Kukačka v temném lese

Slova o zrůdnosti a úchylné zločinnosti hitlerovského nacistického režimu se mohou dnes, více než šedesát let po skončení nejkrvavějšího válečného konfliktu v lidských dějinách, zdát jako plochá fráze. Jako něco, co ztratilo svůj obsah a smysl. Není málo těch, kteří o takový výklad zločinů Berlína, Říma, Tokia, Zagrebu, Bratislavy, Vichy, Sofie, Bukurešti, Budapešti a v mnoha ohledech i Lisabonu a Madridu usilují. Abstraktum, zvolené jako pohled-metoda jedním z největších českých režisérů minulého století, pohled opravdu "zdola", pohled již ne dětský a zdaleka ne dospělý, pohled, křehké, ale statečné dívky-dítěte, postihuje ty stránky zločineckého režimu, které v propagandistických i jiných oficiálních podáních zanikají (čestnou výjimku v tomto ohledu tvoří dnes více než čtyřicet let starý ruský film režiséra Michaila Romma OBYČEJNÝ FAŠISMUS). Krev nemizí ani v tomto úhlu pohledu; oč je jí však méně, o to osobnější, důvěrnější, konkrétnější a v tom všem i otřesnější je její působení. Zavražděný otec, zavraždění sousedé jsou východiskem; nedobrovolná smrt - vlastně zavrženíhodná vražda, povzbuzení, které si "laskavý" esesák dopřával asi tak jako slušný člověk návštěvu divadla, nešťastného vězně v koncentračním táboře a posléze gestapem odvlečená nešťastná polská služebná v Kuckkuckově zřejmě vyženěné vile, jen naznačují zrůdnost režimu. I zločinci mají své vášně; tou Kuckkuckovou byla absurdní snaha získat si skutečnou lásku již takřka dospělého - a rychle dospívajícího - dítěte s elitně nordickým vzezřením, nad kterým nemohlo neplesat srdce každého nacisty-rádobyantropologa. Drtit a rozdrtit umím, ale ... Německá luza - včetně indoktrinovaného spolužáckého mládí z Hitlerjugend - ovšem nedobrovolné "mädel" nezapomíná připomínat, kdo je kdo a co je co. Bezmocná a bezbranná, vydána na milost a nemilost, volí statečná dívka ty zbraně a možnosti. které jí dávají její věk a vzhled. Moskalykův pohled je komplexní a všímá si ne výseku, ale celku druhoválkové všednodenní skutečnosti hlubokého týlu a posléze válečné frontové skutečnosti. Mimořádnou příležitost v roli německého učitele-humanisty tu dostává Vilém Besser, skvěle odstíněnou a mimořádně dobře zvládnutou kreaci tu předvádí vynikající ruský herec Oleg Tabakov (u nás známý z role Waltra Schellenberga v proslulém ruském seriálu SEDMNÁCT ZASTAVENÍ JARA). Ocenit je nutné však i skvělé výkony zločineckých jeptišek (např. Jana Andresíková nebo v naprosto nezvyklé úloze Míla Myslíková) a především mimořádný výkon tehdy mladičké Miroslavy Součkové, která doslova roste a dospívá ve své roli skaždým přibývajícím závěrem. Bezcitnost německé aristokratické (?) ženy, upoutané na lůžko, mimořádně dobře zvládla také pro mne zcela neznámá polská herečka Alicja Jachiewiczová (zvlášť působivý je pro mne kontrast pyšné Němky v druhé třetině filmu a naopak bezmocnost mrtvicí stiženého těla v jeho závěrečných sekvencích). Svou působivost mají i scény z okupačního tábora v rodící se britské zóně. (Kolik jen tehdy mezi Němci bylo antifašistů! Kuckkuckův konec je vskutku zaslouženou symbolickou odplatou, ke kterým tehdy docházelo; trvalo řadu let, než se do Evropy vrátil znovu civilizovaný mrav.) Film pracuje i s řadou symbolů; asi nejvýraznější jsou písečné duny na mořském pobřeží, za nimiž se válejí na břeh dorážející vlny, nad nimiž se vznáší rackové podobně jako náušnice věnované Emilce matkou, kterou odvádí gestapo. Nejednoduchý vztah mezi vnuceným otčímem-lagerführerem a "Mili" se promítá i do závěrečných záběrů posledního výstupu, v němž se Emilka setkává se svou matkou; pohledem na hradčanské panoráma prolíná i tato dívčina vzpomínka. Antonínu Moskalykovi i scénáristickému klasikovi tohoto závažného tématu naší kinematografie Vladimíru Körnerovi (ADELHEID) se podařilo přiblížit druhou světou válku způsobem, který "zvnitřku", z nejosobnějšího důvěrna, ještě zvýrazňuje zločinnost režimu i ideologie, která chtěla světu vnutit "nový pořádek" samozvaných nadlidí. Je to přiblížení, které má i svůj všelidský rozměr, přiblížení, jehož nejvýraznější předností je plné zachování a zachycení pestrosti obrazu doby a jeho vývojových proměn, rozmanitosti, která se ve vzpomínkách rychle ubývajících pamětníků může jevit jako výhradně černobílá. (28.05.2008) (méně) (více)