává dramatu z dávných dob zámků a podzámčí celistvost dovršenou v mém případě slzami..:-) Tak krásnou Babičku by chtěl snad každý... scény loučení-odjezdu do Vídně či s včelkami... je to klenot. (12.09.2007)

Babičku mě zprotivilo zejména české školství. Bylo to povinné představení a já nevěděl, jaký si mám na tu bábu, co žvaní nesmysly a pořekadla udělat názor. Názor na válečníka Tecumseha jsem měl ujasněn. Toto zpracování je vcelku dobré, však dlouhé, předlouhé. Děj, který v knize ani filmu žádný není by se vtěsnal do 80 minut. Hluchých míst habaděj. (15.02.2012)

František Pavlíček a Antonín Moskalyk si zvolili cestu moderní adaptace a nespoléhají se tedy na pouhou ilustraci k původní předloze. Vzniklo tak pozoruhodné umělecké dílo, které má divákům co říci i dnes. František Pavlíček (pro něhož je Babička posledním filmem, kde se na dlouhou dobu mohlo v titulcích objevit jeho jméno) se soustředil především na ženské postavy, jež dostaly narozdíl od původní knihy silnější psychologický rozměr. Odvážným krokem bylo posunutí příběhu bláznivé Viktorky do přítomnosti. Viktorka tak není jenom figurkou z vyprávění, ale ženou s tragickým osudem. Dnes lze s klidným svědomím říci, že to bylo rozhodnutí šťastné. Jak je pozoruhodný Pavlíčkův scénář, velkou pochvalu si také zaslouží režisér Antonín Moskalyk. Jeho režie je plná lyriky, melancholie a celkově je velmi poetická (navíc umocněná nelineárním vyprávěním, kde se střídá sen a skutečnost), přičemž se mu podařilo vyvarovat selankovitému kýči. To vše je umocněno vynikající kamerou Jiřího Šámala a hlavně působivou hudbou Luboše Fišera. Ač určena původně pouze pro televizi, Babička svou moderní filmovou řečí výrazně převyšuje původní zpracování Karla Hašlera a Františka Čápa z roku 1940 a zasloužila by si obnovenou premiéru v kinech. (21.04.2014)