Kukačka v temném lese

Psychologická dráma z druhej svetovej vojny. To nie je nič výnimočné. Ale psychologická dráma z druhej svetovej vojny očami mladého dievčaťa, ktoré je vychovávané v rodine gestapa, to už originálne je. Emilka žije v zlatej klietke, inými slovami v luxuse a jej adoptívny otec ju má rád. Síce svojim spôsobom, ale v ťažkých časoch sa aj to ráta. Napriek tomu je na tom rovnako zle, ako "obyvatelia" koncentračných táborov. Vykorenenie totiž prináša so sebou ako vnútorné, tak vonkajšie utrpenie (spolužiaci,macocha). Oleg Tabakov podáva výkon hodný akýchkoľvek filmových cien a keďže v zámorí sú obzvlášť citliví na podobné príbehy, tak sa čudujem, že sa tam Československo s Kukačkou nepokúsilo zabodovať (možno sme film nominovali, ale to sa mi nezdá). Výborne napísané dve hlavné postavy zakrývajú aj fakt, že ten zvyšok je len schematicky rozdelený na dobrý a zlý. (06.09.2014)

Slušně natočený film o osudech mladé dívky, která byla po absolvování rasových zkoušek dána na převýchovu do rodiny velitele koncentračního tábora. Třináctiletá Emilka, která je velmi nadaná a udivuje i svého německého učitele, neustále myslí na svou maminku a její nezdolná vůle jí pomáhá přečkat krušné chvíle v trýznivých podmínkách své německé "rodiny". Film má působivou atmosféru a výborné herecké výkony Olega Tabakova (Kukuck) a Miroslavy Součkové (Emilka). (10.07.2006)

Ten nacista je přímo ukázkovou ilustrací pravé pruské povahy. Její poslušnosti k hodnotám, které jí byly vtlučeny, o kterých samostatně nepřemýšlí. Která dává minimálně najevo city, chová se (relativně) korektně a tvrdě k rodině a tvrdě a nekorektně k ostatním. Která je zahleděná do sebe a přesvědčena o své vlastní výjimečnosti, nad kterou si ale nezúčastněný pozorovatel znechuceně odplivne. Která má plnou pusu toho, jak člověk nikdy nemá ztrácet hrdost, ale když hledí smrti jaksi do tváře, zcela nehrdě se sesype. Jinak film potěšil vyvážeností viny a trestu, nikomu zlé činy nakonec neprošly, a v diváku tak po skončení pachuť z nespravedlnosti. Vlastně akorát ta jeptiška Myslíkové tak nějak vyklouzla, ale tu si vychutná pánbu (i když možná ne, pánbu jak známo dobrý není). Jinak mě překvapilo, že na převýchovu byly dávány takhle staré dívky? Vždyť muselo být jasné, že se nepodvolí, zvlášť když jim Němci před očima zastřelili rodiče. A stále se v myšlenkách musím vracet ke scéně lynčování onoho nacisty. Nechám stranou, že mi přijde poněkud nepravděpodobné, že by vojáci něco takového v táboře dovolili a jen tak v klidu tomu přihlíželi. Zcela chápu onoho vězně, který byl svědkem bestialit onoho nacisty, že vzal kamen a hodil ho, proti tomu nemám absolutně nic. Ale moc se mi nelíbí, že měl tolik ochotných pomocníků, kteří se k němu přidali, a přitom o tom nacistovi nevěděli nic. Prostě si šli jen tak někoho zabít, když je to povoleno. (22.05.2013)

Antonína Moskalyka mám zaradeného ako režiséra priemerných filmov a zmarených príležitostí. Ani kukačka na tom nič nezmenila. Nemal pri nej dobrú východiskovú situáciu, pretože už scenár bol čudný napriek tomu, že námet poskytoval veľké príležitosti. Ukázať fašizmus cez prizmu jedného z jeho prejavov a projektov bolo veľkou príležitosťou, ktorá nebola dostatočne využitá scenáristom, ani režisérom. Čiernobiele videnie, schematickosť, množstvo klišé, jazykové zmätenie, to sú asi hlavné nedostatky filmu, ktorý z marasu ťahá najmä Oleg Tabakov svojim plastickým, mnohotvárnym prejavom. Ale to je na celý film málo, najmä keď postave okolo ktorej sa všetko točí prisúdili výrazové prostriedky sfingy a jej duševný svet zaradili do zoznamu utajovaných skutočností. Čakal som viac, než som dostal. (02.02.2014)

Milovat na základě donucení opravdu nelze. Ač chvílemi se po příchodě Emilky do nového prostředí zdá, že by příběh mohl pojednávat o hledání si cesty k nové neznámé rodině, politické okolnosti 2. světové války na pozadí dávají tušit, že půjde o pouto přinejmenším rozporuplné. Nelehký úděl nové role přináší Emilce nejen potřebu zdolat strmý kopec, němčinu ve škole a věčné ponižování od spolužáků, ale daleko těžší zkoušku včetně tvrdě bolestného poznání. Silné emoce ve mne podtrhly zvláště poetické výjevy z pusté pískové pláže u moře s Emilkou v bílých "šatech nevinnosti" (což je zase pěkný kontrast k onomu temnému lesu, který se v názvu ukrývá – nevidíme ho, ale můžeme si za ním představit jak obecně válku, tak Kukuckovic rodinu). Pocitově nečernobílý snímek zde hodně staví na kontrastu dvou tváří jednoho nacistického velitele koncentračního tábora, který půl dne krutě účtuje s nevinnými vězněmi, zatímco ve svém soukromí se z něj rodí vlídný a starostlivý táta. Přiznám se, fandit jsem mu z principu pro jeho nacistické smýšlení a angažování příliš nemohl, no během spadnutí tragické tíhy osudu mi ho bylo na druhé straně i líto. Vedle strhujícího Olega Tabakova mne ztvárněním své nejednoduché dívčí postavy hodně zaujala i Miroslava Součková, celkově můžu tento snímek se silným doznívajícím zážitkem vřele doporučit. 95% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (13.03.2020)