Kukačka v temném lese

Je to určitě kvalitní film, hlavně co se týče vhledu do mysli průměrného důstojníka sloužícího nacionálnímu socialismu, který si rozhodně sám o sobě nemyslí, že by byl zlý. A vlastně směrem k Emilce zlý není a je vidět, že se dost snaží... Těžko říct, proč mě tenhle film nikdy úplně nechytil, možná za to může herečka v hlavní roli, která mi nějak nesedla, možná Tabakov, který moc typově na árijce nesedí, možná velká spousta předabovaných herců, kvůli kterým působí dialogy tak nějak zvláštně. (23.08.2019)

"A pamatujte si, kdo se povyšuje, bývá ponížen. A koho ponižujete, ten Vás mnohdy přeroste tak, že se před ním budete plazit jako ubohý odporný hmyz." Když jsem na konci tohoto velmi sugestivního snímku sledoval, jak se v případě nacistického důstojníka Kukucka v podání Olega Tabarova tato moudrá učitelova slova naplňují, měl jsem poněkud rozporuplné pocity. Jestli je totiž tento snímek v něčem pozoruhodný, pak určitě v tom, že onen nacistický důstojník zde není vykreslen nikterak černobíle. Kontrast mezi jeho láskyplným přístupem ke své adoptivní dceři Emilce a bezcitným přístupem k vězňům koncentračního tábora přitom působí zcela věrohodně. Velké ocenění si zaslouží i Miroslava Součková a to za způsob, jakým ztvárnila postavu Emilky. I když v některých scénách působí Emilka až ledově klidně, divák přesto vycítí, že se pod "pokličkou" skrývají silné emoce. A když se k tomu všemu ještě přidá několik poetických až snových scén a velmi zajímavá hudba Moskalykova "dvorního" skladatele Ivana Kurze, je zaděláno na opravdu silný zážitek. (19.04.2018)

Nezmazateľné obrazy: hajlujúca mníška, rozložité kričiace matróny výchovného tábora, nordické vzorkovníky očí a vlasov, štekajúci samopal, macocha- tyranka na vozíku a ako bezvládna troska s vypúlenými očami a slizké úsmevy Tabakova ako veliteľa lágru fungujú i po rokoch. Ikonicky zrežírovaný príbeh o dievčati zavlečenom na prevýchovu do naci rodiny sa vydaril. Režim zmagorených predstáv o pravej rase sa ukázal v plnej paráde. Nie opisom štátnických rozhodnutí, lež dopadom zvrátených ideí a rozhodnutí moci na bežného človeka. Poznámky: 1. Biele pieskové duny sú pri meste Łeba, tvoria súčasť Słowińského národného parku. 2. Rasová identita sa neskúmala iba meraním tváre, farbou očí a vlasov. To bola len časť. Podrobne sa popisovali najmä defekty (odstávajúce uši, veľkosť a početnosť znamienok, ochlpenie uší nosa a znamienok, zrastené obočie, krivé zuby, škuľavosť, krivé nohy, bradavice atď.). Čím viac zlyhaní tela sa našlo (prípadne jedno výrazné) o tým väčšiu rasovú deformáciu šlo. Každý sympatizant Tretej ríše by sa teda mal najprv dôkladne prezrieť, či náhodou nie je nehodný pre takýto "ideál krásy tela a rasy". (30.01.2014)

Psychologická dráma z druhej svetovej vojny. To nie je nič výnimočné. Ale psychologická dráma z druhej svetovej vojny očami mladého dievčaťa, ktoré je vychovávané v rodine gestapa, to už originálne je. Emilka žije v zlatej klietke, inými slovami v luxuse a jej adoptívny otec ju má rád. Síce svojim spôsobom, ale v ťažkých časoch sa aj to ráta. Napriek tomu je na tom rovnako zle, ako "obyvatelia" koncentračných táborov. Vykorenenie totiž prináša so sebou ako vnútorné, tak vonkajšie utrpenie (spolužiaci,macocha). Oleg Tabakov podáva výkon hodný akýchkoľvek filmových cien a keďže v zámorí sú obzvlášť citliví na podobné príbehy, tak sa čudujem, že sa tam Československo s Kukačkou nepokúsilo zabodovať (možno sme film nominovali, ale to sa mi nezdá). Výborne napísané dve hlavné postavy zakrývajú aj fakt, že ten zvyšok je len schematicky rozdelený na dobrý a zlý. (06.09.2014)

Film, ze kterého mě občas pěkně zamrazilo. Hlavní představiterlka přesvědčivě ztvárnila dívku, z níž převýchova málem uděla bezskrupulní a chladnou bytost a Oleg Tabakov bez diskuzí tvoří halvní devizu tohoto netradičního snímku. Antonín Moskalyk opět nezklamal a film mi svým stylem někdy připomněl Babičku a hlavně v závěru Kateřinu Horrowitzovou. A ono spojení bylo více než působivé. (22.11.2007)