Dita Saxová

Bohužel musím souhlasit s komentářem "dobytka". Na film jsem se velmi těšil, ale že by mě nabil nějakými emocemi, to se říct nedá... Z Ditina života se nedozvíme vůbec nic, a proto je těžké se do ní vžít a za její strnulou sošností hledat hlubší podtóny. Psychologický snímek ve stylu ,,řeknu divnou větu s úsměvem Mony Lisy a pak pět minut koukám a mlčím" se mě nikterak nedotkl. (05.08.2013)

“Život není to, co chceme, ale to, co máme.“ Nádherně tragický příběh mistra Lustiga. Příběh o těžkém návratu do života. Do života, v němž ale nezbylo už vůbec nic. Do života, který by měl představovat naději, ale ta se jen rozmělňuje do zlatých plíšků. „To, co je teď, by mělo být vždycky ze všeho nejlepší....“ Je jen nicota, povrchní pusto a prázdno… Kdo je Dita Saxová? Povrchí lehkomyslná kráska? Hluboce trpící, tragicky prázdná duše? Lhostejná? Zoufalá? Těžko říci. Velmi těžko, protože Krystyna Mikolajewská nám svým výrazem odpověď nedává. Nevyznáme se v ní… Dobře či špatně? Ten stále stejný, studený výraz se však stále více stává nudným. Nedovolí divákovi, aby s hlavní hrdinkou jakkoliv soucítil. A to nejspíš nebylo záměrem…Challenge Tour Special - Filmový lov - červen 2015. (04.06.2015)

Další docela dobrá ukázka toho, jaké se v 60. letech natáčely filmy a že stály skutečně za to. Tohle je psychologický snímek zaměřený na postavu hlavní hrdinka, která je skvěle ztvárněna Krystynou Mikołajewskou. Vlastně film o dospívání natočený trochu jinou perspektivou a krásnou černobílou kamerou. (16.02.2018)

Český předchůdce SOFIINY VOLBY upoutá výtečným zasazením do kontextu třetí republiky a vůbec svým civilním záběrem. Jakkoliv jsou tragédie plynových komor a etnocid hrůzné, jizvy a rány těch, kteří přežili, doživotně poznamenány, jsou ještě strašnější tím, že na první pohled nejsou vidět. Zdánlivě živí lidé jsou vnitřně křehcí, zranitelní, až překvapivě napadnutelní; tyto živé jizvy války musely být zvlášť patrné právě v prvních poválečných týdnech, měsících, letech. Konec války pro ně rozhodně nebyl idylou a drsnost veřejného i soukromého života té doby jejich ozdravování a návrat do běžného života neurychlovaly. Hledání citu, tepla, zázemí pro ně mohlo být i nadlidským úkolem. Čtveřice dívek, kombinace hereček i amatérek, se vzájemně dobře doplňuje a prorůstá. Je překvapivé, jak přesně byla ve filmu zachycena atmosféra útěků a emigrací před únorovým převratem. Jak literární předloha, tak režijní i scénáristické ztvárnění byly ve své době mimořádné a svou nevšednost vyzařují i po letech. (29.10.2010)

Dita je pre mňa v rebríčku výrazných a charizmatických ženských hrdiniek neprekonateľnou jednotkou. Jej bytie je akýmsi neoduševneným a všeobjímajúcim pohľadom ženy, ktorá už je existenciálne niekde úplne inde. Nežijúca v živote, vnútorne mŕtva a letargická, schopná odoprieť si takmer všetko. Napriek tomu adorovaná ako bohyňa, neprístupná ako ľadovce Antarktídy. Herecký výkon poľskej herečky je z kategórie nadpozemských. Absolútne si dokážem vizualizovať, ako pred pár rokmi prešla bránou Osvienčimu smerom, ktorým sa to podarilo len málokomu. Smerom von, do života, ktorý sa po takomto zážitku už musí zdať len akýmsi bonusovým prídavkom od kapely po koncerte. (11.07.2017)